Na čem dělá... bluesman Marcel Flemr
Úzký vztah mezi jazzem a blues jistě není potřeba blíže vysvětlovat. A právě díky této žánrové spřízněnosti má v našem seriálu své místo také Marcel Flemr. Není jazzman, ovšem výraznou součástí pražské, potažmo české klubové scény rozhodně je.
Po několika hektických letech přehodnotil přístup k tomu, jak často a s kým spolupracovat, celkově zpomalil a kromě hry na kytaru začal učit také jógu. Chuť do hraní má na druhé straně možná větší, než kdy dřív.
„Věnuji se v první řadě své kapele Marcel Flemr Band, ve které mám roli lídra, zpěváka a kytaristy. Jsme především koncertní formace hrající americké blues,“ definuje na úvod jasně svůj čtyřčlenný projekt.
Koncertování v poslední době výrazně omezil. „Vystupovat totiž pětadvacetkrát měsíčně s kýmkoli a kdekoliv je cesta do hudebního pekla, kde jsem se nakonec i sám ocitl,“ popisuje náročnost častého hraní. „Nyní si pečlivě vybírám, s kým budu tvořit a na pódiu sdílet muziku. Musí to fungovat hráčsky, lidsky a také energeticky, aby nedošlo k hudebnímu vyhoření.“
Svobodný umělec
Čtrnáct let Flemr pomáhal ostatním jako sideman, ale momentálně se věnuje téměř výhradně svojí kapele. Výjimkou jsou občasné spolupráce se zajímavými zahraničními osobnostmi, mezi kterými byli v poslední době například Big Bill & Mud Morganfield, Dede Priest či Otis Grand. „Nespolupracuji s nikým dalším a ani neplánuji žádné velké nahrávání. Zkoušíme nový repertoár a v klidu domácího studia postupně připravuji své CD. Popravdě jsem teď v absolutně svobodném bodě své kariéry,“ říká spokojeně.
Výběru skladeb, které s kapelou hraje, věnuje Flemr rovněž hodně času. „Je pro mne důležité, aby po hudební i textové stránce rezonovaly s mou duší. Samozřejmě se snažím psát také vlastní věci. Zpívám pouze anglicky, ovšem právě cizí jazyk mě jakožto nerodilého mluvčího při tvorbě limituje. Mám příběhy i hudbu, ale napasovat na ni texty tak, aby to sedělo a přirozeně frázovalo, je pro mě stále oříšek.“
Stejně jako řada jeho kolegů soukromě učí, nicméně vlivem okolností i jiné věci, než jen hru na kytaru. „Dávám doma lekce zaměřené na blues i jiné žánry, a také učím Ashtanga Vinyasa Yógu. Je to dynamická forma jógy, dobrá pro muzikanty jakožto kompenzace jejich často nezdravého denního režimu,“ vysvětluje Flemr. Mezi mladými muzikanty ostatně není zdaleka jediný, kdo pochopil přínos východních nauk.
Hudební objevy
Vzápětí se však entuziasticky rozpovídá o svých nových hudebních objevech. Je vidět, že hudba stále zůstává středobodem jeho života. „Momentálně jsem objevil kapelu The New Mastersounds. Hrají a znějí jako směs Meters, Granta Greena a dalších. Je to parádní groove, kytarista má skvělý feeling, zvuk a hlavně rytmus! Jsem z nich úplně nadšený. Navíc to jsou poměrně mladí muzikanti z Anglie. Jinak samozřejmě pořád dřímám ve čtyřicátých až sedmdesátých letech amerického elektrického blues,“ neopomíjí zmínit stále trvající úctu k tradici.
„Naživo mě loni v listopadu dostal americký zpěvák a hráč na foukací harmoniku John Németh,“ dostává se ke koncertním zážitkům. „Vystoupil na festivalu Blues Alive v Šumperku s velmi mladou kapelou. Byl to parádní ‚Memphis tight laid-back groove‘ smíchaný s blues a navíc šlo pouze o originální tvorbu. Telecaster, Precission, žádné efekty, jen muzika. A všichni parádně zpívali,“ vzpomíná nadšeně na nedávný koncert.
Kromě svých vlastních pravidelných vystoupení v pražském Ungeltu zve Flemr také na jednu výjimečnou akci. „Nenechte si ujít kapelu Guitar Ray & The Gamblers. Vystoupím s ní jako host 14. dubna v pražském Jazz Docku. Je to vynikající italský bluesman s úžasnou kapelou. Moc se těším, bude to zážitek,“ láká Flemr.
Devastace hudební kultury
V tradičním závěrečném komentáři pak kritizuje zejména hudební kulturu jako celek. Vadí mu nadsazování jiných typů umění nad muziku, stejně jako její nadprodukce a z velké části nízká úroveň.
„Nechci být negativní, ale vadí mi všeobecně upadající hudební kultura zničená chamtivostí a médii. Lidé už muziku nedělají ze srdce, ale jako kalkul a business. Muzikanti, producenti, programoví ředitelé a média obecně. Všichni volí populistické a nejvíce poslouchané umělce, klišé, či to, co se prodává.“
„Například v Čechách se hodně chodí do divadel, což je v pořádku, ale muzika je něco, co se rozdává na velkých náměstích a stahuje zadarmo. Hudba ztratila svoji původní hodnotu. Zdá se mi, že je vnímána jako intelektuálně méně hodnotná než film, kniha, nebo divadlo. Dát za autentický klubový koncert 190,-Kč je moc, ale 300,-Kč a více za milionkrát reprodukovaný film je v pořádku.“
„Navíc se v té ohromné záplavě hudby samozřejmě ztrácí ta kvalitní. Vezměte si například fotografování. Ne každý, kdo má fotoaparát na telefonu, je opravdu fotograf a i tak může být jeho fotek plný internet. A úplně stejné je to dnes bohužel i s hudbou.“
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
