Na čem dělá... bubeník David Hodek

„Tento rok jsem ukončil studium na Konzervatoři Dezidera Kardoše v Topolčanech. Když jsem studoval, měl jsem omezený čas na koncertování, takže proto dnes především hraji. Chystám se také do New Yorku. Chtěl bych našetřit co nejvíce peněz, protože vím, že život v Big Apple je dost drahý,“ popisuje svou současnou situaci Hodek.

Jako prvního spolupracovníka zmiňuje Radovana Tarišku. Hraje s ním již od sedmi let. „Posledním naším počinem je Folklore to Jazz nabízející slovenské lidové písně v jazzových úpravách Radovana, Miroslava Hloucala nebo Luboše Šrámka.“ Hodek je také členem formace maďarského klavíristy Roberta „Szakcsi“ Lakatoše či tria s pianistou Tomášem Gajlíkem a zpívajícím baskytaristou Richardem Csinem. „Zpracováváme dnešní hity do neosoulového duchu,“ popisuje hudbu Hodek. „Nelze opomenou ani Viktora Totha, maďarského saxofonistu, v jehož triu hraji velmi experimentální a kreativní hudbu již sedm let.“

Další originální projekt je nyní ve fázi příprav. Pod názvem Tribute to Jaco ho připravuje všestranný hudebník Eugén Vizváry. „Ti nejpřednější baskytaristi a basisti v našich končinách budou prezentovat málo známé kompozice Jaca Pastoria. Chystáme album i koncerty,“ těší se Hodek.

Miluji New York

Své aktivity ale zaměřuje na jeden hlavní cíl: odjezd do New Yorku. „To město miluji a chystám se tam přestěhovat v lednu příštího roku. Nasávat atmosféru tohoto místa s neskutečnou hudební tradicí je z mého pohledu největší inspirace.“ Dosud nevydané album natočil Hodek s hudebníky jako George Cables, Essiet Essiet, Jon Irabagon či Eric Wyatt právě tam.

Mimořádný talent pro hudbu byl u Hodka patrný velmi brzy. Jaký byl jeho hudební vývoj a co ho formovalo?

„Měl jsem štěstí, že mě odmala obklopovala kvalitní hudba. Můj otec poslouchal funk a později mě muzikanti seznámili s jazzem. Oba styly vzešly z afro-americké kultury, a pokud je posloucháte do hloubky – k čemuž jsem byl vždycky vedený – najdete mnoho společného. Jako čtyřletý jsem hrával blues a stále se tedy zabýval ‚černou‘ hudbou. Na základní škole se přidal ještě hip hop, ale samozřejmě musím zdůraznit, že jsem opět poslouchal jen ten nejkvalitnější. Celá ta léta mě nicméně provázely desky Coltranea, Davise a všech dalších jazzových ikon.“

David Hodek |foto: Marek Janíček

Inspirací samotný život

„Pokud bych měl doporučit pár alb člověku, který mě nezná, asi by si myslel, že jsem blázen,“ říká s nadsázkou. „Je třeba řešit tradici, ale stejně tak vnímat klasickou hudbu a gospel. Naposledy mě velmi chytlo The Love Album zpěvačky Kim Burrell, ale často poslouchám také Coltraneovy desky Crescent nebo Black Pearls. Velkou inspirací je pro mě i maďarská cikánská hudba. Z harmonického hlediska je velmi rozvinutá. Inspiruje nás zkrátka vše, jen ne každý si to uvědomuje. Tou největší inspirací je samotný život. Od prvního dne až po ten poslední.“

Svůj záměr odejít do Spojených států pak Hodek nepřímo vysvětluje v závěrečném pohledu na česko-slovenskou scénu. „Máme mnoho vynikajících muzikantů, to je nesporné. Lze polemizovat o tom, co nefunguje nebo je špatné, ale většina z těch, kteří nenabízí nic originálního, to vlastně ani neví. V těchto končinách je totiž velmi lehké někam přijít a mít velká ústa. Malé země, malá konkurence, podobně jako když je někdo nejlepší fotbalista na vesnici. Kdo je odkud ale nemá smysl řešit. Cílem každého by mělo být dostat se na svou vlastní nejvyšší úroveň a naplnit své poslání.“

Nejlepším testem vlastních dovedností je podle Hodka New York a jakákoli tamní jam session. „Nikdo vás nezná a nesoudí podle toho, zda jste doma legenda nebo prodavač kebabu. Zajímá je jen to, jestli umíte hrát nebo ne.“

www.davidhodek.net