Na čem dělá... bubeník Pavel „Bady“ Zbořil

14. duben 2015

Ne každý muzikant je proslulý svým širokým stylovým záběrem tolik, jako v Praze usazený rokycanský rodák Pavel Zbořil, známý mezi jazzmany především jako „Bady“. Je velmi vytížen hraním a natáčením, ale i tak pomýšlí na založení vlastního tria a možná dokonce jazzového klubu.

„Kromě dvou dnů v týdnu, kdy učím na břevnovské ZUŠ Jana Hanuše, se samozřejmě co nejvíce věnuji živému hraní. Coby sideman jsem víceméně vázán na projekty jiných hudebníků, avšak v poslední době si pohrávám s myšlenkou dát dohromady vlastní trio,“ shrnuje svými slovy aktuální situaci Zbořil.

Nejdéle ze všech jazzových kapel působí v kvartetu saxofonisty Františka Kopa. „Hrajeme převážně autorské věci a nyní připravujeme nové album. Toto uskupení v sestavě Kop, Malásek, Lehký a já funguje již bezmála dvacet let. Skvěle si totiž rozumíme nejenom na poli hudebním,“ říká spokojeně o svých kolezích.

Dále spolupracuje s Matejem Benkem, jak v jeho kvintetu, tak v triu. „Je podle mého názoru výjimečný skladatel a klavírista, jehož hudba je harmonicky i rytmicky důmyslně propracovaná. Kompozice v sobě zahrnují poslední styly moderního jazzu a jeho odnoží, včetně dobrého popu. Také s těmito muzikanty bych měl letos v létě natáčet další CD,“ těší se Zbořil.

 

Z vystupování s Benkem vyplynulo i koncertování se zpěvákem Ondřejem Rumlem. „Živě teď provádíme loňskou nahrávku Ondřej Ruml zpívá Ježka, Voskovce a Wericha, kterou rovněž plánujeme v provedení s velkým orchestrem. Co se týče dalších jazzmanů, několikrát v měsíci si zahraji také s Romanem Pokorným v klubu Jazz Republic,“ uzavírá „Bady“ výčet svých momentálních aktivit na klubové scéně.

Doma nejen v jazzuJeho angažmá však zahrnují i komerčněji laděné – a přitom kvalitní – projekty, rovněž často fungující již dlouhou dobu. „Nezmínit pětadvacetileté manželství se skupinou J.A.R. by byl hřích. Tato kapela zraje jako víno. Dále vystupuji s Martou Kubišovou, kterou doprovázíme se skupinou Petra Maláska, a také již deset let s Lucií Bílou,“ vyjmenovává známé tváře české scény. „Z jazzových zpěvaček hraji s Yvonne Sanchez,“ pokračuje, „a pokud jde o mužské interprety, spolupracuji s Xavierem Baumaxou. Právě vychází novinka Pijano, na níž jsem se podílel.“

„Mimochodem také s J.A.R. mě v půlročním horizontu čeká nahrávání nové desky,“ zmiňuje již třetí návštěvu studia, kterou má letos před sebou. „Materiál je více než zajímavý, takže se všichni moc těšíme. Aby toho nebylo málo, máme tento rok v plánu natočit ještě kolekci coververzí Arethy Franklin s Martou Kubišovou.“ Nadcházející měsíce budou pro Zbořila opravdu nabité.

Ať však hraje cokoli, v srdci zůstává jazzmanem, což dokazuje výčet jeho oblíbené hudby v současné době. „Hodně se teď vracím ke starším nahrávkám interpretů jako je Coltrane, Monk, Davis, Blakey, Ray Brown, Hancock nebo Corea. Stále v nich nacházím inspiraci. Z těch mladších mám rád kapely, v nichž hrají bubeníci Eric Harland nebo Kendrick Scott. Velmi vzrušující je také hudba Avishaie Cohena. S ním je pro mne spjat skvělý Mark Guiliana, kterého jsem před časem viděl v Lucerna Music Baru s Bradem Mehldauem. Je jedním z bubeníků, kteří výrazně posunuli způsob hry. Jeho orientace v lichých rytmech a využití elektroniky jsou velmi originální,“ sděluje entuziasticky své postřehy, obdobně jako každý muzikant při dotazu na své oblíbence a vzory.

„Pokud mám zmínit konkrétní alba, zaujala mne zejména The Process (Harland, Simon, Pattitucci) či Living (Esen, Vitouš, Colaiuta). Jinak ale poslouchám vše, co mě nějakým způsobem osloví, a to bez ohledu na žánr,“ dodává ještě Zbořil.

03360740.jpeg

Foto Jan Malíř

Plán vlastního klubuJe příjemné vidět, že s podobným nadšením mluví také o české jazzové scéně. „Vnímám ji dnes jako velmi pestrou a daleko více propojenou se světem. Když jsem před sedmadvaceti lety v Praze začínal s hudbou, nebylo to zdaleka takové. Mladí hudebníci mají dnes možnost studovat v zahraničí, navštěvovat skvělé koncerty a díky internetu se dozvědět vše, co potřebují. Jsou tak mnohem flexibilnější a svobodnější. Toho je skvělým příkladem třeba Miroslav Hloucal, se kterým rád hraji,“ skládá kompliment známému trumpetistovi.

Aniž by si stěžoval na nedostatek míst ke hraní v Čechách nebo kritizoval kvalitu těch stávajících, rozhovoří se Zbořil nakonec o svém dlouhodobém cíli řídit hudební klub. „Odjakživa bylo mým velkým snem provozovat malý bar či klub, kde by se pořádaly koncerty, jamovalo se, scházeli by se spřátelení hudebníci a večer by se nutně nemusel dělit na tři sety. V minulosti jsem již dvakrát o něco podobného usiloval (Highlander, LePatio), takže doufám, že do třetice by to mohlo opravdu vyjít.“

autor: Jan Mazura
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.