Na čem dělá... saxofonista Jakub Doležal
„Mé aktivity jsou spravedlivě rozděleny mezi učení a hraní,“ shrnuje saxofonista Jakub Doležal náplň své práce. Lze ho s jistotou označit za jazzmana, ale od řady jiných ho odlišuje výrazný vliv rocku a dalších žánrů. Letos má před sebou kromě jiného ještě zajímavé turné a vydání alba svého kvarteta.
„Mám plný úvazek na Konzervatoři Jaroslava Ježka a relativně často hraju. Celá situace se vyvinula ve prospěch kapel, s nimiž mě to baví. Pokud jdu hrát muziku, která není mým šálkem čaje, jsem rád, když je o to lépe zaplaceno,“ směje se Doležal. „Na druhou stranu jsem muzikant, hraju rád a nedokážu si představit, že bych jen seděl doma. A když je v kolektivu dobrá nálada, člověk vydrží ledasco,“ říká s nadsázkou.
„Jakub Doležal Quartet je můj vlastní projekt, jehož jsem mizerným manažerem,“ představuje svou hlavní kapelu. „Původně byl koncipován jako formace inspirovaná tvorbou Johna Scofielda nebo Chrise Cheeka. Postupem času se však na povrch dostaly moje prvotní vzory – Pink Floyd, King Crimson či Zappa, k nimž se později přidali Massive Attack. Bez nadsázky mohu říct, že jsem je objevil současně s Iron Maiden a Milesem Davisem. Jsem hlavně zvědav, kam se to vše bude vyvíjet nadále,“ těší se Doležal.
Kapelu dnes tvoří kytarista Jiří Šimek, baskytarista Marek Leždík a bubeník Jakub Šindler. „Nikdo není typický jazzman. Všichni posloucháme široké spektrum muziky a máme zkušenosti s hraním různých stylů, což je z naší hudby znát.“
Dále působí v Los Quemados, kvartetu Filipa Spáleného. „Stylově jde o fusion, blízkou Weather Report nebo Yellowjackets. Většina skladeb je Filipových, některé ode mě a Filip občas přearanžuje nějaký jazzový standard. Sestavu kromě nás dvou tvoří bubeník Ondřej Pomajsl a klávesista Jan Bálek.“
„Hraji také v sextetu Petra Kalfuse,“ přechází k další z kapel, v nichž působí. „Petr si chtěl zahrát muziku z desky Sight to Sound od Walta Weiskopfa. Objednal noty, ty jsme nacvičili a po třetím nebo čtvrtém hraní nás napadlo, že bychom měli hrát i vlastní věci,“ popisuje okolnosti vzniku. „Dechová sekce se nemění – Petr Kalfus, Jan Jirucha, já. Rytmika se stabilizovala do sestavy Jiří Neužil na klavír, Petr Dvorský na kontrabas a Martin Kopřiva na bicí. Dnes tedy hrajeme i kompozice pana kapelníka, Jirky Neužila, Honzy Jiruchy a moje.“
Tím však výčet Doležalových angažmá nekončí. Více či méně pravidelně hrává s kapelami Blues Bond, Šavle Meče nebo Bucinatores, zatímco na nejazzové scéně ho lze slyšet ve formacích Žáha, Prague Connection či Euphonica. „Nehrávají až tak často a leckdy mám navíc kumulovanou funkci klávesisty a saxofonisty, což mě moc baví,“ pochvaluje si. „A aby bylo jasno: za svoje hraní na svatbách a plesech se nestydím! Je nicméně pravda, že díky učení si tento typ hraní můžu zatím rozumně dávkovat,“ dodává. „Zajímavým výletem do jiného světa“ jsou pro něj nově také občasné koncerty s kapelou zpěváka Petra Koláře.
Pokud jde o přeshraniční spolupráce, úspěšně dodnes těží z jednoho roku stráveného studijně v Amsterdamu. „Seznámil jsem se tam s lotyšským saxofonistou Tomsem Rudzinskisem. Pozval jsem ho do Čech a zahráli jsme si na několika společných koncertech, na kterých se podílel i chorvatský kytarista Elvis Penava,“ vzpomíná. „V Holandsku jsem dále poznal skupinu českých experimentálních tanečníků a choreografů, se kterými se nám v Čechách podařilo zrealizovat několik hudebně-tanečních improvizačních večerů. Loni jsme uspořádali sérii pěti koncertů s rakouskou saxofonistkou Violou Falb. Momentálně na ničem podobném nepracuji, i když nápadů je spousta,“ říká Doležal.
Podzim plný nových alb
Zato na nová alba je tento rok bohatý velmi. „Na přelomu června a července jsme dotočili již třetí desku Los Quemados, pokračoval jsem o týden později nahráváním debutové desky Petr Kalfus Sextetu a na podzim snad vlastním nákladem konečně vydám desku svého kvartetu, kterou jsme natočili loni,“ plánuje.
Již zmíněné pedagogické působení na půdě KJJ tvoří významnou část Doležalových aktivit. Popisuje jej následovně. „Největší podíl na mém úvazku mají hodiny školních souborů. Baví mě čím dál víc. Je důležité si uvědomit, že KJJ není jen jazzová škola a tak jako svůj hlavní úkol proto vidím ‚rozšíření obzorů‘. Je mi jasné, že z metalového kytaristy většinou jazzmana neudělám, ale obecné věci jako naučit se písničku, přijít včas, přečíst noty a zahrát pěkně by se mohly hodit napříč žánry. Od roku 2010, kdy jsem začal učit, jsem se navíc docela zlepšil na baskytaru i na bicí. Ještě pár let a můžu k přijímačkám,“ žertuje.
„Poslouchám teď často album Daniela Herskedala s názvem Slow Eastbound Train,“ odpovídá už Doležal na otázku týkající se hudby, která ho v poslední době zaujala. „Výborná je také deska Healthy, což je spolupráce australských kapel Topology a Trichotomy. Velmi zajímavý projekt je Dálava americké zpěvačky Julie Ulehla a kytarisy Arama Bajakiana. Ulehla pochází z rodiny moravských emigrantů a album obsahuje značně neortodoxní úpravy moravských lidovek. Skvělá je též nová nahrávka Donnyho McCaslina Fast Future, představující podle mě velmi důstojnou formu fusion pro nové tisíciletí,“ chválí letošní desku amerického saxofonisty.
Kromě běžných klubových vystoupení čeká Doležala brzy turné s Los Quemados v roli doprovodné kapely brazilského písničkáře Adriana Trindadeho. „Začínáme v polovině září a koncertů bude přes dvacet,“ avizuje již pátou koncertní šnůru tohoto uskupení. „Loni jsme také natočili v pražském Jazz Docku DVD, které by do té doby mělo být k dispozici. K tomu mě napadá, že zanedlouho vyjde i DVD ze vzpomínkového turné k desce Kuře v hodinkách, na němž jsem měl tu čest se také podílet. Ono se tomu říká Flamengo, ale de facto to byl Vladimír Mišík, ETC... a hosté.“
Stejně jako řada jeho kolegů vyzdvihuje i Doležal ve svém pohledu na českou scénu její vzestupnou kvalitu. „Budu asi nechutně pozitivní, ale mám pocit že naše hudební scéna se stále zlepšuje, tedy hlavně její klubová část, na které se nejvíce pohybuji. Muzikanti, kterým je kolem dvaceti, hrají skvěle. Dobrý zvukař přestává být výjimkou či abstraktním pojmem. V Praze hrají kapely jako Anthony Dee nebo Personal Highway muziku, která překračuje žánry a má vysokou profesionální úroveň. Neustále rozšiřující se publikum mají i Lanugo nebo MUFF. Na Brněnské JAMU studují vynikající muzikanti,“ vyjmenovává jeden klad za druhým. „Třeba se tou ‚klubovou vlnou‘ obrodí časem i mainstream, který, přiznám se, primárně nesleduji, takže na něj vlastně ani nemůžu objektivně nadávat.“
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
