Na čem dělá... zpěvačka Ivana Fitznerová
Pravděpodobně jediná jazzová zpěvačka na české scéně používající ve větší míře francouzštinu věnuje nyní většinu energie dokončení nového alba své kapely. Dlouhodobě se věnuje také pedagogické činnosti a připravuje jako redaktorka vydání knihy.
„Jsem skladatelka, aranžérka, zpěvačka, kapelnice a vůbec duše kapely Ivana Fitznerová kvintet. V současné době sice máme koncertní pauzu, ale pracuji na třetí autorské desce. Protože jsem vystudovaná skladatelka, naplňuje mě v hudbě zejména tvůrčí proces – od prvotního nápadu po hotové skladby. Poslední roky se více věnuji jazzu a na psaní tzv. vážné hudby mi už moc času bohužel nezbývá,“ shrnuje své hudební aktivity Fitznerová.
Její kapelu tvoří pianista a zároveň saxofonista Radek Kašpar, kterého příležitostně střídá klavírista Jaroslav Wagner. Dalšími členy jsou kytarista Patrik Henel, kontrabasista Petr Tichý a bubeník Petr Mikeš. „Za poslední dva roky jsme měli řadu koncertů a pokřtili dvě autorské česko-francouzské desky: Chci mluvit/Je veux parler a Už dlouho/Depuis longtemps.“
Použití dvou jazyků nepochybně umožňuje oslovit větší množství posluchačů, nicméně Fitznerová je v první řadě vnímá jako specifické barvy. „Pokud je text ve francouzštině, vznikne pro něj jiná hudba, než pro text v češtině nebo romštině. Na francouzštinu mám dva moc šikovné textaře, Francouze a Češku žijící v Bruselu. Texty a nazpívané skladby dolaďujeme přes internet.“
„Naši novou, tedy již třetí česko-francouzskou desku s názvem Ryby a tequilla budeme dotáčet na konci listopadu. Prvních pět skladeb už je hotových, včetně zpěvu, dechů a smyčců. Je mezi nimi i má jazzová úprava romské lidovky, zbytek tvoří skladby v češtině a ve francouzštině. Těch ještě musíme natočit dalších pět. Vše mám ale už napsané a aranžmá jsou také vymyšlená a nazkoušená.“
„Deska Už dlouho je hodně šansonová, poklidná, a hlubší. Ta nová bude o dost živější a dynamičtější,“ srovnává nahrávky Fitznerová. „Místo šansonů je tentokrát více skladeb v rytmu funky a modernější je i celkový zvuk.“
„Točím desku teprve ve chvíli, když mám pocit, že se nebudu opakovat, mám nové nápady a když cítím chuť zkusit něco jiného než v minulosti. Experimentuji teď s vícehlasy nebo zkouším nazpívat i některé nástrojové party. Pro jednu skladbu jsem také napsala smyčcový kvartet, takže ten přesah do klasické hudby mám pořád ráda a stále využívám. Moc se na druhou půlku práce těším,“ říká nadšeně.
Na hudbě ji přitahuje zejména samotný tvůrčí proces, který chápe jako metaforu malování obrazu. „Namaluji skicu, promyslím rozvržení barev a celkovou podobu ‚plátna‘. K této skice potom přistoupí dalších šest malířů a společně namalujeme obraz. Pokud mi nějaká barva chybí, přizvu na závěr ke spolupráci ještě další umělce. Je moc krásné ten proces vzniku jen tak lehce zpovzdálí ladit a sledovat.“
„Myslím, že je důležité, aby muzikanti měli možnost improvizovat a přinášet své vlastní nápady,“ upřesňuje svůj koncept. „Jsem také vděčná všem, kteří se mnou spolupracují; za jejich dar naladit se na moji představu a dát do hudby zároveň i něco ze sebe.“
Kromě českého jazzu ji pochopitelně baví francouzský nebo alespoň francouzsky zpívaný. „Mám moc ráda desku Chloé Perrier s názvem Coeur de Française, kterou jsem si přivezla z Paříže, nebo třeba Raconte-moi, francouzsky nazpívané album Stacey Kent. Z české hudby mě nadchla deska Ondřej Ruml zpívá Ježka, Voskovce a Wericha, Smrt standardizmu Jany Koubkové nebo loňská novinka Weightless zpěvačky Zeurítie.“
„Momentálně před sebou žádný koncert nemám, protože očekávám narození druhé dcery, ale pak bych se k vystupování zase ráda vrátila. Až dokončíme novou desku, určitě uspořádám křest a věřím, že vyjde i plánovaný koncert na české ambasádě v Paříži nebo turné po francouzských kulturních centrech Alliances françaises, které u nás fungují v řadě větších měst.“
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
