Rozhovor měsíce: Novinky pianisty Najponka

30. červen 2016

Diskografie pianisty Najponka se v poslední době úspěšně rozrůstá. V Rozhovoru měsíce si představíme loňské studiové CD Final Touch of Jazz, dále koncertní album Cookin’ at the Office (s Tarasem Voloshchukem a Markem Urbánkem), určené pro japonský trh, a také úplnou novinku – album Groovekeepers, společného projektu s varhaníkem Janem Kořínkem.

Skupina Groovekeepers vznikla už v roce 2010, ale koncertů měla zatím minimum. Najponk vypráví, jak se s Janem Kořínkem opakovaně domlouvali, že by spolu měli něco natočit. Až loni na podzim se domluvili na pevném datu natáčení. „Výsledek je myslím super. Je to takové hodně groovovo-bluesové,“ popise pianista a s tím, že zvuk skupiny ovšem ovlivňuje i saxofonista Osian Roberts, který do projektu vnáší hardbopové prvky. „Místy mi to připomíná to, co na konci 60. let dělali Stanley Turrentine se Shirley Scott,“ říká Najponk.

Loni vyšla u Animal Music nahrávka pořízená v červnu 2014, album Final Touch of Jazz s Georgem Mrazem a Mattem Fishwickem. Obsahuje především jazzové standardy, ale také jednu pianistovu autorskou skladbu – For All Swingin’ Cats/Don’t Forget Lester Young.

V rozhovoru Najponk odpovídá na otázku, proč se rozhodl na album tuto svou kompozici zařadit. Důvodem byla právě možnost nahrát ji s Georgem Mrazem, který stihl ještě „konec zlaté jazzové éry, hrál s Oscarem Petersonem, Ellou Fitzgerald nebo Countem Basiem“. Cílem bylo pojmout skladbu jako nahrávky z doby, kdy „byl Count Basie už starší, za ničím se nehonil, hrál pomalu a málo a bylo to strašně skvělé“.

Vedle alb pro české vydavatele připravuje Najponk pravidelně koncertní nahrávky pro japonský trh. V tuto chvíli má natočenou už pátou desku z této série.

Čtěte takéJak to slyší Najponk? Otestovali jsme známého swingaře

Spolupráce s vydavatelstvím Gats Production a s jeho majitelem Takashim Kasaiem vznikla už asi před patnácti lety. Kasai, který v té době už vydával polský jazz, objevil v jednom polském časopisu inzerát na Najponkovy starší desky. Začal je v Japonsku prodávat a později českému pianistovi nabídl vydávání koncertních nahrávek.

Najponk se na většině svých alb zaměřuje na jazzové standardy, ale rád by svůj záběr rozšířil. „Zatím jsem si netroufl hrát Debussyho nebo Ravela – na to nejsem dost dobrý klavírista –, ale baví mě například staré věci od Joe Cockera.“

„Například na úžasné desce Stingray z roku 1976 hrají jazzoví muzikanti a snad každá píseň z ní by si zasloužila udělat. Stejně tak mám už léta v hlavně jednu píseň od metalových Megadeth, láká mě to, ale zatím nevím, jak ji udělat,“ vypočítává Najponk s tím, že kromě toho je třeba stále hrát jazzové standardy, kterých zatím také umí pouze zlomek.

Najponk (Jan Knop)

Mladší jazzovou generaci Najponk nesleduje systematicky. „Ale co se ke mně dostane, se mi většinou nelíbí,“ říká, „mám pocit, že jazzová muzika začala přešlapovat na místě a dokonce se vydala nesprávným směrem. Kvůli etnickým a klasickým vlivům se do jazzu dostal intelektualismus a já si myslím, že je to na té hudbě často slyšet.“ A připomíná Lestera Younga, který údajně řekl svému mladšímu kolegovi: „Hraješ pěkně, ale nic to nevypráví.“ „Já mám na muzice rád, když muzikant skrze nástroj vypráví,“ říká Najponk.

V závěru rozhovoru Najponk zmiňuje také poměrně čerstvou zkušenost z nahrávání v německém Villingenu pro vydavatelství HGBS, nástupce slavného labelu MPS. Pianista hovoří mimo jiné o vlivu prostředí na nahrávku a přiznává, že se necítil dostatečně uvolněně. „Nakonec to ale snad nebude špatná deska,“ tvrdí o albu, které vyjde v září, a prozrazuje, že během natáčení si položil na piano dvě CD Oscara Petersona, který tak jeho práci symbolicky sledoval.

Vedle rozhovoru, který s Najponkem vedl Milan Tesař (Radio Proglas), v pořadu uslyšíte ukázky z alba Final Touch of Jazz, Cookin’ at the Office a z alba skupiny Groovekeepers.

autor: Milan Tesař
Spustit audio