Bitches: příběh nevydaného alba Nicholase Paytona

30. březen 2011

Příběh překvapivého hudebního projektu Nicholase Paytona, které jeho label odmítl vydat, naznačuje mnohé o situaci v nahrávacím průmyslu. Srovnávat jej s radikalitou Davisova opusu z roku 1969 je však přehnané.

Ačkoli nahrávky z poloviny 90. let Paytonovi zajistily pověst kopie Wyntona Marsalise, na rozdíl od této neoklasické ikony se tento v New Orleans narozený trumpetista nikdy plně neuzavíral vlivům mimo striktní jazzový mainstream.

V obecném povědomí jsou známé hlavně jeho pocty Lousi Armstrongovi, Herbie Hancockovi či Wayneu Shorterovi a na většině svých nahrávek nevybočuje z rámce (jakkoli kvalitního) post-bopového idiomu (občas býval přirovnáván k Freddie Hubbardovi).

Jenomže Payton také odrostl na vinylech soulové legendy Marvina Gaye, svou deskou Sonic Trance (2003) se hlásil k jazzrocku a funku 70. let a také poslední, jakkoli spíše retrospektivní Into the Blue (2008) byla ovlivněna estetikou konce 60. let.

Nová deska Bitches, kterou nahrával mezi zářím 2009 a květnem 2010, se posouvá ještě dále v této linii, k R&B 70. a 80. let a také k hip-hopu. V obchodě si ji však koupit nemůžete. Paytonova nahrávací firma Concord ji totiž navzdory původním plánům odmítla vydat.

Poslechněte si první ukázku, skladbu iStole Your iPhone:

Album mělo vyjít loni v souvislosti se čtyřicetiletým výročním Davisovy přelomové desky Bitches Brew. Concord však master uložil do trezoru. Podle Paytona bez oficiálního zdůvodnění:

„Nahrávání skvěle šlapalo, nevypadalo to, že bych je měl nějak překvapit. S jedním z jejich producentů jsem na tom pracoval šest měsíců. Mastering dělali ve vlastních studiích dva týdny. Věděli co dostanou. Říkali mi, jak je to skvělé a jaký jsem génius, když jsem si všechny ty nástroje nahrál sám, napsal muziku, zazpíval i odehrál trubku,“ řekl k tomu Payton pro list Chicago Sun Times.

Kontroverzní snímek, na němž Payton více zpívá, než hraje na trubku a obsluhuje všechny nástroje, pak proto sám vyvěsil ke stažení na internet. Celý si jej můžete stáhnout zde.

Mezi přizvanými zpěvačkami se skvějí známá jména Esperanzy Spalding, Cassandry Wilson nebo N’dambi. Poslechněte si skladbu Freesia s přizvanou Esperanzou Spalding:

Spíše než v jazzu je Bitches zakotvena ve fúzi soulu, funku a R&B. Možná právě značná vzdálenost Davisově jazzrockové Bitches Brew, která měla být Paytonovi předobrazem, rozhodla o konečném „odložení“ vydání. Ostatně i Davisův odkaz Payton chápe značně volněji, než jen v rovině „tribute“ jednomu z jeho alb:

„Nazval jsem ho Bitches, protože ten projekt pro mě znamená to podobné, co pro Milese znamenala Bitches Brew – stržení bariér, které se s jazzem pojí. Jakmile to Miles udělal, rázem se odřízl od představy, jak tato hudba má vypadat, a připojil se k panoramatičtějšímu pojetí umění jako celku.“

02294736.jpeg

Odkaz slavné nahrávky je tedy spíše ideový, než hudební: Paytonova Bitches je dosti vzdálena provokativnosti, kterou představoval její předobraz z roku 1969. V recenzích 15 autorských skladeb pak zaznívají různé paralely:

Publicista David Kunian (Offbeat) má za to, že zvuk je podobný Princovým prvním deskám, kde rovněž obsluhoval většinu nástrojů. Jazzovým posluchačům mohou plochy syntezátorů nad automatickými bicími připomínat estetiku 80. let, jak se projevila třeba na Davisově albu Tutu nebo Hancockových albech ze stejné doby. Připomínán bývá i Stevie Wonder nebo jazzovější nahrávky Marvina Gaye. Nicméně jsou zde mnohem současnější spojnice, vždyť podobnou směs soulu, R&B a hip-hopu představuje s úspěchem i jazzový trumpetista Roy Hargrove ve své formaci RH Factor.

Poslechněte si další ukázku, Paytonovu kompozici By My Side:

Výsledek může pro jazzové znalce Paytonovy tvorby představovat šok, historka o „zakázaném“ trumpetistově albu se však na internetu šíří rychlostí blesku, a tak, ačkoli oficiálně nevyšlo, je mu věnována značná pozornost v recenzích i rozhovorech.

V interview pro web The Revivalist například trumpetista vyjadřuje znechucení nad současným statusem jazzu v kontextu ostatní populární hudby i nad dilematy, která přináší rozpad tradičního nahrávacího průmyslu. Celý profilový rozhovor si můžete přečíst zde.

Zároveň si však užívá příležitostí, které takový stav otevírá, včetně plné kontroly nad vlastní tvorbou. „Nahrávací průmysl, jak jej známe, je skutečně překonaný a zastaralý,“ říká Payton pro server Nola.com, „pravidla hry se změnila. V době internetu žádné prostředníky nepotřebujeme.“ Tato slova nesvědčí zrovna o zahořklosti prominentního jazzmana.

autor: Petr Vidomus
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka