Polská jazzová alba, která byste si letos neměli nechat ujít

5. září 2011

Tématem týdne ve vysílání Euro Jazzu je polský jazz, což je jistě téma na mnohem víc, než jen na jeden týden. Sestavili jsme seznam nejzajímavějších nahrávek polského jazzu z poslední doby, které by vám určitě neměly ujít. A co víc, každé z těchto alb můžete (nejen tento týden) slyšet také na Euro Jazzu, novém webovém rádiu Českého rozhlasu.

Leszek Mozdzer – Komeda (ACT Music, 2011) Význam pianisty Leszka Mozdzera již bezpochyby přesáhl hranice Polska a dnes nahrává pro německý ACT. Již dříve se Mozdzer věnoval vlastním reinterpretacím Chopina, v roce výročí narození Krzysztofa Komedy sáhl (podobně jako vícero jeho kolegů) po tvorbě této ikony polského jazzu. Komedu představuje v romantickém oparu sólového piana, s úctou k originálu, ale bezesporu s novým přístupem k věci.

Wojtek Mazolewski Quintet - Smells Like Tape Spirit (Mystic Production, 2011) Velký ohlas měla letos v Polsku deska nového kvinteta Wojteka Mazolewskeho. Není bez zajímavosti, že na ní hraje Oskar Török, trumpetista, kterého známe z českých formací Vertigo nebo Sato San-To. Podle polských kritiků nahrávka evokuje druhý Davisův kvintet. Snímek je zajímavý i způsobem záznamu: ve snaze napodobit zvuk slavných desek 50. a 60. let celý proces nahrávání i střihu probíhal analogově, přičemž se nahrávalo v jedné místnosti a v reálném čase. Výsledkem je velice příjemný a přirozený zvuk. Hledáte-li špičku současného polského akustického jazzu, měli byste zkusit právě toto.

02421259.jpeg

Rafal Sarnecki - The Madman Rambles Again (Fresh Sound Records, 2011) Ve speciálu věnovaném polskému jazzu nemůžeme vynechat kytaristy. K těm nejslibnějším v současnosti patří Rafal Sarnecki, který jako vícero polských hráčů studoval v New Yorku. Jeho nejnovější album vyšlo u známého španělského labelu Fresh Sound a doprovází jej například pianista Pawel Kaczmarczyk nebo nám známý bubeník Lukasz Žyta. Na rozdíl od svého staršího debutu (2008) zde Sarnecki pracuje s dechy, což jeho kompozicím dodává nový, barevnější rozměr (zvláště pokud kytaru spojí s flétnou). Rytmiku tvoří Kaczmarczykův Audiofeeling Band, ve frontline excelují Američan Lucas Pino (flétna, sax) a trumpetista Jerzy Malek. Na Sarneckiho tvorbě jsou znát roky studia v Americe, takže se kompozičně poněkud liší od současné polské tvorby.

Maciej Grzywacz – Black Wine (Black Wine Records, 2011) Možná více než u nás jsou u našich severních sousedů časté různé mezinárodní spolupráce. K takovým projektům patří nová triová deska kytaristy Macieje Grzywacze. Na album s názvem Black Wine přizval basistu Yasushi Nakamuru, který hrával s Benny Golsonem nebo Wyntonem Marsalisem, a bubeníka Clarence Penna, kterého známe například z kapel Davea Douglase. Pravděpodobně jedno z nejlepších polských kytarových alb tohoto roku.

02421261.jpeg

Switch On Quintet – Our Car Will Never Stop (Fortuna Music, 2011) Switch On Quintet nejsou v Česku úplně neznámí – patřili mezi finalisty české soutěže Junior Jazz a vystoupili v roce 2008 na jazzovém festivalu v Ústí nad Labem. Od té doby se samozřejmě mnohé změnilo – trumpetista a leader Maciej Fortuna stihl dostudovat nejen jazz, ale i právo, a kapela svým způsobem vyzrála. Ačkoli Fortuna má vícero akustických projektů, tato deska je elektrická a její rytmika čerpá zřetelně z jazzrockových a funkových vzorů.

RGG – One (Fonografika, 2011) Pianové trio RGG je dobře střeženým tajemstvím polské jazzové scény (ačkoli Čechům tak neznámí nejsou – v roce 2008 objeli tuzemské kluby v rámci Jazzu do regionů). Občas bývají srovnáváni se známějším triem Marcina Wasilewskeho. Na rozdíl od něj zvolilo toto trio (Raminiak-Garbowski-Gradziuk) méně kontemplativní, přímočařejší a mnohdy improvizačně rozvolněnější přístup. Ačkoli vzorů má kapela více, mezi jeho hlavní vlivy patří Keith Jarrett a Bill Evans a lze zaregistrovat i ozvuky skandinávských trií, např. Bobo Stensona. Deska nesměřuje ke kolektivní improvizaci natolik jako předchozí nahrávka True Story (2009) a je svým způsobem posluchačsky přístupnější (jsou zde ale výjimky, jako Around Again od Carly Bley, které dokazují, že ve volněji improvizovaných plochách se RGG cítí jako doma).

02421257.jpeg

Krzysztof Pacan - Facing the Challenge (Allegro Records, 2011) Debut mladého a velmi nadějného basisty, který od šestnácti let hrával na kontrabas v kapelách největších jmen polského jazzu, např. Janusze Muniaka, Zbigniewa Namysłowskeho, Michała Urbaniaka, či Jacka Kochana. Zde nicméně hraje pouze na baskytaru a obklopuje se většinou svými spolužáky ze známé Hudební akademie v Katovicích: Jurek Małek (trubka), Radek Nowicki (sax), Jan Smoczyński (piano, fender), Sławek Jaskułke (piano), Arek Skolik (bicí). Velice barevná nahrávka s kreativním využitím elektrického fender rhodes piana.

Piotr Baron – Kaddish (Celestis, 2011) Saxofonistu Piotra Barona známe v Česku především ze spoluprací s Jaromírem Honzákem. Po třech letech přichází s novým albem, jehož název (kadiš je židovský chvalozpěv, sloužící jako předěl v bohoslužbě) připomíná, že Baron je silně věřící katolík a (jak se u nás málo ví) estetiku svých nahrávek tomuto faktu výrazně podřizuje. Ve výrazně sekulární zemi jako je naše nicméně není třeba novou Baronovu nahrávku číst právě tímto způsobem (jsou zde improvizace inspirované úryvky z Bible nebo skladba věnovaná Janu Pavlu II.). Jde o tradičnější post-coltraneovskou nahrávku (titulní Kaddish, Modlitwa), doplněnou o volnější improvizovaná intermezza. Vynikající rytmika (Lukasz Zyta, Michal Tokaj, Michal Baranski) je samozřejmostí, příjemně překvapí Baronův syn, trumpetista Adam-Milwiw (známý z wroclavské elektronické formace Miloopa).

02421255.jpeg

Adam Baldych – Magical Theatre (Eleet Records, 2011) Speciální postaveni v polském jazzu mají houslisté, stačí vzpomenout na jména jako Michał Urbaniak nebo Zbigniew Seifert. Zástupcem nové generace houslistů je Adam Baldych narozený v roce 1986. V současnosti sídlí v New Yorku, ale na svém novém albu Magical Theatre se obklopil hlavně mladými hráči z rodného Polska (kromě trumpetisty Joshe Lawrence). Elektrický septet stojí na jazzrockových základech, v Baldychových sólech jsou však znát i ozvěny polské lidové i klasické hudby. Baldych je výborný technik, kapelu však nevede nijak autoritativně a dává dostatek prostoru ostatním nástrojům (kytary, trubka).

autor: Petr Vidomus
Spustit audio