Post-jazzoví Rusconi na ČRo Jazz
Švýcarské post-jazzové trio Rusconi si dalo za cíl překračovat hranice mezi jazzem, rockem, popem i elektronikou. Záznam jejich koncertu opravdu působí jako svobodný průlet nad teritorii současných „žánrových velmocí“. Ostatně, posuďte sami. Doufáme, že zpestřující, invenční „divočinu“ Stefana Rusconiho a spol. v rámci sobotního pořadu Jazz Club oceníte.
Sobota 11. 10. ČRo Jazz 20:00 -21:00: Jazz Club – sestřih koncertních záznamů z Rolf Liebermann Studio, Hamburk, Německo, pořízených pro EBU, 27. a 28. března 2014
Švýcarský pianista Stefan Rusconi založil crossoverové seskupení Rusconi (původně Rusconi Trio), u nás známé i díky loňskému koncertu v pražském Jazz Docku, v roce 2001. Až na jedinou změnu na postu kontrabasu o tři roky později udržel stejnou sestavu, kladoucí důraz na intuitivní komunikaci dlouholetých partnerů. Pevné přátelství i mimo prkna pódia ostatně pánové uvádějí na svých webových stránkách jako jeden z hlavních principů kapely. Dalším principem pak je nedržet se zavedených forem a stylových mantinelů.
„Tohle pravděpodobně není jazz, ale revoluce,“ napsali o Rusconi v německém hudebním časopise Eclipsed v době vydání symbolicky pojmenované desky Revolution (2012). Výstižně popsáno. Při poslechu se opravdu můžeme dobře bavit sledováním, kam až dokáže trio z jazzových východisek žánrově „přeskočit“, aniž by to vyznělo křečovitě.
Rusconi volně přecházejí od experimentálních triových pasáží s využitím atonality, ruchů a hluků k prostě líbivé melodice. Střídají konvenční harmonie s disharmoniemi, zvuk čiře akustický s elektronicky modulovaným. Jednotlivé, z celku vytržené pasáže můžeme definovat třeba jako fusion, noise rockové sonické stěny, hardrockový riff, bluesrock nebo popový nápěv. Celek se ovšem definici – naštěstí – vzpírá.
Úctyhodně působí zvuková pestrost, jaké dokáží Rusconi v triu dosáhnout. K zásadním rozdílům pochopitelně dochází, kdykoliv Fabian Gisler vymění kontrabas za zboosterovanou elektrickou kytaru a naopak. Dochází ovšem i k řadě subtilnějších změn soundu, dosahovaných jen lehkým pootočením potenciometru efektového zařízení nebo odlišným pojetím dynamiky hry. Krom samotného hraní a kouzlení s elektronickými efekty nenechávají pánové zahálet ani hlasivky. Náladu kompozic i improvizací dobarvují vokální koloratury.
Ale možná ještě lepší, než spekulovat, odkud se vzala a kam míří která pasáž, jak byl vygenerován který zvuk, je kochat se svobodným plynutím hudby a melodickými motivy. Záleží jen na vkusu a momentálních náladách či preferencích posluchačů.
Záznam koncertu byl pořízen za takřka ideálních podmínek. Ve Studiu Rolfa Liebermanna, pojmenovaném podle původem švýcarského skladatele, dirigenta (1910-1999) a také někdejšího šéfa správní rady NDR (Národního německého rozhlasu). Tyto prostory kombinují přednosti nahrávacího studia a koncertního sálu. Umožňují tudíž dosažení (a zaznamenání) kvalitního zvuku, pro muzikanty i odposlechu - a zároveň hraní před zasvěceným publikem. Přejeme příjemný poslech.
Rusconi v Rolf Liebermann Studio
Stefan Rusconi – pianoFabian Gisler – kontrabas, kytara, zpěvClaudio Strüby – bicí nástroje, perkuse, zpěv