„Jsme habáni. Máte sklep?“ Dva poutníci ze Severní Ameriky hledají na Moravě stopy po svých předcích

31. květen 2023 09:30

Vzdálení potomci habánů ze Severní Ameriky nachodili v květnu přes sedm set kilometrů po moravských obcích a městech. S knihou v ruce pátrali po stopách svých předků, hledali keramiku nebo staré habánské sklepy. „Tall as a habán, right?“ potvrzuje osmatřicetiletý Jason Stahl z Montany v USA, že lidé si při setkání s nimi nejčastěji vybaví rčení, že je někdo dlouhý jako habán.

Dlouhán z dvojice poutníků je ale spíš Paul Hofer z Alberty v Kanadě, Jasonův o deset let mladší kamarád. Oba dva jsou oblečení v kostkované košili, s krosnou na zádech a kloboukem na hlavě. A oba jsou členové náboženské komunity hutteritů, která je u nás známá právě jako habánská, než byla vyhnaná z Evropy.

Desítky moravských vesnic a měst navštívili v květnu Američan Jason a Kanaďan Paul. Při pěší pouti pátrali po stopách svých předků

„Mám tu mapu asi 30 až 40 různých míst. U patnácti jsem si udělal hvězdičku. Tam jsme našli většinou sklep, mlýn nebo studnu,“ ukazuje Paul na papír založený v knize Studie o novokřtěncích od Jiřího Pajera. Bez publikace by zřejmě byli ztracení, díky ní totiž můžou vyrazit po stopách míst, kde habáni do 16. a 17. století žili. Třeba právě na Podluží, což byla jedna z posledních zastávek obou cizinců.

Putování po sklepích

V Tvrdonicích na Břeclavsku si podle knihy vyhlídli dva sklepy. Historickou mapu porovnali se současnou mapou v mobilní aplikaci. A ta je zavedla k sídlu místní pobočky Lesů České republiky. Habáni vždy zazvoní nebo zaklepou, počkají na odezvu a pak spustí opatrnou češtinou. „My jsme habáni. Poutníci. Víte něco?“ spustí Paul a ihned vytáhne knihu. A tak lidé většinou rychle pochopí, o co jde. Paulovi v tom pomáhá, že kdysi učil anglický jazyk v Bučovicích a maličko se dorozumí.

Čtěte také

„Jasně, velké sklepy. Pojďte, já vám to ukážu. Ale musím najít klíč… jak bych to řekl?“ přemýšlí vedoucí místního polesí Jan Helešic. Když zjistí, že s dvěma cizinci jde ještě redaktor, který může překládat, rozjaří se. Muže zavede ke starému sklepu, který by měl být habánský. Oznámí ovšem, že klíče musí najít, a tak dvojice vyrazí na obecní úřad, aby zjistila, jestli nenajdou informace o majiteli či majitelce druhého sklepa.

I tam s lámanou češtinou a pomocí uspějí, do knížečky si vyžádají razítka nebo samolepky, úřednice je vybaví i dalšími dárkovými předměty včetně pohlednic nebo odznáčků a pak sednou k počítači a jdou hledat. Po chvíli muži získávají kontakt na paní Lenku Zlámalovou. „Ano, já tam přijdu, jenom se podívám, jestli máme doma klíč,“ slíbí žena do telefonu. Krátce nato se ozývá i vedoucí polesí, že našel klíč od prvního sklepa. Výlet do Tvrdonic tedy nebyl marný, tak jako v jiných vesnicích.

Razítka a samolepky z pouti sbírali Jason a Paul už loni

„Není to v dobrém stavu, stůjte radši na schodech. Když se zvedne voda v řece, tak se to tu trochu zaplaví. Za války se tady lidé schovávali jako v úkrytu. Máme v plánu to opravit,“ vypráví Jan Helešic a hned se taky s velkým zaujetím zajímá, jak dnes Jason a Paul žijí. Dozvídá se, že v Severní Americe je teď asi pět set různých komunit hutteritů. Jason vyrostl v jedné, která měla asi 75 členů, ta Paulova 120. „Rodina ze strany mé matky žila před sedmi generacemi v Sobotišti na Slovensku, hlásí Paul. A odpovídá i na další dotaz: že keramiku, jakou lidé znají, už současní habáni vyrábět neumějí. „Teď je to spíš zemědělství, vyrábíme nábytek, staráme se o dobytek,“ dodává Jason.

Radost z úspěchu

Po prvním sklepu následuje druhý. Paní Zlámalová našla klíč. Omlouvá se ale, že nemůže dvojici pohostit vínem, o to se prý víc stará její manžel, který je ale zrovna v lázních. Zavolá mu alespoň a tak jsme ve spojení přes telefon. „Ten sklep je určitě habánský,“ potvrzuje muž a jeho žena Lenka přikyvuje: „Kdysi to vedlo ještě mnohem dál, ale bylo to zasypané, nedalo se tam dostat, tak jsme tam udělali zeď,“ ukazuje na konec sklípku.

Čtěte také

„Je to pozůstatek našich předků a je skvělé tu jenom stát. Že si tu můžeme sáhnout na cihly našich předků, to je pro nás úplný dárek,“ pochvalují si Jason s Paulem a trvají na tom, aby se i Lenka Zlámalová s jejím mužem díky překladu dozvěděli, že si váží toho, že se o historii jejich předků starají. Když se společně vyfotí a natočí krátká videa pro stovky sledujících ze Severní Ameriky, kterým svou cestu popisují ve skupině na WhatsAppu a jiných aplikacích, vyráží do Lanžhota. V mobilu si ještě přečtou zápis z kroniky hutteritů, která se vztahuje k různým místům a většinou popisuje příkoří, která habáni zažívali, když byli vyháněni.

Z Podluží pak mají namířeno pěšky na Slovensko, dál chtějí do Rumunska a na Ukrajinu. Loni šli pěšky ze Švýcarska do Rakouska a k Mikulovu. Chtějí si projít celou cestu jejich předků tak, jak ji museli dávní habáni absolvovat, zatímco před vojáky nebo katolíky utíkali z míst, kde prožili svůj zlatý věk a kde se jim nejvíc dařilo.

autor: Tomáš Kremr
Spustit audio

Související

Nejnovější zprávy