„Když zpíváte jeho písně, máte mnohdy pocit, že mluvíte.“ Andreas Scholl na Pražském jaru

2. červen 2016

Ve Dvořákově síni pražského Rudolfina vystoupí přední německý kontratenorista Andreas Scholl. Ve čtvrtek 2. června od 20 hodin se společně se souborem Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse představí v programu složeném výhradně z děl Henryho Purcella. Koncert, který je součástí 71. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, si můžete na Vltavě naladit v přímém přenosu.

O souvislostech mezi anglickými texty děl barokního skladatele a jeho hudebním stylem Andreas Scholl říká: „Myslím si, že tento jazyk by neměl být žádný problém pro nikoho, kdo zpívá tuto hudbu. Je ale nutné do hloubky rozumět tomu, co zpíváte. To také pokaždé říkám i svým studentům. Když například zpíváte píseň od Purcella a je tam slovo „nenávist“, musíte na něj dát důraz. Musí být zkrátka všem jasné, co vyjadřujete. A je pokaždé na vás, abyste nejprve slovům, která posluchačům sdělujete, porozuměli. To je mnohdy i otázka důsledného překladu, se kterým byste měl pracovat, pokud daným jazykem třeba zcela nevládnete. Není pro vás důležitý básnický překlad té dané písně, kterou interpretujete. Musíte mít k dispozici překlad, který je důsledný, doslovný a má zkrátka souvislost s každým slovem. Purcellovy skladby mají řadu rétorických aspektů. Když zpíváte jeho písně, máte mnohdy pocit, že mluvíte. Slova jsou s hudbou velmi svázána. Když tedy zpíváte, tak k posluchačům sdělujete poselství samotné hudby.“

Čtěte také

V Purcellových skladbách, které budete dnes večer zpívat, jsou různé druhy emocí. Na základě jakých kritérií jste program dnešního koncertu sestavil?

Pokaždé se snažím přijít s něčím zajímavým, nevšedním. Purcellovy skladby mám osobně velmi rád. Některé z nich budou transponované, například Lamento Didony z opery Dido a Aeneas. To nebylo původně napsáno pro kontratenor, ale pro soprán. Slyšel jsem ho mnohokrát a doslova si ho zamiloval. Tak jsem si řekl, že to chci taky zpívat. Univerzální poselství tohoto díla je rozloučení, upomínka na smutný osud. A to je něco, co není ani výhradně ženské, ani výhradně mužské. Je to něco, co lze posluchačům jednoduše sdělit. Kritériem výběru této skladby nebylo, že by ji měl zpívat muž nebo žena, ale její kvalita. A tak je to také i u ostatních skladeb, které dnes večer zazní. Bude to taková koláž ukázek z Purcellovy tvorby, které jsou samy o sobě svébytné, ale společně velmi dobře fungují.

Václav Luks a Collegium 1704

Stejný repertoár jste před několika lety vydal na albu „O Solitude“ u labelu Decca. Chystáte v budoucnu nějaký další podobný projekt?

Právě připravuji nový projekt se stejným orchestrem Accademia Bizantina. Zatím nemáme název, ale budou to chvalozpěvy k Panně Marii od různých italských skladatelů. Najdete tam skladby jako Salve Regina, Magnifikat, Stabat mater a řadu dalších překrásných děl od známých nebo méně známých autorů. Už mám k dispozici notový materiál, kterým se teď budu podrobně zabývat. Bude to můj další velký sólový program.

Objevujete rád zapomenuté skladby? Nebo dáváte přednost spíše těm již interpretačně prověřeným?

Myslím, že je to taková kombinace obojího. Jako umělec, který se zabývá interpretací staré hudby, se nemohu věnovat jen těm prověřeným skladbám. Když se podíváte na moji diskografii, najdete tam slavná díla třeba od Georga Friedricha Händela, ale na mém albu Arcadia najdete i kantáty neznámých skladatelů. Je tam například tvorba Oswalda von Wolkensteina, který není až zas tak známý. Snažím se to vždy vybalancovat. Má to také takový edukativní aspekt. Myslím si, že to je velmi důležité. Stejně, jako když Cecilia Bartoli představuje publiku nové nebo neznámé skladby. Posluchači tak leckdy mohou objevit úplně nový repertoár a to prostřednictvím nás interpretů.

Čtěte také

autor: Daniel Jäger
Spustit audio