Johannes Brahms
Johannes Brahms, 1853Foto: Wikimedia Commons, lic. Public domain
7. 5. 1833 Hamburg - 3. 4. 1897 Wien
Od 14 let jako klavírista. Už od mládí významné kontakty (F. Liszt, J. Joachim, R. Schumann). Od r. 1862 trvale ve Vídni - kontakty s významným hudebním vědcem a estetikem Eduardem Hanslickem (1825 - 1904) a dalšími významnými osobnostmi tehdejšího hudebního života (včetně A. Dvořáka, dirigenta Hanse von Bülow ad).
Inspirace: L. v. Beethoven a klasikové, F. Liszt, R. Schumann. Koncentrace a zjednodušení slohu. Uvědomělé navazování na klasické vzory. Úcta k tradici a láska k lidové písni. Písňová melodika. Bohatě odstupňovaná harmonie (jasná převaha diatoniky - oproti Wagnerově chromatice). Bohatá rytmika. Převaha spíše lyrického tónu. I při velkém stavebním mistrovství jednoduchý styl, plný hluboké citovosti a pevné kázně. Hudba vysoké ušlechtilosti a hluboké moudrosti. Důsledný zastánce klasické hudební formy - v této době velmi nepopulární trend (považovaný za epigonský). Proto bouřlivé útoky z wagnerovského tábora, který preferoval A. Brucknera (nejvíce v kritických a tiskových referencích H. Wolfa).
Těžiště tvorby v instrumentálních formách - nejlépe vyhovují absolutní hudbě bez mimohudebního obsahu, obohacené o romantické instrumentační prostředky.
SYMFONIE - všechny 4 jsou geniální kompozice.
č. 1 c moll op. 68 (1876) - navázala na pozdního Beethovena, ale zcela nová originální hudební řeč.
č. 2 D dur op. 73 (1877) - radostné "pastorální" ladění, melodičnost.
č. 3 F dur op. 90 (1883) - dokonalá výstavba.
č. 4 e moll op. 98 (1885) - závažný charakter, kompozičně nejdokonalejší (ciaccone ve 4. větě).
KONCERTY - vedle symfonií nejzávažnější Brahmsova díla. Orchestr zcela rovnocenným partnerem sólistovi, často je i v převaze. Díla stejně proslulá jako symfonie.
Koncerty pro klavír č. 1 d moll op. 15 (1854-58) a č. 2 B dur op. 83 (1881).
Koncert pro housle D dur op. 77 (1878).
Dvojkoncert pro housle a violoncello a moll op. 102 (1887).
DALŠÍ ORCHESTRÁLNÍ SKLADBY
Variace na téma J. Haydna op. 56a (1873) - mistrovské.
Akademická slavnostní předehra op. 80 - citace studentských písní, v závěru - Gaudeamus igitur.
Tragická předehra op. 81.
Serenády D dur (op. 11) a A dur (op. 16)
PÍSNĚ - asi 200, závažného (např. Čtyři vážné zpěvy), prostšího až lidového charakteru. Navázal na F. Schuberta a R. Schumanna.
SBOROVÁ TVORBA - rozsáhlá a velmi různorodá.
Německé requiem op. 45 (1865-68) pro sólový soprán a baryton, sbor, orchestr a varhany - úchvatné niterné dílo neliturgického charakteru (vlastní Brahmsův text sestavený z biblických citátů).
Rapsódie pro alt, mužský sbor a orchestr op. 53, Píseň osudu, Rinaldo (kantáta) a další.
KOMORNÍ TVORBA - rozsáhlá a významná 3 smyčcové kvartety. 2 smyčcové kvintety, Kvintet s klarinetem h moll (vynikající), Klavírní kvintet f moll.
Sonáty pro housle (3, slavná č. 3 d moll), violoncello (2), klarinet (2, existují i ve violové verzi) s klavírním doprovodem.
Tria (zvláště s dechovými nástroji).
KLAVÍRNÍ TVORBA - vynikající, originální svou věcností, neokázalostí (opak F. Liszta) a citovou hloubkou.
Sonáty pro klavír (3) - nejvýznamnější č. 3 f moll (beethovenovský styl).
Variace na Händelovo téma - 25 variací a závěrečná fuga, vrchol světové klavírní literatury.
Uherské tance pro čtyřruční klavír (1852-69) - nejpopulárnější Brahmsovo dílo vůbec, zvláště v orchestrální verzi (z 21 zvláště č. 5 a 6).
Velké množství drobných skladeb.
VARHANNÍ TVORBA
11 varhanních předeher - stylově navazují na J. S. Bacha.
Nejvýznamnější představitel klasicizujícího proudu v romantismu. Považován za Wagnerova antipoda a přímého pokračovatele L. v. Beethovena.