César Franck

César Franck

10. 12. 1822 - 8. 11. 1890

Belgicko-francouzský skladatel César Franck studoval na konzervatoři ve svém rodišti (Lutych) a už tehdy získával ceny. V roce 1835 se s rodiči přestěhoval do Paříže a stal se soukromým žákem Antonína Rejchy. Po vstupu na konzervatoř 1837 získával ceny i zde. S výjimkou přechodného pobytu v Belgii žil od 1843 v Paříži trvale. Živil se nejprve jako varhaník, 1872 převzal na konzervatoři třídu varhanní hry, neoficiálně však vyučoval i kompozici. Odtud vyšli mj. d'Indy, Chausson, Vidal aj. aj. a s nimi i onen proud nové francouzské hudby, který se odklonil od tehdejší nadvlády opery v národním hudebním životě a vedl k založení ústavu Schola cantorum (1894). 

Franck tvořil úsporně a pronikl až svými pozdními díly; svou jedinou a velmi oblíbenou Symfonii d moll dokončil v 66 letech, neméně slavnou Sonátu pro housle a klavír A dur v 63 letech. Měkké kontury jeho melodiky, klasicky vytříbená forma a bohatá harmonie mu získaly ohlas u hudební veřejnosti, oceňující i mravní vážnost skladatelovu. Mimořádný jeho význam v oboru varhanní skladby. Větší odezvu než oratoia Les Béatitudes (Blahoslavenství) a Rédemption (Vykoupení) získaly symfonické básně Eolidy (1877), Prokletý lovec (1883), Džinové (1885), Psyché (1888) a zvláště Symfonické variace pro klavír a orchestr (1885). 

Další významné Franckovy skladby:
Allegro ben moderato, Allegro, Recitativo-Fantasia, Largamente, Allegro poco mosso 

Zdroj: Wikipedia, otevřená encyklopedie