Ferenc Liszt
Ferenc LisztFoto: d-vista.com
* 21.-22. 10. 1811 Raiding (dnes rakouská obec, dříve maďarský Doborján) + 31. 7. 1886 Bayreuth
I. Otec správcem na statcích knížete Esterházyho, kontakty s J. N. Hummelem. Už od mládí velký hudební talent (dětská vystoupení). Studia ve Vídni. Od r. 1823 v Paříži - významné kontakty, studia (mimo jiné u A. Rejchy). Legendární koncertní činnost ve všech evropských zemích (velký vliv na B. Smetanu). Největší klavírní virtuos 19. století (rovněž skvělý improvizátor). Kontakty v V. Hugem, H. Heinem, H. Berliozem, G. Sandovou, F. Chopinem - inspirace pro jeho tvorbu. Od r. 1848 ve Výmaru - skladatelská, organizátorská i dirigentská činnost. Výmar - nejvýznamnější středisko novoromantismu v evropském měřítku. Od r. 1861 v Římě, nižší kněžské svěcení. Řada poct (r. 1875 jmenován čestným prezidentem hudební akademie v Pešti). Oslavován jako největší skladatel současnosti a důsledný bojovník za nové umění. Od r. 1869 střídavě ve Výmaru, Římě a Pešti.
II. Novátorská hudební řeč v instrumentaci, v harmonii (chromatika), v rytmu (i vlivy hudby cikánské a maďarské). Práce s příznačným motivem. Přizpůsobení formy mimohudebnímu obsahu - tvůrce symfonické básně (poprvé tak nazval r. 1850 skladbu Co slyšíme na horách). Rozvinutí a zdokonalení techniky klavírní hry - složité akordické a pasážové prvky, úsilí o zvukovou monumentalitu a bravurní lesk (zásadní rozdíl od Chopinovy intimity). Avšak i v technicky zaměřených skladbách podřízení virtuozity obsahovým stránkám.
III. KLAVÍRNÍ TVORBA Etudy nejvyšší obtížnosti (Etudes d'exécution transcendante)(12) (1852) Velké etudy podle Paganiniho Capriccií (1838) Poetické cykly: Consolations (1850), Léta putování (1855 - 83; 3 díly), Harmonies poétiques et réligieuses (1849) ad. Sonáta h moll (1853) - vrcholné dílo světové literatury; jednovětá.
Valčíky (např. Mefistův), polonézy, legendy (2), balady (4), rapsódie (19 uherských, (1839-85) - nejznámější č. 12 (v orchestrální verzi č. 2), 1 rumunská, 1 španělská), parafráze na motivy z operní a koncertní literatury, transkripce písní.
Koncerty pro klavír a orchestr Es dur (1849), A dur (1949, revidoval 1861) - oba jednověté, klasickou třídílnost zachovávají jen náznakovitě; slavná díla světové literatury.
SYMFONICKÉ BÁSNĚ F. Liszt jejich zakladatel (viz nahoře). Jednověté programní skladby s mimohudebními náměty. Inspirace literární, výtvarné, z historie atd. Celkem 13 symfonických básní: Co slyšíme na horách (1849) Tasso, Lamento e Trionfo (1849) Les Préludes [Preludia] (1848, nejslavnější) Orfeus (1854) Prometheus (1850-55) Mazepa (1851) Festklänge [Slavnostní zvuky] (1853) Heldenklage [Smutek hrdiny] Hungaria (1857) Hunnská bitva (1857) Ideály (1857) Od kolébky ke hrobu (1881 - 82) Hamlet (1858)
SYMFONIE - forma zcela volná, silné programní prvky. Faustovská symfonie (1854) se závěrečným mužským sborem s tenorovým sólem. Inspirována Goethovým Faustem. 3 věty: 1. Faust - 2. Markétka - 3. Mefisto. Dantovská symfonie (1856) - podle Dantovy Božské komedie. Dvoudílné dílo. Spoluúčast smíšeného sboru a sólového sopránu.
CÍRKEVNÍ TVORBA Dvě velkolepá oratoria - Legenda o svaté Alžbětě (1862) Kristus (1866; rozsáhlá skladba na biblické a liturgické texty, několik oddílů různých koncepcí, přesto jednolitost a přesvědčivost).
Dvě mše koncertního charakteru - Ostřihomská, uherská korunovační. Další menší díla v duchu ceciliánského hnutí (Requiem ad.)
VARHANNÍ TVORBA - významná a velmi uznávaná; Preludium a fuga na jméno Bach a další díla.
IV. Spolu s H. Berliozem a R. Wagnerem vrcholný představitel novoromantismu. Inspirace pro další skladatelské generace. Tvůrce symfonické básně a moderního klavírního kompozičního stylu. Ryze progresivní typ. Pochopení pro začínající umělce a konkrétní pomoc (B. Smetana, A. P. Borodin).