Antonín Rejcha
Antonín RejchaFoto: leonce 49, Licence Public Domain, volné dílo
27. 2. 1770 - 28. 5. 1836
Český hudební skladatel a pedagog Antonín Rejcha (27. 2. 1770 Praha - 28. 5. 1836 Paříž) v dětství ztratil otce a z nevlídného domova doslova uprchl v 11 letech - nejprve k dědečkovi do Klatov. Touha po hudbě ho ale vedla dál až k bezdětnému strýci, violoncellistovi ve službách hraběte Wallensteina. Teprve u něho v Bonnu nalezl nejen to, co hledal - uplatnění v hudbě, ale také matematické a filosofické vzdělání na místní universitě.
Po několikaletém pobytu v Hamburku, kde už složil své první opery, odešel Rejcha do Paříže. Vzdor úspěchům se však nedokázal uživit, a tak se vydal do Vídně, kde měl řadu přátel. Studoval zde u Haydna, stýkal s Beethovenem, který si ho velmi vážil, seznámil se i se Salierim a Cherubinim. Strávil tu šest plodných let, ale neomalená policejní perzekuce, panující za císaře Františka, ho vyhnala do Lipska. Roku 1808 se vrátil znovu do Paříže, dokonaleji vyzbrojen teoretickými znalostmi i ověnčen úspěchy. Tentokrát Francii dobyl beze zbytku - jako skladatel i učitel.
K jeho žákům patřil Hector Berlioz, César Franck, Charles Gounod a mezi soukromými žáky byl i Ferenc Liszt. Stal se profesorem skladby na konzervatoři, nositelem Čestné legie a roku 1835 dokonce akademikem. Jeho opery sice nezískaly širší ohlas, tím více je však Rejcha ceněn jako teoretik a pedagog. Nejpočetnější jsou přitom jeho skladby komorní, zejména dechová kvinteta. Pro orchestr složil dvě symfonie a jednu overturu. Slohově jsou zařazovány na přechod klasicismu k romantismu.
