Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič
Dmitrij Šostakovič
25. 9. 1906 - 9. 7. 1975
Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič, ruský skladatel, klavírista a hudební pedagog, se narodil 25. září 1906 v Petrohradě. Vyrůstal v uměleckém prostředí, díky svému hudebnímu talentu byl považován za zázračné dítě.
Na lenigradské konzervatoři pod vedením A. K. Glazunova studoval hru na klavír a skladbu. Velký úspěch měla jeho absolventská práce - 1. symfonie f moll (1925). Po studiích se věnoval dále komponování, peníze získával hraním v kinech k němým filmům. V roce 1927 získal jako klavírní virtuóz čestné uznání na Chopinově klavírní soutěži ve Varšavě.
Jeho vlastní tvorba je silně poznamenaná tehdejší tíživou politickou situací v Rusku. Už satirická opera Nos z roku 1927 byla stalinským režimem kritizována jako formalistická. V roce 1934 dokončil operu Lady Macbeth Mcenského Újezdu. Po jejím uvedení se opera během následujících dvou let dočkala 130 repríz. Přesto v roce 1936 v deníku Pravda v článku nazvaném Chaos místo hudby vyšla na tuto operu zdrcující kritika vyjadřující názor samotného Stalina. Šostakovič byl zde nazván formalistou, nihilistou a nesrozumitelným moralistou a byl označen za nepřítele lidu. Toto obvinění se v té době prakticky rovnalo deportaci do některého z gulagů.
Přestože Šostakovič nakonec zatčen nebyl, jeho další život a tvorba byly touto událostí silně ovlivněny. Rok 1936 je taky počátkem tzv. Velkého teroru v tehdejším Sovětském svazu, kdy mnoho ze skladatelových přátel a známých bylo zatčeno nebo zabito. Šostakovič žil a tvořil pod velkým tlakem. Jeho tvorba pak zahrnuje jak čistě prorežimní kusy socialistického realismu, tak mistrovská díla hraná později na světových pódiích.
V roce 1937 nastoupil jako učitel skladby na konzervatoři v Leningradu. Po vypuknutí války s Německem (1941) zůstal v okupovaném Leningradu, kde začal komponovat svoji nejznámější Symfonii č. 7, Leningradskou. Symfonii dokončil po evakuaci do Kujbyševa (dnešní Samary). Leningradská symfonie je jednou z nejslavnějších a nejsymboličtějších orchestrálních kompozic hudby 20. století. V době svého vzniku se stala symbolem boje proti německým okupantům a v průběhu let se stala jednou z nejhranějších a nejnahrávanějších děl tohoto skladatele.
Přes tento obrovský úspěch byl Šostakovič v roce 1948 opět vystaven útokům ze strany tehdejšího režimu. Mnoho jeho děl bylo zakázáno a jeho rodina byla donucena žít prakticky v izolaci od společenského dění. Šostakovič se živil komponováním hudby k filmům. Cesta k rehabilitaci jeho tvorby se otevřela až po Stalinově smrti v roce 1953.
Šostakovič je autorem 15 symfonií, symfonických básní (Poprava Stěnky Razina), svit (Hamlet), Předehry na ruská a kirgizská lidová témata, instrumentálních koncertů (dva klavírní, dva houslové, dva violoncellové), oper (Nos, Lady Macbeth Mcenského újezdu - Kateřina Izmajlovová), baletů (Zlatý věk, Šroub, Světlý potok), operety Moskva-Čeremušky, kantáty Nad naší vlastí slunce září, oratoria Píseň o lesích, skladeb komorních a klavírních (24 preludií a fug), hudby scénické (k Shakespearovu Hamletovi, k Majakovského hře Štěnice), filmové (Mladá garda, Pád Berlína, Zlaté hory). Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič zemřel na rakovinu plic 9. srpna 1975 v Moskvě.
