Erich Wolfgang Korngold

Erich Wolfgang Korngold, 1920 - Foto: Fotobanka Profimedia

Erich Wolfgang Korngold, 1920Foto: Fotobanka Profimedia

* 1897 v Brně
† 1957 v Los Angeles

V říjnu 1910 měla jedna vídeňská rodina důvod k oslavám, jeden hrdý otec mohl být pyšný na svého potomka – a jeden chlapec ochutnal, co znamená být středem pozornosti. Vídeňská Dvorní opera uvedla baletní pantomimu Sněhulák „zázračného dítěte“ Ericha Wolfganga Korngolda. 

„Kdybychom nevěděli, jak starý je skladatel Sněhuláka a kdo to je, kdyby před námi neležel klavírní výtah, řekli bychom, že k jednoduché pantomimě vznikla hudba neobvykle bohaté inspirace, úžasného rytmického termperamentu, zvláštní harmonické originality... Víme-li, že ji vytvořil jedenáctiletý chlapec vlastně jen tak mimochodem a při hře, pak stojíme před čímsi nepochopitelným a tajuplným,“ napsal kritik Richard Specht po premiéře.  

Hudba nepopiratelně vyrůstala z vídeňského valčíku, operety a revue, ale také připomínala Richarda Strausse a Pucciniho. Malý Erich Wolfgang nebyl samostatným ani autorem toho, co nejvíc zapůsobilo – instrumentaci vytvořil jeho učitel Alexander Zemlinsky. Na překvapení v umělecké Vídni to však nic neměnilo. 

Projekce otcových přání
Erich Wolfgang Korngold se narodil 29. května 1897 v Brně. Jeho otec Julius Korngold, syn brněnského obchodníka, studoval ve Vídni na konzervatoři (k jeho učitelům patřil Anton Bruckner), ale stal se hudebním kritikem a uměleckou ctižádost vložil do syna. Také o pět let starší syn Hans Robert měl hudební nadání, otcovy snahy se však zcela upnuly k mladšímu. Nestálá povaha Hanse Roberta se nakonec našla v lehkém žánru; působil jako leader jazzové kapely a autor hudby k revuím. 

Erich Wolfgang Korngold: Mrtvé město. Graz Opera House, 2015 - Foto: Francisco Peralta Torrejón, Wikimedia Commons

Erich Wolfgang Korngold: Mrtvé město. Graz Opera House, 2015Foto: Francisco Peralta Torrejón, Wikimedia Commons

Julius Korngold formoval mladšího syna ve všech směrech, jeho prostřednictvím uskutečňoval cíl, na nějž sám nedosáhl. Působil jako rádce a mecenáš, a jak v takových případech bývá, vysloužil svou péčí Erichu Wolfgangovi nálepku protekčního dítěte. Podílel se na libretu synovy jednoaktové opery Prsten Polykratův (spolu s aktovkou Violantou měla roku 1916 premiéru v Mnichově), pod pseudonymem Paul Schott vytvořili společně libreto ke stěžejnímu Korngoldovu dílu, k opeře Mrtvé město. Úspěch její premiéry v prosince 1920 současně v Hamburku a Kolíně a v lednu 1921 ve Vídni s 84 reprízami byl jednoznačný. „Mrtvé město ve vídeňské Státní opeře ožilo,“ psala kritika. Ještě téhož roku se hrála v New Yorku – údajně jako první opera německojazyčného autora ve Spojených státech po 1. světové válce – a následujícího roku také v Praze. 

Film
Roku 1934 přizval režisér Max Reinhardt skladatele ke spolupráci na svém filmu Sen noci svatojánské, který vznikal v Hollywoodu. V následujících třech letech Korngold spolupracoval na dalších filmech, za hudbu k filmu Dobrodružství Robina Hooda z roku 1938 s Errolem Flynnem v titulní roli získal Oscara. Rakouska se mezitím zmocnily Hitlerovy drápy, návrat domů nebyl možný a Korngold požádal ve Spojených státech o azyl. V Hollywoodu našel existenční jistotu. 

Vytvořil hudbu zhruba ke dvacítce filmů a po válce se vrátil i ke kompozici koncertních skladeb – vznikly Koncert pro violoncello, Koncert pro housle a Symfonie Fis dur. Korngold si v hollywoodských smlouvách vymohl klausuli, podle níž směl využít svou filmovou hudbu v jiných dílech, její motivy jsou v nich nepřeslechnutelné. Korngoldovy práce pro film na druhé straně působily v době rozvoje americké kinematografie stylotvorně, řada skladatelů se učila zacházet s hudební ilustrací dění na plátně právě od něj. 

Erich Wolfgang Korngold zemřel 29. listopadu 1957 v Los Angeles. Od roku 1995 je nadací Deutsche Kinemathek, Německou hudební radou, Phono-Akademie a filmovou nadací Severního Porýní a Vestfálska udělována Korngoldova cena za „celoživotní umělecké dílo“. Jejími nositeli jsou mj. André Previn, Ennio Morricone, Ravi Shankar či Mikis Theodorakis.
 

Autor:  Vlasta Reittererová

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas