Jan Dismas Zelenka

Jan Dismas Zelenka - Foto: 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy

Jan Dismas ZelenkaFoto: 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy

*16.10.1679 Louňovice pod Blaníkem
†23.12.1745 Drážďany

skladatel a kontrabasista. Hlavní představitel českého vrcholného baroka v hudbě, svým dlouholetým působením v Drážďanech významný i pro německou hudbu. 

Syn louňovického učitele a varhaníka Jiřího Zelenky a Magdaleny, rozené Hájkové, byl křtěn Jan Lukáš, později jím užívané jméno Dismas je patrně biřmovací. K jeho studiím neexistuje žádný dokument, z jeho mnohostranných vazeb na jezuitský řád však lze soudit, že byl odchovancem jeho koleje sv. Klimenta na Starém Městě pražském.  

Jeho zatím nejstarší doložená kompozice, školská hra Via laureata (ZWV 245, hudba se nedochovala), byla provedena 1704 v malostranské jezuitské koleji sv.Mikuláše. Pro klementinské jezuity skládal Zelenka také velikonoční sepolkra (obřady kolem Božího hrobu). V té době byl kontrabasistou kapely barona Johanna Huberta Hartiga, jednoho z českých místodržících.  

Patrně 1710 přesídlil do Drážďan, a to v souvislosti se zřízením katolické kaple při residenci saského kurfiřta Augusta Friedricha (1708) poté, co přestoupil na katolickou víru, aby mohl být přijat za polského krále. Provoz takové kaple v luterské zemi museli – a to včetně jejího hudebního souboru – zajistit jezuité z Čech.  

S jejich přispěním se stal Zelenka klíčovou osobností této kaple a spolu s mladými sboristy z Čech pak po léta zajišťoval její hudební repertoár. 1726 ho vlastnoručně sepsal (Inventarium rerum musicorum autorum) a jeho velká část jako zázrakem přetrvala i bombardování Drážďan za 2. světové války. 

Jan Dismas Zelenka (vlevo) hrající na violoncello - Foto: Wikipedia, public domain - volné dílo

Jan Dismas Zelenka (vlevo) hrající na violoncelloFoto: Wikipedia, public domain - volné dílo

Zelenka několikrát marně žádal o místo dvorního kapelníka, stále zůstával jen kontrabasistou, až 1735 mu byl přiřčen titul "Kirchen-Compositeur", skladatel chrámové hudby. Důležité pro něho byly dva dlouhodobé zahraniční pobyty. 1716-18 pobýval ve Vídni, kde studoval kontrapunkt u Johanna Josepha Fuxe, komponoval orchestrální Capriccia (ZWV 182-186) a opisoval skladby pro drážďanský kůr.  

Tradovaný pobyt v Benátkách a setkání s Vivaldim prokázat nelze. Společenský vrchol jeho umělecké dráhy pak představoval jeho aktivní podíl na pražských slavnostech při korunovaci Karla VI. českým králem. Jezuité z koleje sv.Klimenta se rozhodli uvést při té příležitosti slavnostní hru o právu Habsburků na českou královskou korunu.  

O zhudebnění devótního latinského textu, v němž byl Karel VI. prohlášen za přímého dědice patrona země české sv.Václava, byl požádán Zelenka. Ten vyhověl a za jeho řízení byla rozlehlá tříaktová skladba pro sóla, sbor a orchestr Sub olea pacis et palma virtutis conspicua orbi Regia Bohemiae Corona (Pod olivou míru a palmou ctnosti ve světě proslulá česká královská koruna) předvedena císařskému páru v Klementinu 12.9.1723.  

Pro tytéž slavnosti přivezl Zelenka do Prahy i skupinu svých nejvýznamnějších orchestrálních skladeb: Concerto a 8 concertanti, Hipocondrie a 7 concertanti, Ouverture a 7 concertanti a Sinfonia a 8 concertanti (ZWV 186-189). 

V Drážďanech od něj byly požadovány jen chrámové skladby: mše, žalmy, responsoria, antifony, litanie atd. Skupina jeho posledních mší patří k tomu umělecky nejcennějšímu co vytvořil : Missa Sanctissimae Trinitatis, Missa votiva (ZWV 18 z 1739, do 20 čísel rozvržené a hodinu trvající skladatelovo díkůvzdání za uzdravení z těžké nemoci), a 3 poslední mše ze zamýšleného šestidílného cyklu Missae Ultimae (ZWV 19-21) Missa Dei Patris, Missa Dei Filii a Missa Omnium Sanctorum.  

Významná je i trojice jeho italských oratorií: Il Serpente del bronzo, Gesù al Calvario a I penitenti al Sepolchro del Redentore (ZWV 61-63). Jediná jeho dochovaná skladba na český text, zhudebnění žalmu 150 Chvalte Boha silného (ZWV 165), vznikla patrně pro drážďanské protestantské krajany. 

K probuzení zájmu o Zelenkovo dílo došlo až na základě průkopnických edic jeho instrumentálních skladeb českým muzikologem Camillo Schoenbaumem v 50. a 60.letech 20. století a ohlasu nahrávky jeho 6 triových sonát Heinzem Holligerem a souborem Camerata nova Bern. 

Autor: Tomislav Volek 

Jan Dismas Zelenka – Il Diamante (AUDIO) 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas