Jan Hanuš

Jan Hanuš - Foto:  Archiv Hudebního informačního střediska

Jan HanušFoto:  Archiv Hudebního informačního střediska

* 2. května 1915 v Praze
† 30. července 2004 v Praze

Jan Hanuš, český hudební skladatel, nakladatelský pracovník, organizátor. Ke studiu kompozice se dostal až po absolvování reálky a při současném studiu obchodní akademie – a to soukromými lekcemi u Otakara Jeremiáše (v letech 1932 – 1940). Po absolvování obchodní akademie vystudoval ještě dirigování na pražské konzervatoři u Pavla Dědečka.  

Vedle umělecké činnosti pracoval Hanuš od absolutoria na obchodní akademii v hudebních nakladatelstvích: začal v nakladatelství svého dědečka Fr. A. Urbánka, kde byl během války a v prvních letech po osvobození vedoucím, od roku 1949 byl redaktorem Národního hudebního vydavatelství Orbis, poté hlavním redaktorem hudebního odboru SNKLHU (Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění), SHV (Státního hudebního vydavatelství – později Supraphon) a konečně i v Pantonu, jehož byl řadu let ředitelem.  

Své vrozené organizační schopnosti využil jako funkcionář tehdejšího Svazu čs. skladatelů, České hudební společnosti, Českého hudebního fondu, festivalového výboru Pražského jara a řady dalších organizací a spolků. Skladatelsky vyšel z rozvíjení národních hudebních tradic obohacovaného v duchu zásad svého učitele Otakara Jeremiáše především ve složce harmonické a zvukově barevné. Od počátku samostatné tvůrčí dráhy se Hanuš projevoval jako skladatel myšlenkově závažných filozofických a dramatických děl s tendencí k velkoryse rozvržené formě i zvuku.  

Svou hudební řeč soustavně obohacoval o nové prvky (včetně prvků hudby elektronické), aniž tak základní charakter svého autorského rukopisu nějak nápadně a protikladně měnil – v tom je Hanušův tvůrčí vývoj přímo modelovým vzorem pro hlavní vývojovou linii české hudby 20. století. Za nacistické okupace dal svou hudbu plně do služeb vlasteneckých a odbojných idejí, čehož svědectvím jsou, mimo jiné, kantáta Země mluví na text stejnojmenné básně V. Dyka (1940), I. symfonie s altovým sólem na text sekvence Stabat Mater (1942) a opera Plameny (1944).  

Naplno se Hanušova tvorba rozvinula po osvobození, kdy zasáhl prakticky do všech hudebních žánrů a ve všech vytvořil díla vynikajících kvalit. Je autorem šesti oper, tří baletů, několika oratorií a kantát, sedmi symfonií (1942 – 1990), Koncertantní symfonie, koncertantních skladeb s orchestrem, značného počtu děl komorních, sborových a písňových. Jan Hanuš patří k českým soudobým skladatelům, kteří se soustavně věnovali tvorbě duchovní a přímo i liturgické hudbě, a patřil k nemnoha těm, kteří se jí věnovali i v minulém období totality, která byla tomuto druhu umělecké činnosti pramálo nakloněna.  

V seznamu jeho skladeb je zahrnuta početná tvorba duchovní, vedle mší i nemalého počtu dalších skladeb pro bohoslužebné i koncertní účely. (Pašije podle Matouše, 1978, Pašije podle Jana, 1982 aj.). Faktograficky cenná a v literárním slohu vybroušená je jeho vzpomínková knížka Labyrint svět (Odeon, Praha 1996). 

Přehled díla: 

Opery: 6:
Plameny op. 14, 1944
Sluha dvou pánů op. 42, 1958
Pochodeň Prométheova op. 54, 1963
Pohádka jedné noci op. 62, 1968
Spor o bohyni op. 105, 1984
Zelený svět op. 105/II, 2003 

Balety: 3
Sůl nad zlato op. 28, 1953
Othello op. 36, 1956
Labyrint op. 98, 1982 

Orchestrální díla velkých forem:
7 symfonií (1942-1990), Koncertantní symfonie pro varhany, harfu, tympány a smyčce (1954), Symfonieta
Nástrojové koncerty a concertina s orchestrem – celkem 9 (nejvýznamnější Concerto-fantasia pro violoncello a orchestr, 1991, Koncert pro housle a orchestr, 1987, Passacaglia concertante pro dvě violoncella, celestu a smyčce, 1985, Dvojkoncert pro hoboj, harfu a orchestr, 1965, Musica concertante pro violoncello, klavír, dechové a bicí nástroje, 1970, Aristofanovské variace pro malý orchestr a klavír, 1987)
7 mší + Requiem
7 kantát a oratorií (nejvýznamnější Zpěv naděje, 1948, Ecce homo, 1980, Píseň bratra slunce, 1983, Matka chudých, 1987)
Velký počet komorních instrumentálních skladeb pro různá obsazení, velký počet písní, sborů na duchovní texty a texty českých básníků. Početná je Hanušova písňová a sborová tvorba věnovaná dětem (zvl. populární čtyřdílný cyklus na lidové texty z Erbenovy sbírky Český rok op. 24, 1949-52.
Počet opusovaných skladeb dospěl k číslu 128, neopusovaných skladeb je zhruba 30. 

Scarlatti, toppromo - Foto: Aleš Vavřík

Autor:  Jaromír Havlík

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas