Jan Novák

Skladatel Jan Novák u jezera Riva del Garda - Foto:  soukromý archiv rodiny Jana Nováka

Skladatel Jan Novák u jezera Riva del GardaFoto:  soukromý archiv rodiny Jana Nováka

* 8. dubna 1921 Nová Říše
† 17. listopadu 1984 Neu Ulm

Jan Novák byl jedním z nejvýraznějších představitelů poválečné hudby na Moravě, kterému se podařilo získat mezinárodní renomé. Snažil se najít kompromis mezi artificiální a populární hudbou a rehabilitovat latinu jako univerzální jazyk. 

Byl postižen hned dvěma diktaturami. Během té první bylo jeho studium skladby, klavíru a dirigování na brněnské konzervatoři přerušeno nuceným nasazením v Německu, vůči té druhé se vymezoval jako svobodně jednající jedinec, což mu přinášelo četné nesnáze, střety s představiteli oficiální kulturní politiky a nakonec vyústilo v emigraci v r. 1968.  

Jako žák Viléma Petželky a Pavla Bořkovce získal Stipendium Ježkovy nadace, které mu na přelomu let 1947/48 umožnilo studijní pobyt v USA. Zde studoval u Aarona Coplanda na letních kurzech v Berkshire Music Centre v Tanglewoodu a u Bohuslava Martinů v New Yorku. 

Po návratu v únoru 1948 se etabloval jako jeden z nejtalentovanějších skladatelů své doby. Bezpečně ovládl jak komorní, tak symfonickou sazbu, což dosvědčoval orchestrálními cykly, symfoniemi, koncerty, balety, kantátami a od šedesátých let filmovou hudbou k filmům Karla Kachyni, Vojtěcha Jasného, Karla Zemana a Jířího Trnky.  

Jeho styl vycházel z neoklasicismu Stravinského a Prokofjevova typu, obohaceného o rysy jazzu. Zásadní vliv na jeho styl měl v padesátých letech Bohuslav Martinů, se kterým udržoval korespondenci až do jeho smrti v r. 1959. Po krátkém tvůrčím období v intencích Nové hudby počátkem šedesátých let se vrací k syntetickému stylu na bázi neoklasicismu.  

Léta v exilu prožil s rodinou nejprve v dánském Aarhusu (1968-1969), v italském Riva del Garda (1970-78) a v německém Neu Ulmu (1978-84). Zejména italské působiště poblíž Lago di Garda silně rezonovalo s jeho románským duchem a láskou k latinské kultuře. Také proto byl skladatel donedávna pohřben v blízkém Roveretu, odkud byly jeho ostatky v r. 2010 slavnostně převezeny na brněnský Ústřední hřbitov. 

Zcela zásadní význam pro Novákův styl měl latinský jazyk. Novák jej studoval, překládal do něj, psal vlastní poezii (např. v reakci na r. 1968 vznikla sbírka Incursus barbarorum) a na základě jejího metra také komponoval instrumentální hudbu. Své poznatky později shrnul v teoretické publikaci Musica Poetica Latina vydané posmrtně. 

Mezi vrcholy Novákovy tvorby patří nonet Baletti a 9 pod vlivem B. Martinů, kantáta Didó (1967) srovnávaná newyorskou kritikou se Stravinského operou-oratoriem Oedipus Rex, dále balety Svatební košile (1954) a Aesopia na texty Phaerových bajek pro dva klavíry a sbor (1981) či smyčcový kvartet Quadricinium fidium (1977). 

Symfonická tvorba je zastoupena Filharmonickými tanci (1956) věnovanými nově založené Státní filharmonii Brno, které odkazují k Leoši Janáčkovi, první symfonií Ludi Symphoniaci I (1977) a skladbou na objednávku z Aarhusu Vernalis temporis symphonia (1982). Závěr jeho produkce v této oblasti tvoří dvoudílná Symphonia bipartita (1983). 

Jan Novák také působil jako koncertní klavírista, často společně s manželkou Eliškou (rozenou Hanouskovou), a to i jako sólový interpret vlastních kompozic. Jmenujme alespoň Variace na téma Bohuslava Martinů (1949) pro dva klavíry instrumentované v roce úmrtí Bohuslava Martinů pro velký orchestr, Koncert pro dva klavíry a orchestr (1955) provedený na 1. ročníku Varšavského podzimu či Concentus biiugis pro čtyřruční klavír (1976). 

Vlastní kapitolu tvoří kompozice pro sólové nástroje. Zde zmiňme alespoň Koncert pro hoboj a orchestr (1952), Sonatu brevis pro cembalo (1960), Capriccio pro violoncello a malý orchestr s využitím jazzu a dodekafonie (1958), Cithara Poetica (1977), Sonatu solis fidibus (1981) či kompozici Prima sonata clavibus pro klavír (1982). Celá řada kompozic je věnována flétně a klavíru, nástrojům, které ovládají dcery skladatele, Clara a Dora.  

Oblibu si u nás získala také Novákova sborová díla na latinské texty, za všechny zmiňme alespoň smíšený sbor Exercitia mythologica (1968). 

Autor: Martin Flašar 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas