Miloslav Kabeláč

Skladatel Miloslav Kabeláč - Foto:  z pozůstalosti Miloslava Kabeláče

Skladatel Miloslav KabeláčFoto:  z pozůstalosti Miloslava Kabeláče

* 1. srpna 1908 Praha
† 17. září 1979 Praha

V generaci českých skladatelů, jejichž tvorba spadá převážně do období kolem poloviny 20. století, zaujímá přední místo Miloslav Kabeláč.  

Pražskou konzervatoř vystudoval jako skladatel, dirigent a klavírista. Pro svůj absolventský klavírní koncert si zkomponoval Fantazii pro klavír a orchestr, o níž profesor Kurz do jeho absolventského diplomu napsal: „Okolnost, že pan Kabeláč ukončuje klavírní Mistrovskou školu vlastní obsáhlou skladbou vynikající umělecké hodnoty, svědčí nejlépe o vysokých aspiracích tohoto mladého umělce.“  

Ve vysílání pražského rozhlasu ji potom hrála skladatelova manželka klavíristka Berta Rixová a také František Maxián, oba s rozhlasovým orchestrem za řízení Otakara Jeremiáše. V rozhlase si Kabeláč sestavil komorní vokální soubor s příležitostným připojením nástrojů, s nímž pak prováděl zejména soudobou hudbu.  

V rozhlasovém vysílání dirigoval ve světové premiéře čtvrtou ze Čtyř skladeb pro smíšený sbor (a komorní soubor) op. 27 Arnolda Schönberga, v rozhlase i na koncertě dirigoval kantátu Igora Stravinského Svatba zpaměti, což tehdy nebylo běžné. 

První stylově již výrazně osobitou Kabeláčovou skladbou je kantáta Neustupujte! op. 7, psaná pro mužský sbor, dechové a bicí nástroje na slova českých lidových písní z doby prusko-rakouských bojů v polovině 18. století; v jejím závěru zazní husitský chorál Ktož jsú boží bojovníci, jehož závěrečná slova dala skladbě i název.  

Kabeláč tímto dílem reagoval na okupaci českých zemí nacistickým Německem v březnu 1939. Premiéru za autorova řízení mělo toto dílo za významných okolností: 28. října 1945 při rozhlasovém přenosu volby Edvarda Beneše československým prezidentem. 

Závažnou skupinou děl v tvorbě Miloslava Kabeláče je jeho osm symfonií. Druhá z nich byla jeho prvním orchestrálním dílem, které bylo provedeno v zahraničí – na festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu roku 1949 v Palermu.  

Každá Kabeláčova symfonie je psána pro jiné obsazení – pátá je se sólovým sopránem (bez textu), šestá se sólovým klarinetem; poslední osmá „Antifony“ pro sólový soprán, sbor, bicí nástroje a varhany měla světovou premiéru ve Štrasburku na koncertě „Hommage à Miloslav Kabeláč“ věnovaném výlučně Kabeláčově tvorbě.  

Závažná jsou také další Kabeláčova orchestrální díla, zejména Mysterium času op. 31, Hamletovská improvizace op. 46 a Zrcadlení op. 49. Mysterium času zařadil šéfdirigent České filharmonie Karel Ančerl i na program zájezdu tohoto orchestru do USA a Anglie v roce 1965. 

Téhož roku mělo na festivalu Varšavský podzim premiéru jiné pozoruhodné a pro Kabeláčovu tvorbu velice příznačné dílo Eufemias mysterion, op. 50 na slova v antické řečtině: mysterium posvátného ticha. Jeho provedení na festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Praze v říjnu 1967 bylo kritikou označeno jako vrcholná umělecká událost festivalu.  

Pro skupinu mladých perkusionistů, vynikajících virtuozů na bicí nástroje Les Percussions de Strasbourg vytvořil Kabeláč své ve světě nejznámější dílo Osm invencí op. 45 – štrasburští perkusionisté je provedli na svých koncertních cestách nesčíslněkrát; po pražském provedení píše skladatel Klement Slavický Karlu Boleslavu Jirákovi významnému skladateli, dirigentovi a pedagogovi (někdejšímu učiteli jich obou) do Toronta:  

„Kabeláč měl velký úspěch s Osmi invencemi pro bicí nástroje. Nikdo nevěřil, že se z toho dá udělat muzika, ale on to dokázal a sklidil velký obdiv. A naprosto právem.“  

Tohoto díla se chopili i četní choreografové, nejznámější Alvin Ailey s American Dance Theater; jeho ztvárnění s názvem Streams (Proudy) měla příležitost zhlédnout v září 1979 i Praha. Pro štrasburské perkusionisty zkomponoval pak Kabeláč ještě další dílo: Osm ricercarů op. 51. 

Koncem svého života vytvořil Kabeláč i elektroakustickou kompozici E fontibus BohemicisŠest obrazů z českých letopisů op. 55; protože zde zpracované historické texty jsou v originále latinské, má dílo – s naléhavým humanistickým poselstvím – dvě verze, latinskou a českou. Kabeláč se po celý život velice zajímal o mimoevropské hudební kultury. Tento zájem ovlivnil i některá jeho díla, především cyklus zpěvů pro alt (bez textu) a klavír Ohlasy dálav op. 47 a klavírní cyklus Cizokrajné motivy op. 38. 

Varhaníci často hrají jeho Dvě fantazie op. 32 i Čtyři preludia op. 48, klavíristé Osm preludií op. 30 i Passacaglii op. 3, kterou Kabeláč připsal památce prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, jenž v září 1937 v době kompozice tohoto díla zemřel.  

Působivé jsou Kabeláčovy komorní skladby – Dechový sextet op. 8, Balada pro housle a klavír op. 27, Sonatina pro hoboj a klavír op. 24, Suita pro saxofon a klavír op. 39, Sonáta pro violoncello a klavír op. 9, Improvizace pro flétnu sólo op. 29b, osm bagatel pro flétnu a harfu Lamenti e risolini op. 53 (Nářky a úsměvy), aj.; z vokálních děl vynikají zvláště Milostné písně pro soprán a baryton s doprovodem klavíru op. 25 na texty lidových písní.  

V recenzi tohoto díla píše skladatel Karel Šrom o Kabeláčovi: „Je prostý, a přece technicky mistrovský, je přímo vrostlý do prvků lidových, je srozumitelný, a přece nic neslevuje a v ničem neustupuje, je hluboce a přesvědčivě citový.“ 

Z drobnějších Kabeláčových skladeb uveďme aspoň Šest ukolébavek pro alt sólo, malý ženský sbor a instrumentální soubor op. 29; jsou komponovány rovněž na slova lidových písní, což Kabeláč dělal rád. Na slova i melodie lidových vánočních koled je komponováno jedno z prvých Kabeláčových děl – Hra s jesličkami op. 4, o níž se autor často zmiňoval. 

Kabeláč pracoval – jak bylo v té době ve světové hudbě dost běžné – s uplatněním různých racionálních kompozičních principů, které si ovšem v té podobě vytvořil převážně sám. 

Celou řadu děl složil Kabeláč pro děti, a rovněž ta jsou pro jeho styl velmi charakteristická – Kabeláč i na nich pracoval s opravdovým muzikantským potěšením. Pro klavír jsou to zejména Snadná preludia op. 26, která děti hrávají v hodinách klavíru. Pro dětský sbor s klavírem je psán cyklus Přírodě op. 35, stejně jako „knížka dětských zpívánek“ Modré nebe op. 19, anebo instruktivní dětské sbory s klavírem Zpíváme op. 43. 

O svém díle Kabeláč napsal: „Vznikalo z mých lidských a uměleckých zásad a představ. Jaký bude jeho osud, nezáleží již na mně. Jen čas – třeba i nečas – prověří jeho hodnotu.“ Z této prověrky časem vyšla Kabeláčova tvorba s jednoznačným úspěchem. 

Autor: Zdeněk Nouza 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas