Václav Jan Tomášek

Václav Jan Křtitel Tomášek - Foto: Wikipedia, public domain - volné dílo

Václav Jan Křtitel TomášekFoto: Wikipedia, public domain - volné dílo

*17.dubna 1774 Skuteč
† 3.dubna 1850 Praha

Václav Jan Tomášek patří mezi nejvýznamnější osobnosti hudební kultury v Čechách v 1. polovině 19. století. Byl uznávaným skladatelem a klavíristou, vyhledávaným a úspěšným pedagogem. Jeho význam však přesahoval hranice Čech, jak o tom svědčí členství v mnoha evropských hudebních společnostech a zprostředkovaně i působení jeho žáků.  

Jako skladatel byl Tomášek v Čechách průkopníkem v oboru moderní písně na německé i české texty a v žánru klavírním přispěl komponováním eklog, ditirambů a rapsodií k rozvoji nové drobné hudební formy - charakteristického klavírního kusu. 

Základy hudebního vzdělání získal Tomášek v letech 1783–1785 v Chrudimi u regenschoriho Pavla Wolfa. V letech 1787–1790 studoval na gymnáziu v Jihlavě a od roku 1790 v Praze, kde pokračoval (od 1797) na univerzitě ve studiu práv.  

Od mládí se věnoval hudbě – v Jihlavě byl vokalistou a v Praze se pak systematicky zabýval harmonií, kontrapunktem, hrou na klavír a poznáváním hudební literatury. Tomášek vynikal neobyčejnou pílí, svědomitostí a vytrvalostí, jako samouk dosáhl profesionální dokonalosti a byl na ni patřičně hrdý. 

Už jako jednadvacetiletý byl v Praze známý jako klavírista, vyučoval hudbu v šlechtických i měšťanských kruzích a také začal komponovat. Po dokončení univerzitního studia váhal mezi kariérou právníka a hudebníka. Rozhodování ovlivnil jeho žák hrabě Jiří Buquoy, který mu v roce 1806 nabídl celoživotní zabezpečení, pokud vstoupí za určitých podmínek do jeho služeb jako hudebník. Buquoy mu vyplácel rentu, i když se Tomášek v roce 1824 oženil s Wilhelminou Ebertovou a odstěhoval se do svého vlastního bytu.  

Tomáškova domácnost se stala důležitým místem setkávání významných mužů tehdejší doby – hudebníků, básníků, spisovatelů, historiků, jazykovědců. Pro svoji autoritu na poli hudebním byl Tomášek svými současníky nazýván „hudební papež“ nebo „hudební dalajláma“.  

O jeho kvalitách se vědělo i v zahraničí – navštěvovali ho hudebníci projíždějící Prahou (např. Richard Wagner - 1832, Ole Bull -1839, Clara Wieck-Schumann - 1837, Hector Berlioz - 1846) a dostalo se mu jmenování čestným členem hudebních spolků v Innsbrucku (1831), Vídni (1836), Rotterdamu (1836), Pešti a Budíně (1838), Stuttgartu (1839), Lvově (1849) a Berlíně (1850). 

Významnou součástí Tomáškových hudebních aktivit bylo vyučování, kterému se obzvláště intenzivně věnoval od svého sňatku v roce 1824. Patřil mezi vyhlášené učitele hry na klavír a hudební teorie, vybíral si však pouze nadané žáky – honorář za jeho hodiny byl dosti vysoký, mimořádně nadané chudé žáky však učil zdarma.  

Vychoval mnoho vynikajících hudebníků – zejména klavíristů a skladatelů, kteří působili po celé Evropě. Patří mezi ně například klavíristé Alexander Dreyschock, Julius Schulhoff, Ignatius Tedesco, Sigmund Goldschmidt, Wilhelm Kuhé, skladatelé Jan Václav Hugo Voříšek, Jan Bedřich Kittl, Josef Dessauer, Richard Rozkošný, Hans Hampel a významný kritik a estetik Eduard Hanslick.  

Od roku 1844 začal Tomášek na přání svého přítele Aloise Klara psát autobiografii, která vycházela na pokračování v ročence Libussa v letech 1845–1850. Text však zachycuje dění pouze do počátku roku 1824, kdy se Tomášek oženil. Podrobně je vylíčeno dětství a mládí, pozdější osudy jen velmi sporadicky.  

Velkou část textu věnuje setkáním s různými osobnostmi (Jan Ladislav Dusík - 1802, Georg Joseph Vogler - 1801–1802, Johann Nikolaus Forkel - 1802, Muzio Clementi - 1803, Joseph Haydn - 1808, Ludwig van Beethoven - 1814, Johann Wolfgang von Goethe - 1822), hodnotí interprety i skladatele a sděluje své estetické názory. 

Tomáškovo dílo je velmi rozsáhlé a žánrově rozmanité – zahrnuje 114 skladeb s opusovými čísly a 60 skladeb nečíslovaných. V jeho díle převažují skladby vokální – zejména písně, které tvoří téměř polovinu tvorby a čtvrtinu skladby klavírní. V oboru písňovém nemá v Čechách až do 30. let 19. století srovnání. Tomášek je autorem jedné opery (druhá zůstala v torzu), skladeb duchovních, komorních, zhudebňoval také dramatické scény. Kompozičně vychází z principů pozdního klasicismu, ale zároveň se u něj objevují prvky romantické. Lze ho tedy označit za zakladatele českého romantického slohu.  

Tomáškovo dílo dnes nalézáme v dobových rukopisech nebo tiscích v knihovnách, muzeích, archivech i v soukromých sbírkách, zejména v celé střední Evropě. Mezi nejrozšířenější skladby patřily pravděpodobně jeho Eklogy (op. 36, 39), písně na Goethovy texty, Mše op. 36 a 81 a Requiem op. 70. 

Autor: Markéta Kabelková 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas