Zdeněk Fibich

Zdeněk Fibich, portrét od Jana Vilímka - Foto: Wikimedia, public domain

Zdeněk Fibich, portrét od Jana VilímkaFoto: Wikimedia, public domain

* 21.prosince 1850 Všebořice
† 15.října 1900 Praha

Zdeněk Fibich doplňuje vedle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka trojici českých skladatelů 2. poloviny 19. století, kteří svým významem přesahují rámec české kultury. Fibich je bytostný romantik, mistr hudební miniatury i monumentální velké fresky, v jehož tvorbě se odráží mimořádná sourodost dramatického a hudebního talentu.  

Významně zasáhl do všech hudebních oborů jako je opera, symfonická báseň, symfonie, ouvertura, píseň, komorní a klavírní tvorba. Uvedl do různých forem české hudby baladu. Český repertoár nově obohatil o koncertní melodram, v němž především po tektonické stránce překonal německé romantiky a dospěl k plně prokomponovanému útvaru.  

Světovým unikátem je trilogie scénických melodramů Hippodamie (Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie) na libreto Jaroslava Vrchlického. Ojedinělým počinem světové literatury je i 376-tidílný klavírní cyklus Nálady, dojmy a upomínky

Zdeněk Fibich se narodil a vyrůstal v hájovně na panství hraběte Auersperga, kde byl jeho otec i děd lesmistrem. Rodina byla spřízněna s významnými hudebníky Alexandrem a Raimundem Dreyschockovými, matka byla dcerou vídeňského továrníka Antona Römische.  

Fibichovi se dostalo mimořádného vzdělání – gymnázium studoval ve Vídni a v Praze. Odborná studia na konzervatoři v Lipsku doplnil ročním pobytem v Paříži a následně v Mannheimu. Domů se vrátil ve svých 20. letech se vzděláním, jaké měl málokterý skladatel té doby. 

V roce 1871 se rodina přestěhovala do Prahy a mladý skladatel vstoupil do hudebního života svou operní prvotinou Bukovín. Po krátké a tragické životní epizodě v litevském Vilně se usadil v Praze trvale. Operní sólistka Betty Hanušová, která se po smrti své mladší sestry stala jeho druhou ženou, ho uvedla do kulturního života. Fibich se prosadil jako skladatel, interpret i organizátor. Jeho opera Blaník obdržela v soutěži o nejlepší historickou operu pro otevření Národního divadla čestné uznání. 

Sílící lyrika v jeho tvorbě vyvrcholila v klavírním cyklu Z hor (1887), který je ohlasem jeho každoročních pobytů v Alpách. Láska k přírodě se u Fibicha pojila i s přírodovědným studiem; byl sběratelem motýlů, vážně se zajímal o geologii a zeměpis. K vrcholným dílům 80. let patří opera Nevěsta messinská, která zvítězila v konkurzu o nejlepší vážnou operu ke znovuotevření Národního divadla.  

Počátkem 90. let slavil velké úspěchy s trilogií melodramů Hippodamie, premiérovanou v Národním divadle 16.-18.2.1893. První část Námluvy Pelopovy úspěšně reprezentovala Národní divadlo na zájezdu ve Vídni 1892, kde byla oceněna jako nejlepší přínos světovému divadelnictví. 

Poslední desetiletí Fibichova života je nejbohatší na velká díla. Fibich se vyrovnal s principy moderního hudebního dramatu a dospěl k novému hudebnímu výrazu, kde se dostává do popředí melodická invence.  

Od poloviny roku 1892 vznikal cyklus 376 klavírních miniatur Nálady, dojmy a upomínky, který je milostným deníkem vztahu s Anežkou Schulzovou, libretistkou jeho posledních tří oper, z nichž nejpopulárnější je Šárka. Zvláštní osud má Upomínka č.139 op. 41, která reprezentuje Fibichovo jméno po celém světě. Proslavil ji houslista Jan Kubelík svou úpravou pro housle a klavír pod názvem Poem

Novou tvůrčí etapu dokládá dvoudílná opera Pád Arkuna a klavírní cyklus Malířské studie, kde Fibich vytvořil hudební malířské obrazy. Tím zúročil své celoživotní studium výtvarného umění. Toto dílo je zároveň poslední dokončenou Fibichovou skladbou. Premiéry Pádu Arkuna se už nedožil. Zemřel náhle v pouhých 50. letech, je pochován na pražském Vyšehradě. 

Autorka: Věra Šustíková 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas