Zdeněk Lukáš

Zdeněk Lukáš - Foto:  ČTK

Zdeněk LukášFoto:  ČTK

* 1928
+ 2007

Hudební skladatel a sbormistr Zdeněk Lukáš je jedním znejvýznamnějších tvůrců české hudby druhé poloviny 20. století a ukázkovým reprezentantem úctyhodné české kantorské tradice sahající až do 18. století. 

Nejen tím, že svoji dráhu jako pedagog začínal a velkou dávku pedagogického talentu projevoval i jako úspěšný sbormistr, ale i neuvěřitelným rozsahem a žánrovým a druhovým zaměřením své tvorby. Jeho dílo obsahuje více než 350 dokončených skladeb. Zdeněk Lukáš se narodil v Praze a jeho hudební talent se začal projevovat již od dětství. Dokázal přesně zapsat melodie, které mu zpívala jeho matka, a první partituru scénické hudby napsal už ve čtrnácti letech.  

První profesionální školení (ač on sám se často v nadsázce a s jistou dávkou ironie označoval za autodidakta) získal na Učitelském ústavu a povolání učitele na základní škole se určitý čas i věnoval. Reprezentoval linii tvůrce, který základy hudebního vzdělání a tvorby získává přirozeně stranou od oficiálních škol a systematického učebnicového vzdělání. V tomto smyslu označení autodidakt vypovídá spíše o autoreflexi spontaneity a nekonvenčnost jeho přípravy.  

Pokud Zdeněk Lukáš hovořil o důležitých osobnostech, které výrazně ovlivnily nebo nasměrovaly jeho kompoziční vývoj, uváděl jméno Miloslava Kabeláče (1908 –1979). Setkal se s ním poprvé v roce 1961 v tehdejším Československém rozhlase a pod jeho externím vedením pracoval podle svých slov osm let. Právě setkání s tímto tvůrcem tvořilo svou racionalitou a vysokým stupněm technické stránky a sofistikovaného přístupu k výrazovým prostředkům hudby důležitý protipól vůči Lukášově přirozeně rozvíjené a emocionálně ukotvené invenci.  

Zdeněk Lukáš však velmi brzy založil i pěvecký sbor (nejprve v Plzni během prezenční vojenské služby a později ve stejném městě pod názvem Česká píseň – v roce 1954). Tady vzniká jeho dlouhodobý, celoživotní vztah k materii folkloru a k vokálním druhům a žánrům. Lukáš napsal neuvěřitelné množství úprav lidových písní – více než tisíc.  

Určitou dobu pracoval i jako programový pracovník tehdejšího Československého rozhlasu v Plzni (1953 – 1964), ale převážila činnost sbormistra a upravování lidových písní a nakonec definitivně zakotvil v Praze. Učil zde počátkem 70. let na Konzervatoři harmonii a kontrapunkt, od roku 1975 vedl jako sbormistr Ženský sbor Československého státního souboru písní a tanců a od roku 1979 působil až do konce svého života jako tvůrce ve svobodném povolání a věnoval se pouze kompozici.  

V roce 1996 založil Zdeněk Lukáš spolu se Sylvií Bodorovou, Lubošem Fišerem a Otmarem Máchou tvůrčí skupinu Quattro. Přes generační i stylově výrazové rozdíly spojovala tyto osobnosti snaha komponovat hudbu, která by obsahovala sdělení, měla kontakt s posluchači a dokázala hrát ve společnosti roli ekologie duše. V tomto smyslu organizovala skupina koncerty i nahrávky. Z 354 dokončených skladeb Zdeňka Lukáše mají největší význam sborové kompozice a vokálně instrumentální žánry, které patří k nejčastěji provozovaným skladbám v České republice – Missa brevis, Requiem, Pater noster aj. V oblasti symfonické tvorby je třeba uvést sedm symfonií, z operní tvorby operu Falkenštejn a Veta za vetu.  

Nesmírně rozsáhlá je i tvorba koncertantní, takřka pro všechny nástroje i samozřejmě i tvorba komorní v nejrůznějších sestavách (pět smyčcových kvartetů, dva klavírní kvartety, dva dechové kvintety, žesťový kvintet, skladby pro housle, violu, violoncello, cembalo, klarinet, flétnu, hoboj, fagot, harfu apod.). Více než dvě desítky skladeb jsou určeny sólovému hlasu s orchestrálním či jiným doprovodem. 

Scarlatti, toppromo - Foto: Aleš Vavřík

Autor:  Jiří Štilec

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas