Exkluzivně k poslechu: Tristan a Isolda z wagnerovského festivalu v Bayreuthu

John William Waterhouse, Tristan a Izolda (1916, výřez) - Foto: Wikimedia Commons, lic. Public domain

John William Waterhouse, Tristan a Izolda (1916, výřez)Foto: Wikimedia Commons, lic. Public domain

Od září máme pro návštěvníky webu Klasika opravdovou lahůdku. Díky spolupráci s Evropskou vysílací unií (EBU) vám nabízíme Wagnerovy opery z letošního ročníku bayreuthského festivalu: Bludný Holanďan, Tristan a Isolda a Parsifal.

 

 

Exkluzivně k poslechu opera Tristan a Isolda z wagnerovského festivalu v Bayreuthu, 1. dějství

Vložit na svůj web

 

Exkluzivně k poslechu opera Tristan a Isolda z wagnerovského festivalu v Bayreuthu, 2. dějství

Vložit na svůj web

 

Exkluzivně k poslechu opera Tristan a Isolda z wagnerovského festivalu v Bayreuthu, 3. dějství

Vložit na svůj web

Koncert nelze stahovat. K dispozici online je do 30. listopadu 2016.

Obsazení:
Stephen Gould, tenor, Tristan
Georg Zeppenfeld, bas, Král Mark
Petra Lang, soprán, Isolda
Iain Paterson, baryton, Kurwenal
Raimund Nolte, tenor, Melot
Claudia Mahnke, mezzosoprán, Brangäne
Tansel Akzeybek, tenor, Mladý námořník, Pastýř
Kay Stiefermann, baryton, Kormidelník
Bayreuthský festivalový sbor,
sbormistr Eberhard Friedrich.
Bayreuthský festivalový orchestr
řídí Christian Thielemann.

Opery Richarda Wagnera

Velkolepá operní hudba Richarda Wagnera, mohutně symfonická a sugestivní, výsostně romantická, plná nekonečných melodií, mystiky a velkých emocí, mnohé přitahuje a dokonce fascinuje. Wagner se stal kultovním skladatelem, ostatně pro vytvoření kultu kolem své osoby tento velikášský a exaltovaný umělec udělal mnohé už za života. Rozdělil ve své době hudebníky a posluchače na dva tábory - a dodnes je do určité míry rozděluje. Vždyť i Wagnerův festival v Bayreuthu má jedinečnou auru výlučnosti jako žádný jiný na světě. 

Skladatel, dirigent, básník, myslitel a vizionář Richard Wagner (1813-1883), nazývaný někdy nejněmečtějším ze všech Němců, přišel s vlastní novou koncepcí hudebního dramatu; zanechal tedy mimořádnou a trvalou stopu především ve vývoji hudebně-dramatického umění. Je hlavním reformátorem opery v 19. století a současně skladatelem ukazujícím do budoucnosti hudební řeči. Jeho třináct jevištních děl z let 1833 až 1882 vznikalo na vlastní libreta a v představě o jednotě básnického slova, hudby, scény a herectví.  

Spíše než komplikovaný zpívaný básnický text vnímají ovšem i wagneriáni primárně hudbu, která ho nese, a nechávají se unášet pověstnými nekonečnými melodiemi a opojným kouzlem jeho symfonismu. Ve wagnerovské interpretaci proto není malých cílů. Wagnerova hudba, koncipovaná ve velkých plochách a protkaná příznačnými motivy, dodává světu jeho oper na tajemnosti a výlučnosti. A platí to nejen o Prstenu Nibelungově, tedy o kultovním Ringu, tetralogii - mýtu, nevídaném podobenství o lidstvu, o zemi a o člověku na ní, podivuhodném mytologickém seriálu na pokračování. Platí to i o vizionářské a opojné opeře Tristan a Isolda i o většině dalších z jeho jevištních děl.  

Wagnerova hudba zní životně, dramaticky, vášnivě. V případě Ringu skladatel rozvrhl čtyřdílnou ságu na čtyři večery. Čistého času hudby je to na devět set minut, tedy bezmála patnáct hodin. Většinou se v divadlech dává s pauzami - po Zlatu Rýna následuje druhý den Valkýra, pak je jeden večer volno a po Siegfriedovi je před Soumrakem bohů volný večer ještě jednou. Pro svou interpretační a myšlenkovou náročnost i pro svou délku, přesahující většinou čtyři i pět hodin trvání, jsou wagnerovské operní inscenace v repertoáru divadel vždy zcela mimořádnými položkami. A se stejnou zvýšenou pozorností sleduje publikum i nahrávky jeho oper. 

Podle návrhů skladatele a za peníze bavorského panovníka bylo v Bayreuthu v letech 1872 až 1875 postaveno divadlo, které od počátku až dodnes slouží výlučně pro účely letních Hudebních slavností věnovaných provádění oper Richarda Wagnera. Je považováno za jedno z operních divadel s nejlepší akustikou na světě. Pomáhá k tomu zdánlivá maličkost – zakrytí orchestřiště z pohledu diváka. Wagnerovský festival v Bayreuthu, jako žádný jiný na světě, je extravagantní a snobský, v auditoriu bez zbytečného přepychu však paradoxně docela demokratický. 

Festspielhaus v Bayreuthu (2016) - Foto:  Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International

Posluchače Wagner, tento hudební mág, dovede v dlouhých frázích a měkkých plochách ovinout svým podmanivým fluidem. Kdo si zvykne, nebude jeho hudbu považovat za nijak zdlouhavou, ani ponurou, ale na druhou stranu ani nutně posvátnou. Je to jedinečný projev německého romantismu, vyhraněný a výlučný, ale přesto s lidskými parametry. Wagnerova hudba fascinuje rozložitým klidem, svou svátečností, tím, jak počítá s potřebným časem, tím, jak se v ní prolínají motivy, jak její melodie navazují v nekončících souvětích. 

Do významů jeho temných operních příběhů, zejména v Ringu, pronikáme jen postupně, ale jeho vesměs pomalu tekoucí hudbu posloucháme přímo, hned a naplno. Pro ni samu. Jde převážně o plnokrevnou, emocionálně vypjatou hudbu dramatickou, sloužící komplexně chápanému hudebnímu divadlu, hudbu podporující psychologii postav. Musí být ovšem dlouhodechá a vznešená, musí být hrána a zpívána naplno a velkoryse, třeba i vášnivě.
 

Scarlatti, toppromo - Foto: Aleš Vavřík

Související weby

Klasika

D-dur

Autor:  Josef Zedník, Petr Veber

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas