1. května jsme oslavili 10. narozeniny D-dur

29. duben 2015

Stanice Vltava byla vždy smíšenou stanicí, pod jejíž střechou se potkávala klasická hudba s jazzem, literaturou, rozhlasovými hrami a kulturní publicistikou. Je to velmi velkorysý koncept, který posluchačům nabízí široké přesahy mezi všemi odvětvími kultury a umění. Existují ale lidé, kteří opravdu do hloubky poznali svět vážné hudby, vtáhl je do sebe a oni do sebe vdechli jeho krásu. Takoví posluchači chtějí setrvat v abstraktním světě klasické hudby. A pro ně vznikla v roce 2005 stanice D-dur.

Komentovaný poslech částí opery Antonia Vivaldiho L´Olimpiade (pátek 1. května od 20:00)

Když se po přelomu milénia začaly objevovat možnosti vysílat na internetu, vznikl návrh na čistě vážnohudební stanici. Tehdejší ředitel Václav Kasík zauvažoval velmi pragmaticky: „Český rozhlas má tři programové pilíře: zpravodajství, kulturu a vzdělávání. Vytvoříme tedy tři digitální stanice: zpravodajské Česko, vzdělávací Leonardo a hudební D-dur.“

Název je odvozen od tóniny, která je považována za nejjásavější, zároveň D naznačuje její digitálnost. Stanice především musela být levná, nemohla mít žádné zaměstnance. Bylo tedy jasné, že musí být vysílána z počítače, automaticky, bez doteku lidské ruky. Ale nechtěli jsme vyrobit internetový jukebox náhodně vysílající hity klasické hudby. Rozhodli jsme se pro autorskou dramaturgii, kde každý redaktor sestaví čtyřhodinový blok hudby, v němž budou skladby proloženy jeho vlastním slovem.

Živý poslech D-dur

A došli jsme k závěru, že budoucí posluchači stanice budou natolik vyspělí, že nebudou vnímat hranice mezi podobory klasické hudby jako bariéry. Na koncertech se z organizačních důvodů většinou nekombinuje symfonická hudba s komorní, ale v rozhlase to jde. Hlavním klíčem k řazení kompozic v D-dur bude tedy zvukový kontrast. Po orchestru nechť zazní klavír, po něm sbor a pak dechové kvinteto. Ale snad se naplňuje i naděje, že D-dur nemusí být jen pro „vážné zájemce o vážnou hudbu“, ale že osloví i ty méně zaposlouchané, kteří oceňují spíše relaxační schopnosti klasické hudby.

D-dur jsme spustili 1. 5. 2005 v 8.00 znělkou a hlasem kolegy Libora Dřevikovského, který ohlásil Dvořákovu 6. symfonii, neboť jest psána v tónině D dur. Asi nad námi a stanicí D-dur vyšla před deseti lety šťastná hvězda. Na koncepci stanice jsme od té doby nemuseli měnit vůbec nic. Ani po technické stránce nedošlo k dramatickému výpadku, ač tehdy kolegové z techniky vymýšleli vysílací systém opravdu na zelené louce.

Pokud víme, je to jediná stanice na světě, která vysílá v bezztrátovém formátu OGG 256, tedy v nejvyšší dostupné zvukové kvalitě. D-dur také nemá na Síti konkurenci v množství nahrávek, z nichž může vybírat. A nejsou to jen statisíce cédéček, ale i vlastní snímky Českého rozhlasu a k tomu nahrávky, které získáváme z mezinárodní hudební výměny Eurorádia, tedy díky členství Českého rozhlasu v organizaci EBU sdružující všechny veřejnoprávní rozhlasy v Evropě.

Až se mezi posluchače a hlavně do jejich aut rozšíří digitální vysílání DAB, bude program D-dur také ideálním společníkem k cestování.


autor: LH
Spustit audio