Tipy25. března  2015 v 09:59  

Velkopáteční večer - přímý přenos koncertu z kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze

Velikonoce, ukřižování (ilustrační foto) - Foto: Filip Jandourek

Velikonoce, ukřižování (ilustrační foto)Foto: Filip Jandourek

Na Velký pátek se v římskokatolickém kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze na Starém Městě bude konat obvyklá bohoslužba a po jejím skončení bude následovat koncert.

Vysíláme 3. dubna ve 20:30.
 

Na programu koncertu souboru Capella regia (který bude doprovázet i předcházející velkopáteční liturgii), je vedle responsoria Caligaverunt Oculi mei od Jana Dismase Zelenky také oratorium Johanna Adolfa Hasseho I Pellegrini al sepolcro di Nostro Signore, tedy Poutníci u hrobu našeho Pána. 

Se slávou oratoria I Pellegrini al sepolcro di Nostro Signore Johanna Adolfa Hasseho (1699 – 1783) nelze srovnat téměř žádnou kantátovou či oratorní skladbu 18. století. Hrálo se ve všech velkých metropolích a dodnes je v notách kompletně nebo částečně zachováno na moha místech Evropy i Ameriky. Po letmém pohledu do internetového rejstříku dochovaných hudebních děl je možné najít partitury nejčastěji v různých částech Německa, ale také ve Velké Británii, Švédsku, Itálii, Belgii, Polsku a v dalších zemích. 

Premiéra proběhla v Drážďanech na Velký pátek 23. března 1742. Libreto napsal jako své asi poslední dílo Stefano Benedetto Pallavicino (1672 – 1742), drážďanský dvorní básník, syn skladatele Carla Pallavicina a Hasseho pravidelný spolupracovník. „I Pellegrini“ tvoří jistý pendant k Pallavicinově o šest let staršímu libretu „I Penitenti al Sepolcro del Redentore“ (Kajícníci u hrobu Vykupitelova), které zhudebnil Jan Dismas Zelenka.  

Texty obou skladeb mají, přes různý dějový rámec, mnoho společného. Zelenkovi „I Penitenti“ – Prosebníci - jsou tři biblické postavy – Maří Magdalena, svatý Petr a král David, jejichž setkání u hrobu Vykupitele je čistě symbolické. Persony Hasseho „Poutníků“ jsou přes poněkud neobvyklá jména (Teotimo, Agapito, Albino a Eugenio) „obyčejní“ lidé. Tito čtyři přátelé se vydávají na pouť do Jeruzaléma (ve středověku tolik oblíbenou a zároveň tolik nebezpečnou), aby spatřili místa, kde žil a trpěl Pán Ježíš. Rétorické plány obou oratorií pak dávají možnost rozehrát úvahy na téma naší hříšnosti vykoupené Ježíšovou obětí. Oratorium má dvě části. 

První je tvořena převážně úvahami nad rozbořeným Jeruzalémem a nad cestou k němu (nechybí zde např. oblíbený barokní popis mořské bouře s vlnami). V jejím závěru poprvé cestovatelé město uvidí a opěvují je ve vznešené Laudě. Ve druhém díle se jich ujímá Guida – Průvodce, který jim ukazuje jednotlivá místa Ježíšova utrpení. 

Oratorium „I Pellegrini“ se hrálo několikrát i v Praze: první provedení je zdokumentováno roku 1755 v kostele sv. Jiljí, další dvě u křížovníků v letech 1764 a 1779. Notový materiál z těchto provedení není znám. Zato lze v českých archivech najít několik zajímavých úprav slavné skladby – převážně závěru první části - Laudy.  

Nejzajímavější lokální přepracování oratoria však bylo zřejmě provozováno v kutnohorském klášteře sester voršilek. Pod názvem Opera pro Sacro Parasceves Die se ve zdejším fondu nachází anonymně zpracovaný přepis druhé části, který je převeden do latiny, uvozen původní předehrou a zakončen již zmíněnou Laudou. Inspirátorem této verze byl pravděpodobně Jan František Nožička, který je podepsán na obálce a byl zřejmě kapelníkem kláštera. Podle slov brixiologa doc. Vladimíra Nováka byl v osobním vztahu s kapelníkem pražské katedrály F. X. Brixim. 

Vzhledem k tomu, že místní hudebníci nebyli zběhlí v hraní dobových oper či oratorií, je veškerá dobová operní praxe přesně vypsána, což je pro nás dnes neobyčejně cenný pramen poznání. Z hudebního hlediska je například neobyčejně zajímavá realizace recitativů, která pravděpodobně odpovídá české praxi, ale výrazně mění podobu původní Hasseho partitury ve prospěch dramatického vyznění. Notový materiál je psán s pedantickou přesností a přehledností si nezadá s tišenými notami. 

Můžeme jen litovat, že Zelenkovo oratorium na text stejného libretisty, ačkoli velmi chválené dobovými prameny, se takových dobových zpracování nedočkalo. 

Nové články v rubrice

Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas