Carl Zeller: Der Vogelhändler (Ptáčník). Komponující ministerský rada
Carl Zeller (1842 – 1898) patřil ve své době k velmi oblíbeným vídeňským operetním autorům. Jeho osobnost je zajímavá tím, jak dokázal skloubit své oficiální zaměstnání státního úředníka s dráhou úspěšného divadelního skladatele. Pocházel z „lékařské“ rodiny v dolnorakouském Sv. Petru, kde jeho otec Johann Zeller byl místním ranhojičem a porodníkem. Není rovněž bez zajímavosti, že kořeny rodu Zellerů pochází z jižní Moravy a jeho příslušníci náleželi téměř po tři generace ke stavu učitelů a regenschoristů.
Vysíláme 1. dubna ve 20:00.
Carl Zeller: DER VOGELHÄNDLER (Ptáčník)
Opereta o 3 dějstvích, libreto Moritz West a Ludwig Held
Osoby a obsazení:
Kněžna Marie……………………………………... Anneliese Rothenberger
Adelaide, dvorní dáma…………………………….Gisela Litz
Baron Weps……………………………………….. Walter Berry
Hrabě Stanislaus, jeho synovec…………………… Gerhard Unger
Süffle, profesor zoologie………………………….. Jürgen Förster
Würmchen, profesor zoologie…………………….. Karl Dönch
Adam, ptáčník …………………………………….. Adolf Dallapozza
Christel, dívka z pošty…………………………….. Renate Holm
Schneck, starosta………………………………….. Wolfgang Anheisser
Jette, hostinská…………………………………….. Ulli Fessl
Quendel, komorník………………………………... Wolfgang Zimmer
Zpívá sbor Vídeňské státní opery, hrají Vídeňští symfonikové,
řídí Willi Boskovsky
Nahrávka vydavatelství EMI z roku 1973
Po smrti Johanna Zellera se matka se sedmiměsíčním dítětem odstěhovala do Vídně, kde Carl vyrůstal a jako jedenáctiletý se stal sopranistou v chlapeckém pěveckém sboru vídeňské dvorní kapely. Ve Vídni také začal studovat nejprve na gymnáziu, hrál v místní městské kapele a začal komponovat písně, a po té vystudoval na Vídeňské univerzitě právo. Pochopitelně, že souběžně s juristickými studii se Carl Zeller věnoval i soukromému studiu hudby u vyhlášeného vídeňského pedagoga Simona Sechtera, k jehož mnoha žákům také náležel pozdější slavný rakouský symfonik Anton Bruckner. Po promoci se Zeller stal koncipientem na Ministerstvu pro kulturu a vzdělávání. Záhy se vypracoval na sekčního šéfa odboru pro umění a dotáhl to na ministerského radu.
Vedle tohoto zaměstnání se Zeller pilně věnoval komponování a v letech 1876 – 86 vytvořil četné skladby pro mužské pěvecké sbory, které se v této době těšily nesmírné oblibě snad ve všech větších i menších koutech Habsburské monarchie, a také jednu operní prvotinu a dvě operety. Ty se však nijak výrazně neprosadily. Většího úspěchu dosáhl Zeller operetou Vagabund uvedenou v říjnu 1886 v Carlově divadle, jejíž děj byl zasazen do exotického prostředí kavkazských Čerkesů. Úspěšnou sérii divadelních představení však přerušilo dočasné uzavření Carlova divadla z finančních důvodů. Shodou okolností vzbudila Zellerova opereta pozornost i jeho ministerského zaměstnavatele, který (snad pro poněkud hanlivý název operety) skladatele upozornil, že by se „pan odborový rada Zeller s ohledem na svou hodnost neměl jako státní zaměstnanec objevovat na jevišti…“ Naštěstí však ministerská námitka nepadla na úrodnou půdu a Carl Zeller se komponování věnoval i nadále. O pět let později uvedl v Divadle na Vídeňce své mistrovské dílo, operetu Ptáčník (Der Vogelhändler). O tři roky později následovala opereta Pan naddůlní (Der Obersteiger) a tři roky po Zellerově smrti byla v Raimundově divadle uvedena jeho poslední nedokončená opereta Sklepmistr (Kellermeister), kterou pro jevištní provedení upravil a dokončil divadelní kapelník Johann Brandl.
Závěr Zellerova života byl smutný. Ve svých padesáti letech, kdy všeobecně oblíbený vzorný, úzkostlivě korektní úředník se stal úspěšným a často uváděným operetním skladatelem, byl postižen mozkovou chorobou, která mu způsobila postupnou poruchu paměti a stále se zhoršovala. Naneštěstí se v této době zapletl jako svědek do komplikovaného soudního procesu v jakémsi dědickém řízení a za protichůdné výpovědi způsobené nemocí podalo státní zastupitelstvo na Zellera obžalobu pro podvod s dvojnásobně falešnou přísahou a porota jej odsoudila k trestu žaláře v trvání jednoho roku. Několik týdnů předtím, než mělo proběhnout další soudní řízení, převezli už ochrnutého skladatele do Badenu u Vídně, kde krátce na to v necelých šestapadesáti letech těžce nemocný Carl Zeller zemřel.
…a jeho největší šlágr
Operetu Ptáčník (Der Vogelhändler) zkomponoval Carl Zeller na začátku 90. let 19. století a její lidový příběh o lásce ptáčníka Adama a dívky z pošty Kristy, v němž nechybí intriky barona a jeho synovce, včetně divadelně vděčných záměn jednajících postav, okouzluje svojí upřímností posluchače dodnes. Velký podíl má na tom především hudba, neboť Zellerova partitura doslova hýří jak nádhernými hudebními nápady tak ušlechtilým orchestrálním zvukem. Na myšlenku operety o ptáčníkovi přišel Zeller během jedné své letní dovolené v tyrolských horách. Libreto operety mu napsali Moritz Nitzelberger-West a Ludwig Held podle francouzské divadelní hry Varina a Bievilla „Ce que deviennent les roses“, jejíž děj je zasazen do fiktivního Rýnského falckrabství začátku 18. století. Bouřlivý úspěch Ptáčníka – premiéra se konala 10. ledna 1891 – dosáhl v Divadle na Vídeňce 184 repríz a jen na německých jevištích se do roku 1900 dočkal Ptáčník tří tisíc představení. Do světa se Zellerova opereta rozběhla rovněž rychle: devět měsíců po vídeňské premiéře ji uvedlo americké Casino Theatre New York a roku 1895 byla uvedena v londýnském Theatre Royal, Drury Lane. V Čechách byl Ptáčník poprvé hrán v květnu 1892 v Plzni, v českém překladu, v Praze ho provozovalo v originálním znění Nové německé divadlo. Výrazná sláva Zellerova Ptáčníka na českých operetních jevištích se počíná po druhé světové válce, zejména v legendárním pražském Hudebním divadle v Karlíně, kde Zellerův Ptáčník patřil po dlouhá léta ke kmenovým a nesmírně oblíbeným kusům.