Mezinárodní den žen
Bývaly doby, řekněme ještě před nějakými dvaceti lety, kdy se pracující muži mohli upřímně zaradovat, připadlo-li slavení Mezinárodního dne žen na čtvrtek (jako je tomu dnes), neb to v principu znamenalo, že pracovní týden už pomalu skončil.
Následovala povinná podnikově-odborářsko-stranická pitka, nějaké to letmé ošmátnutí kolegyně v zešeřelé boční chodbě kulturáku a poté odškrtnutá položka "MDŽ" v kalendáři oficiálních svátků...
Takhle nějak by mohlo vypadat ideové podhoubí tvrzení, jež z našich nejvyšších politiků prosazují například někteří senátoři (Palata, Mejstřík). Podle nich je Mezinárodní den žen "ideologicky vyprázdněný" svátek. Podle mého je podobné tvrzení srovnatelné se zcela neprůchodným případným názorem v tom smyslu, že by pojem "žena" mohl být vůbec vyškrtnut ze slovníku. A že by mohl být nahrazen nějakým oblíbeným tzv. "mužským" výrazem, který je ovšem nepublikovatelný...
Samozřejmě - mohl by být vyškrtnut ze slovníků všech českých, moravských a slezských sexistů, a že jich i ve vysoké politice máme až běda...
Mezinárodní den žen se nejnověji jaksi podařilo udržet mezi významnými dny České republiky jen proto, že při hlasování soupeřil s jiným významným svátkem, takže mělo jít o jistý "svátkový" handl. Mám za to, že jen z toho důvodu, že MDŽ soupeřilo s Velkým pátkem, to nakonec v této sice sexistické, ale především ateistické zemi, dopadlo "lépe" pro ženy...
Samozřejmě, že léta povinných, protože Ústředním výborem nařízených, oslav mezinárodního svátku, který původně vznikl z myšlenky na volební rovnoprávnost žen (mimochodem právě před sto lety, na prvním sjezdu socialistek ve Stuttgartu), dokázala (jako ostatně ve všech oblastech) napáchat příslušnou paseku. Samozřejmě, že za komunistické totality povinné protěžování všech těch vzorných a výkonných traktoristek, dojiček a švadlen, dokázalo původní smysl svátku, původně připomínajícího, že ženy nemají ve společnosti rovnou pozici s muži, po revoluci řádně zvrátit a znechutit.
Jenže, samotné téma rovného postavení žen ve společnosti nemá s komunistickou totalitou nic společného (ostatně samo "EmDéŽet" bylo historicky poprvé slaveno v USA), a je to ve většině i tzv. "civilizovaných" zemí pořádný problém.
Nevím, kdy jindy, než zrovna 8. března, by se mělo hromadně připomínat, že je málo žen ve vysoké politice (proč asi, pánové?), že výdělky žen v pozicích srovnatelných s muži jsou nižší (výjimky potvrzují pravidlo), a že cosi, čemu jsme si zvykli říkat "stát", toho pro ženy (v jaksi pozitivně diskriminačním ohledu) dělá pramálo.
Vzpomeňme například jen nejnovější nápad ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase, který pojednou zjistil, že peníze chybějící ve státní kase (také díky běsnému poslaneckému "porcování medvěda", čili plundrování rozpočtu za účelem osobní poslanecké reklamy) bude nejsnazší vzít těm, kteří se - podle zavedeného sexistického názoru - mohou bránit nejméně. Ano, řeč je (a není v tom pan Nečas sám, jde o dlouhodobou potíž) o snižování rodičovských přídavků, o nesystémovou politiku v oblasti porodnosti, zkrátka o bídnou rodinou politiku vůbec.
Bude to celé nejspíš souviset i s tím, že na domácí politické scéně si ženy - řečeno naší mužskou hantýrkou - mnoho "neškrtnou".
Takoví sociální demokraté, kteří mají historicky nejblíže k politickému tématu rovnoprávnosti žen a mužů, sice povinně obsazují jednu místopředsednickou funkci ve straně ženou, v Poslanecké sněmovně jich ale ze 72 sociálně demokratických mandátů patří jen devět ženám.
Nemyslím tedy, že samotný "Mezinárodní den žen" je ideologicky vyprázdněným svátkem. Máme zato kolem sebe řadu zcela ideologicky vyprázdněných politiků, kteří jsou ochotni nechat si jednou za rok, 8. března, tak trochu omýt hlavu za to, že nedávají ve svých partajích dostatečný prostor ženám, že tu existuje ženy silně diskriminující společenské prostředí, a že by se s tím mělo něco dělat, atd. A máme tu týž model oslav "MDŽ" jako před lety, jen v jiném zabarvení...
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Čas vysílání: pondělí-pátek 18:10, repríza: 23:10 | Délka pořadu: 50 minut







