Rasismus po česku je tabu

Matka s pěti dětmi - Foto: Michaela Janoch

Matka s pěti dětmiFoto: Michaela Janoch

Útok zápalnou lahví na dům, ve kterém spala rómská rodina, odsoudil prezident a vláda ho zařadila na program svého dnešního jednání jako zvláštní bod. Ministr pro lidská práva Kocáb slíbil v televizi těžce popáleným obětem 100 000 ze svého, sousedé dosvědčovali, že se jednalo o "bezproblémovou rodinu" a jedna paní se na obrazovce dokonce s pláčem ptala, kdo jim to udělal.

 

Rasismus po česku je tabu

Vložit na svůj web

Na tuhle poslední otázku je odpověď snadná: my všichni jsme to udělali. My všichni, kteří jsme nevypískali Paroubka, když ještě coby premiér dával k lepšímu v zápalu svých předvolebních kabaretů protirómské vtipy. My všichni, kteří jsme neodsoudili prezidenta, když nahlas mudroval, jestli v koncentračním táboře, na části jehož půdorysu stojí dodneška přes protesty Evropského parlamentu vepřín, nebyli tenkrát Romové vlastně proto, že nechtěli pracovat. My všichni, kteří dnes a denně dopouštíme, aby politici odstartovali bleskovou kariéru na demonstrativním postupu proti "sociálně nepřizpůsobivým", jejichž problémy předtím spoluzavinili, protože je neřešili včas. 

Jeden z pracovníků charity, který už 17 let správcuje na sídlišti v České Třebové mi kdysi řekl: "My tu nejsme proto, abychom chránili Rómy, ale abychom pomáhali obrušovat hrany a zmirňovali averzi", Byl přesvědčen, že se to daří, ale v klidu nebyl, protože věděl, že sedí na soudku se střelným prachem. "Sedím klidně", řekl mi tenkrát, "protože nevidím otevřený oheň. Ale to, co vidím v televizi, čtu na internetu, je už doutnající jiskřička i pro tohle sídliště, protože se může najít jeden opilý člověk v hospodě, který po někom s jinou barvou pleti s komentářem hodí židli, a už to bouchne. Stačí k tomu strašně málo." 

Často si na ta slova vzpomenu: na sudu s prachem žijeme my všichni a vinu můžeme dávat jen sami sobě. Tolerujeme totiž netolerovatelné. Na pokyn magistrátů poslušně vyklízíme ulice svých měst, když si se v nich hodlají předvádět neonacisté. Nevypínáme rozhlas ani televizi a nebojkotujeme noviny, ačkoliv o tom referují dlouze dopředu způsobem, jako by tomu hnědému ksindlu chtěli dělat reklamu. 

Nesolidarizujeme se v ulicích s oběťmi rasově motivovaných trestných činů. Nesvolali jsme demonstraci, když v lednu v Brně ubili policisté vietnamského občana Hoanga Son Lama. Jsme ochotni přeslechnout, když z našich známých náhle vypadne, že sice žádní rasisti samozřejmě nejsou, ale ty židy opravdu nemusí. Dokonce dál sedíme za jedním stolem s kolegyní, o které celá firma ví, že je funkcionářkou jedné z extremistických pravicových stran. Hrajeme její hru s ní, když děláme, jako že o ničem nevíme. 

O víkendu jsme si v Lidových novinách mohli přečíst text, který nám nastavuje zrcadlo: americký student v něm účtuje se zdejším svatouškovstvím a píše: V zemi, kde se to jen hemží rasistickým útiskem v nedávné minulosti - desítky let provozované sterilizace romských žen, hilsneriáda, ta příšerná dvoumetrová zeď v romském ghettu v Ústí nad Labem - se Češi stále berou jako oběti: ubližují jim Rakušané, Němci, Rusové. To, že by snad sami Češi mohli hrát roli Goliáše a Davidem byl někdo jiný, nezapadá do národní vyprávěnky. Když Čecha upozorníte na něco neobhajitelného, jen poukáže na nějakou větší a ještě hrozivější sílu zla. Takže i když se zdejší města stávají čas od času bojišti rasové války, slýcháte obhajobu: Ale aspoň nejsme jako Poláci!" konec citátu Dodejme, že to věru ne. Na rozdíl od nás si totiž Poláci dokáží svůj rasismus aspoň přiznat. Rasismus po česku je tabu. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas . 

Pořad: Názory a argumenty  |  Stanice: ČRo 6 (archivováno)
Čas vysílání: pořad jsme vysílali do února 2013  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace