portal8. března  2010  

Ke kulatému výročí TGM

Odhalení sochy TGM v Lánech - Foto:  ČTK

Odhalení sochy TGM v LánechFoto:  ČTK

Pociťoval bych jako osobní dluh, kdybych ještě aspoň opožděně nepřipomněl včerejší velmi kulaté výročí narození Tomáše Garrigua Masaryka. Mediální pozornost se tentokrát soustředí na výstavu Masarykova soukromí, týdeník Reflex se rozmáchl několika stranami už hodně otřelým pátráním po Masarykově původu, které doplňuje některými neznámými pohledy na Masarykovy pozdní lásky.

 

Ke kulatému výročí TGM

Vložit na svůj web

A k tomu dojemný převoz jezdecké sochy na slavném Hektoru do Lán - to všechno odstín bulváru možná ještě trochu vtíravější než obvyklé tatíčkovské legendy. A přitom kolik zůstává míst z Masarykova života a díla dosud i pro starší generace neotevřených a pro ty mladší jako by se stále vzdalujících. Život Masarykův jako by pro nás začínal až po jeho šedesátce, kdy odešel do ciziny s ne příliš jasnou představou o rozbití habsburské monarchie a jakýms takým obnovením historického českého státu. O velké Masarykově politické, publicistické a pedagogické činnosti od jeho příchodu do Prahy roku 1882 - tedy o více než třiceti letech jeho života - víme cosi jen o boji proti pravosti rukopisů a o tak zvané Hilsnerově aféře. Zde nutno připomenout velkou zásluhu v Americe žijícího českého publicisty a historika Jiřího Kovtuna, který zejména svou knihou "Slovo má poslanec Masaryk" nás uvádí právě do tohoto pozapomínaného období Masarykova života. Ovšem i doba Masarykova poslancování ve vídeňské Říšské radě je jen zlomkem toho více než třicetiletého období, neboť zahrnuje sotva jeho třetinu. Masaryk se stal totiž poslancem dvakrát, prvně už v letech 1891 - 1893 za mladočechy a teprve roku 1907 ho na sedm let zvolili moravští Valaši jako jednoho ze dvou kandidátů za stranu realistickou. A zde si z Kovtunovy knihy můžeme přečíst i Masarykův pozoruhodný projev z 20. července 1907 na první schůzi nového parlamentu zvoleného podle všeobecného hlasovacího práva. Hlavním námětem tohoto Masarykova projevu bylo dokazování jevu, že význam národnosti v rakouské politice se spíš zvětšil než zmenšil. Masaryk polemizoval s tím, že by parlament měl být méně národní jen proto, že se v něm objevilo mnoho sociálních demokratů a dokazoval, že sociálně demokratická strana se zejména u nás už nacionalizovala a přijala Havlíčkův a Palackého program z roku 1848. Budiž na tomto místě připomenuto, že v dlouhém období mezi svými dvěma poslaneckými mandáty Masaryk napsal stěžejní díla Česká otázka, Jan Hus a Karel Havlíček, v nichž už došel k tomu, co teď roku 1907 zdůrazňuje ve svém parlamentním projevu. Především to, že národ se formuje nejen svým jazykem, ale zejména svým kulturním povědomím, bez něhož jako národ nemůže existovat. Druhým postulátem, o němž nás onen Masarykův projev nenechává na pochybách, je význam, jaký přikládá tomu, že Češi už tehdy měli ve střední Evropě největší procento sociálně demokratických členů. To se samozřejmě dá lehce vysvětlit onou takříkajíc "ušlápnutostí" českých lidí, kteří ztráceli svou šlechtu a tím se ocitali v podřadných pozicích, například když přišli do Vídně. Pro dnešní dobu z toho vyplývají některá důležitá poznání. Jednak že sociálně demokratická tradice a možná že i ta umocněná později mnohem drastičtějším komunismem, má u nás velmi hluboké kořeny. Měli bychom tedy počítat s tím, že socialisté mají v této zemi vybudované základy i kdyby se to kovaným pravičákům sebevíce nelíbilo. Méně pochopitelné je, že i po čtyřiceti letech komunistické totality ne všichni sociální demokraté dokázali ze sebe setřást prvky marxistické ideologie, které určité i zdravé myšlenky socialismu zcela znehodnotily. Úplně nepochopitelné se pak jeví, že 12 procent českých voličů ještě dnes preferuje tu nejdrastičtější formu socialismu - tedy komunismus. Tím se navíc už dvacet let komplikuje politická situace v této zemi, neboť dnešní komunisté mají zcela nulový koaliční potenciál. Nu a pak je zde další snad ještě závažnější memento z Masarykovy řeči z roku 1907 - že totiž národ se nemůže jako celek udržet bez svébytné kultury postavené na jeho jazyku a některých dalších charakteristických rysech jeho povahy. Při sledování našich masových médií mám někdy obavy, zdali právě tento důležitý znak národa se nám podaří udržet. Mějme tedy stále na paměti aspoň Masarykův nabádavě vztyčený ukazovák. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas . 

Autor:  Jiří Ješ
Pořad: Názory a argumenty  |  Stanice: ČRo 6 (archivováno)
Čas vysílání: pořad jsme vysílali do února 2013  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas