Rakouský prezident a tzv. Benešovy dekrety

Heinz FischerFoto: European Commission Audiovisual service, G. Boulougouris

Rakouský prezident Heinz Fischer, sociální demokrat, prohlásil, že tzv. Benešovy dekrety byly těžkým bezprávím. Z české strany proti tomu zaznělo - a bylo potvrzeno i hlavou státu -, že tyto dekrety jsou součástí našeho právního řádu.

V Rakousku mají před volbami a jejich prezident to vzkázal shromáždění Němců vyhnaných z českých zemí, žijících v Rakousku. Je třeba dodat, že tak učinil v den, který je pro všechny sudetské Němce dodnes významný. Po 1. světové válce se našim Němcům do Československa nechtělo. Na 4. března 1919 vyhlásila jejich sociální demokracie protestní generální stávku. Lidé vyšli do ulic. Také naše armáda, vybavená ostrými. Proto byly oběti na životech. Hlavně v Kadani, ale i dokola v celém severním pohraničí až po moravský Šternberk. Sudetští Němci je mají spočítané, bylo ji 54. Nejmladšímu bylo 10 let, nejstaršímu 80. U nás se o významu toho dne neví. Všiml jsem si, že Heinz Fischer, mluvě o "dekretech", užil mluvnického minulého času. I já jsem přesvědčen, že inkriminované dekrety prezidenta republiky umožnily těžké bezpráví, které se pak stalo skutkem. - Také vím, že jsou součástí našeho právního řádu, protože (na rozdíl od jiných prezidentských dekretů) nebyly zrušeny. Jsou tu tedy dvě teze, obě svým způsobem pravdivé, tedy platné, ale každá na jiné úrovni vnímání společenské skutečnosti. Tedy se nevylučují. Můžeme mít potíže - a mnohý z nás je má - s tím, jak je uvést do vzájemného vztahu. Potíže činí i představa, zda taková vztahová vzájemnost vůbec existuje. Proto nepřekvapuje řešení, kdy jedna teze má zneplatnit druhou. Která z nich je významnější, tedy směrodatnější? Kdo by o tom měl rozhodnout? Zdravý rozum? Bůh na nebesích? Je něco nebo někdo takový? Jak vidno, rozhoduje zájem. Zájem vyhnaných Němců je jiný než zájem českých politiků respektujících většinové české veřejné mínění, které chce tlumočit údajný zájem českého národa a jeho státu. Občas lze slyšet návrh na šalamounské řešení: ať to posoudí historie. Soud dějin však neexistuje. Suplují ho názory profesionálních historiků, konkrétních lidí, spíše jejich momentální většiny. Na každém z nich záleží, k jakým faktům přihlédne a jakému zájmu dá přednost. - O metodiku moderního dějepisectví se zasloužil v 19. století Leopold Ranke. Pečoval o přísnou objektivitu a ukládal svému cechu povinnost zjišťovat, "jak to vlastně bylo". Jeho vliv je patrný dodnes. Jak to tedy vlastně bylo? Pokud jde o inkriminované události zvané "odsun", usilují v naší historické obci o toto zjištění jen jednotlivci. Média, monopolní zprostředkovatel informací, ten zájem nemají. Mimochodem: nedávno vyšla pozoruhodná kniha Pavla Kosatíka o Přemyslu Pitterovi. Někteří účastníci literárních anket ji kladou na první místo. Pitter je neprávem zapomínaný muž bez bázně a hany. Angažovaný svědek našich dějin od první republiky až do 70. let. Komunistické perzekuci se vyhnul tím, že včas emigroval. Zažil a popsal, co se u nás dělo s Němci po válce. Jeho věrohodné popisy jsou úděsné. Dávají za pravdu nedávnému prohlášení rakouského prezidenta. A nejen ony. Jak uvést do srozumitelné souvislosti dvě odlišné ideje, za nimiž jsou dva důvodné zájmy, když většina je schopna podržet ve své mysli jen jednu z nich? Jak skloubit dvě oprávněné starosti jako třeba snižovat zadluženost státu a nezbídačit ty, kdo mají malou nebo nulovou šanci? Nebo sebezáchovnou integraci upadající Evropy a českou svébytnost? Nebo potřebu svobody a potřebu bezpečnosti? Nebo náš údajný národní zájem a frustraci potřeby spravedlnosti sudetských Němců, kteří byli v době vyhnání dětmi? - Uvést řešení těchto rozporů do praxe je nesmírně těžké. Měl by tu ale být někdo, kdo je schopen pokusit se alespoň o jejich myšlenkovou syntézu. Obsáhnout je jako jediné téma, byť vnitřně konfliktní. Kdo by to měl být? Filozof? Historik? Novinář? Politik? Nejspíš koneckonců politik, a ne jeden. Mělo by jich být několik, pokud možno "napříč stranami". Inteligentních, moudrých, věrohodných. Bohužel o nikom takovém zatím nevím. Není jím ani hlava státu. Proto se mi stává, že mi bývá z výroků těch, kdo nás reprezentují - stydno. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .