O regulaci

Peníze (vzor tisícikoruny).Foto: Tomáš Adamec

Co je to fotbal? Hloupá otázka, přece každý ví, že fotbal, to je hra. Ovšem her máme moc, třeba rugby nebo házenou. Podle čeho poznáme fotbal?

To už není úplně jednoduchá otázka. Abychom na ni mohli odpovědět, museli bychom vyjmenovat všechna pravidla, včetně rozměrů hřiště, branky, délky zápasu, počtu hráčů, o offside nemluvě, abychom přesně popsali, co je to fotbal. Ta pravidla jsou přitom souborem příkazů a zákazů, nad jejichž dodržováním bdí několik rozhodčích. Takže co je to fotbal? To je systém pravidel. Hraje-li se podle nich, hraje se fotbal. 

U nás existuje nemálo lidí, kteří mají za to, že pravidla jsou na obtíž. Dobře, Maradona dá branku rukou. Když to rozhodčí nevidí, je vše v pořádku. Jenže Maradona v tu chvíli hrál házenou, ne fotbal. Rozhodčí v tom případě selhal – nedokázal vynutit pravidla hry. Plyne z toho, že bylo lepší hrát fotbal bez pravidel a bez rozhodčího? 

Najdou se tací, kteří si myslí, že ano. Jenže pak už by to nebyl fotbal. Fotbal totiž vytvářejí pravidla. Neexistuje fotbal bez pravidel. 

Co je to trh? Zase hloupá otázka? Neřekl bych. Protože trh, v jeho starověkých a středověkých podobách, byla taky instituce založená na pravidlech: přinejmenším jednotě místa a času. Lidé z blízka i z dáli věděli, kdy a kde bude trh. Přítomnost prodejců na jednom místě totiž umožňovala minimalizovat náklady na transakci: stačilo obejít trh a člověk věděl, na čem je. Transparentnější uspořádání se nedá vymyslet. A už Aristoteles psal, že na trhu musí být dohlížecí úřad. Kdo by měl řešit spory? 

Přišel kapitalismus a s ním finanční trhy. Nebo obráceně. V každém případě už tak jednoduché upořádání jako ve středověku nepostačovalo. Se zavedením společností s ručením omezeným a akciových společností zmizela nutnost ručit za podnikání vlastním majetkem. Dal se snadno poskládat kapitál na velké projekty – jako Suezský průplav, ale také prostor pro podvody. Liberálové velebili možnosti podnikání, mnoho jiných trpce doplácelo na nestabilitu a na finanční krachy. Po první světové válce bylo zřejmé, že stávající uspořádání hospodářství není udržitelné. Zejména po kolapsu na new-yorkské burze v roce 1929. 

Sovětský svaz se vydal na cestu znárodnění všech výrobních prostředků a plánovaného hospodářství.
Fašistické země se rozhodly zlikvidovat soutěž a svázat trh do kozelce korporativním uspořádáním státu. 

Hitler ponechal soukromé vlastnictví, ale zavedl příkazovou ekonomiku. 

Jenom ve Spojených státech se rozhodli řešit burzovní krach zavedením pravidel pro finanční trh. Na návrh prezidenta Franklina Delano Roosevelta Kongres zřídil Securities and Exchange Commission, nezávislou agenturu, jejímž úkolem bylo dohlížet na fungování kapitálových trhů. Základní myšlenka byla jednoduchá: podnikání je rozvrhování budoucnosti. Pokud jsou cenné papíry zajícem v pytli, mohou podvody a omyly vést k takovým investičním chybám, že se trhy zhroutí. 

I za prostou regulaci trhu si Roosevelt vysloužil od bankéřů nadávky, že v USA dělá komunistický převrat. Tak v dalším volebním období přitvrdil. Ale to je jiný příběh. Důležité je, že oddělení investičních bank od spořitelen, kam si lidé ukládají peníze, a zprůhlednění trhů vedlo k tomu, že se na několik desetiletí finanční trhy stabilizovaly. Mimochodem, o tom, co se děje v CET21, firmě, která je držitelem licence na televizi NOVA, se novináři dovídali z výkazů SEC, z žádných domácích zdrojů. Firma CME Ronalda Laudera musela všechny svoje aktivity podrobně popisovat. 

V roce 1968 byla pravidla SEC doplněna tzv. Williamsonovým zákonem o ochranu před nepřátelským převzetím. Pravidlo, že investor, který vlastní nebo získává víc než 5 % akcií nějakého podniku, o tom musí informovat SEC, platilo už od roku 1934. Zákon z roku 1968 nařídil, jak dlouho musí záměr koupit akcie být zveřejněn. Požadoval také, aby investor zveřejnil důvod, proč transakci dělá, jaký počet akcií už ve firmě vlastní a odkud má zdroje na koupi akcií. 

Inu jiný kapitalismus. Představme si, že by podle pravidel SEC Viktor Kožený prohlásil, že kupuje Námořní plavbu a za akcie zaplatí penězi, které získá tím, že lodě prodá a ostatní akcionáře ošidí. Oznamoval by tím trestný čin. 

Teď se situace do jisté míry opakuje. Bankéři se zuby nehty brání zvýšení pravomoci SEC. Ale senátor Christopher J. Dodd už připravil zákon o finanční regulaci, který výrazně zvýší dozor nad bankami, hedgeovými fondy a trhem s deriváty. O finanční regulaci se v Kongresu vede tuhý boj. Jestli Doddův zákon projde, omezí se šance na vznik podobných krizí. Kdyby se Wall Street nebyl schopen tak dlouho úspěšně bránit regulaci, současná krize by nikdy nedosáhla tak katastrofálních rozměrů. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.