Řecká finanční krize se prohlubuje a přenáší se do dalších zemí
ŘeckoFoto: Kateřina Kučerová
Ještě nedávno – tedy před pár týdny – prohlašoval řecký premiér Papandreu s úsměvem, že Athény jsou sice vděčné za evropskou nabídku podepření ekonomiky, ale, že jí nebudou potřebovat čerpat. Nyní, tedy od minulého čtvrtka, se ukazuje, že tomu je přesně naopak. Řecko prostě zakrývalo pravdu ohledně výše svého deficitu a tedy, řečeno bez obalu, bezostyšně Evropě lhalo.
Když ovšem vyšla pravda najevo – tedy, že ve skutečnosti je deficit Řecka horší, než se všichni domnívali, nastal rychle konec. Trh s řeckými vládními obligacemi se prostě minulý čtvrtek zhroutil, neboť jejich cenové relace, založené na důvěryhodnosti statistik, přestaly odpovídat skutečnosti a zároveň se začaly zachvívat i základy celého systému jednotné měny euro, neb ozvěny řecké situace bylo slyšet i v podobně zadluženém Portugalsku či Španělsku. Pro Řecko je ovšem nyní například dvouletý úrok z vládních výpůjček srovnatelný spíše s devíti procenty Argentiny či jedenácti procenty Venezuely a to dokazuje, že je velmi zle.
Řecké zadlužení bylo totiž mezinárodními finančními institucemi a bruselským statistickým centrem Eurostat ve spolupráci s athénskou centrální bankou odhadováno na sebevražedných 115 procent hrubého domácího produktu země a očekávalo se, že i přes tvrdé škrty, utažení opasků a mezinárodní půjčky ještě dosáhne během příštích několika let až 130ti procent, než zas začne v roce 2014 opadávat. Jak už řečeno, řecké statistiky však zakrývaly skutečný a ještě katastrofálnější stav ekonomiky, neb se ukázalo, že zadlužení nedosáhlo v minulém roce oněch „pouhých“ 115ti procent, ale až téměř 122ti procent a že tedy zadlužení dál poroste i přes mimořádná opatření až téměř ke 140ti procentům. Problémem navíc je, jak podotýkají experti, že výkon řecké ekonomiky se má ještě letos oficiálně o dvě procenta zhoršit a neoficiální předpovědi hovoří dokonce o pádu o tři až pět procent a za takové situace lze jen těžko snižovat zadlužení země, neb není z čeho. Situace tedy najednou vyžaduje zcela mimořádná opatření za pomoci nejen celé Eurozóny, ale i Mezinárodního měnového fondu a potřebná suma byla vyčíslena na 45 miliard euro.
Tím ovšem nastaly pro Eurozónu a společnou evropskou měnu nejisté časy. Když už musela přetrpět poněkud ponižující skutečnost, že bude nutné zatáhnout do boje za záchranu Řecka i velmi striktní MMF, neboť 45 miliard eur je opravdu pořádná suma, která by za nepříznivé situace mohla společnou měnu potopit, ukázalo se, že Německu, tedy hlavnímu strážci pokladu Eurozóny, se do záchrany nechce. Jak totiž uvádějí průzkumy veřejného mínění, 86 procent Němců je proti vydání až 30ti miliard eur Řecku – což by byl podíl Eurozóny -- a vláda kancléřky Merkelové se nyní snaží vlastní obyvatelstvo pacifikovat vyžadováním drastických opatření od athénské vlády, coby podmínek oné obrovské půjčky. Tyto podmínky zahrnují letošní sražení deficitu až o drastických pět procent HDP (což by třeba česká ekonomika jen stěží dokázala).
Jak je ovšem známo, Řekům se ani trochu nechce vzdát blahobytu posledních let a užívání si rozhazovačného života na dluh, a tak staví barikády a hází na policisty zápalné láhve a podobné Molotovovy koktejly a zemi, která by si měla vyhrnout rukávy a začít, jak se říká „o sto šest makat“, v posledních dnech úspěšně paralyzují. Čeho tím chtějí dosáhnout, je jen ve hvězdách a jak už naznačeno, najednou začínají stabilitu Eurozóny ohrožovat i záchvěvy podobně – i když ne až tak drasticky -- zadluženého Portugalska či Španělska. Zda to vše tedy euro vydrží, zda se z Athén nerozšíří dominový efekt i jinam a zda bude euro vůbec ještě existovat až do něj budeme chtít vstoupit, je opravdu lépe přenechat kartářkám. To si také dnes údajně myslí většina Britů a mnou si ruce, že do Eurozony nevstoupili. Pokud to vše ovšem Eurozóna přečká, bude se moci s důvěrou dívat do budoucna. Nechme se tedy překvapit. Jde opravdu o velmi mnoho.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.