Petr Hartman: Spor Nečase s Kalouskem

Miroslav Kalousek (TOP 09) a Petr Nečas (ODS). (Koláž ČRo)Foto: Tomáš Adamec

Kabinet Petra Nečase se může ve sněmovně opírat o podporu 118 zákonodárců. Na papíře tak představuje prakticky nejsilnější vládní formaci v historii České republiky. Po uzavření koaliční dohody proto panovala představa, že po nástupu k moci začne chrlit jeden reformní návrh za druhým a bez problémů je bude prosazovat v parlamentu. Jak ukazuje dosavadní praxe, od představ k realitě může být poměrně daleko.

Vláda na veřejnosti nevystupuje jako jednolitý tým. Naopak to připomíná dobu, kdy zemi v devadesátých letech spravovala koalice tvořená ODS, KDU-ČSL a ODA. Po zasedání kabinetu tehdy zazněly informace, jakým způsobem byl vyřešen konkrétní problém. Pár desítek minut potom se konala tisková konference menších koaličních partnerů a na ní zaznělo na stejné téma úplně něco jiného. Veřejnost tak byla často svědky okopávání kotníků a vytváření atmosféry neustálého vnitrokoaličního napětí. 

Nyní se zdá, že se historie svým způsobem opakuje. A podle všeho nejde pouze o nervozitu před blížícími se komunálními a senátními volbami. Jednak vztahy mezi Petrem Nečase a Miroslavem Kalouskem jsou už léta mírně řečeno chladné. A jejich současné pozice a vynucená spolupráce je nijak zásadně nevylepšují. Stačí připomenout polemiku vedenou přes média o tom, kdo jak rychle a zda vůbec přemýšlí.
Nejde ale pouze o nejrůznější bonmoty, ale také o souboj zaměřený na dominanci v pravé části politického spektra. ODS zmítaná vnitřními problémy a výrazným úbytkem voličské přízně se v posledních měsících ocitla v defenzivě. Jejího oslabení se snaží využít nově vzniklá TOP 09. Ta se prezentuje jako pravicová reformní síla. A také s pomocí charismatického lídra Karla Schwarzenberga se jí podařilo získat přízeň nemalé části voličů, kteří dosud podporovali občanské demokraty. 

Takovémuto pojetí napomáhá rovněž rozdělení pozic v koaličním kabinetu. Zástupci TOP 09 obsadili z pohledu reformy veřejných financí klíčová ministerstva. Mohou tedy svým způsobem diktovat tempo připravovaných změn. ODS tomu může čelit prakticky jediným způsobem. Konkrétně tím, že má premiéra, který by měl řídit vládu jako celek. Takže k vyhrocené polemice mezi Petrem Nečasem a Miroslavem Kalouskem značnou měrou přispělo rovněž formování kabinetu. 

Není náhodou, že se premiér v poslední době vyjadřoval v médiích o dosavadních návrzích úspor jako o tupých škrtech, které nevyžadují příliš přemýšlení a dají se udělat od stolu s tužkou a kalkulačkou v ruce. Naopak někteří členové kabinetu včele s ministrem financí Miroslavem Kalouskem se snaží vytvořit dojem, že se do reformních změn pustili s vervou a že je zbytečně brzdí Nečasova nerozhodnost a nedodržování dohod. Klasickým příkladem může být polemika kolem změny odečitatelné položky u daně z příjmu fyzických osob. Petr Nečas hovořil o tom, že definitivní dohody v této oblasti nebylo dosaženo. Naopak Miroslav Kalousek tvrdil, že koalice se shodla a že by premiér měl držet slovo. Nakonec spor skončil tím, že by zmiňované změny měly být přijaty, ale prý jen na jeden rok. 

Nejenom tato polemika, ale i další týkající se například změn zákoníku práce, zřízení postu státního tajemníka pro EU, mohou vytvářet na veřejnosti dojem, že se ve vládě střetává nevýrazný a nerozhodný premiér s razantním ministrem financí, který ví, co chce a snaží se to prosadit. Přitom Petr Nečas má pravdu v tom, že zatím žádné konkrétní reformní návrhy nejsou na stole, byť se politici snaží ve veřejnosti vyvolat opačný dojem. 

V neposlední řadě lze na spor Nečase s Kalouskem nahlížet optikou minulosti. V době, kdy šéfoval vládě Vladimír Špidla, si premiér vysloužil nálepku podivína, který nebyl schopen řídit kabinet a který musel později rezignovat. Dodnes nezodpovězenou otázkou zůstává, nakolik to bylo dáno skutečně osobností Špidly a nakolik jeho snahou zpřetrhat různé korupční a klientelistické vazby. Ty českou politiku léta obepínají, svým způsobem ji rdousí a státnímu rozpočtu pořádně pouští žilou. Ostatně nejnovější skandál v armádě to názorným příkladem popisuje. Podíváme-li se na dosavadní působení Petra Nečase a Miroslava Kalouska v politice, může to být rovněž jeden ze zdrojů současného napětí a snahy dostat Nečase do pozice nevýrazného, slabého a tudíž neschopného premiéra. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.