Petr Hartman: Chobotnice v armádě

JAS-39 Gripen na základně v NáměštiFoto:  Armáda ČR

Chobotnici je třeba konečně useknout chapadla. Takto se vyjádřil ministr obrany Alexandr Vondra v souvislosti s nejnovějším skandálem na ministerstvu obrany, který se týká jednání o nákupu minometů. Tento obchod měl být za domluvenou provizi zmanipulovaný a jednu z klíčových rolí v něm měl hrát dnes už odvolaný náměstek Jaroslav Kopřiva.

Vzhledem k tomu, že nejde o první skandál týkající se podivného hospodaření v armádě, lze tvrdit, že chobotnici nelze usekávat chapadla, ale je potřeba ji zahubit. Řeč může být o velkých zakázkách typu nájmu nadzvukových stíhaček JAS-39 Gripen, nebo o největší zakázce v armádní historii, která se týkala pořízení obrněných transportérů. Přitom ministerstvo obrany využilo příslušnými zákony danou možnost nevypisovat otevřenou veřejnou soutěž s ohledem na základní bezpečnostní zájmy země. 

Nejde však pouze o takováto tučná sousta. Připomenout lze dnes už legendární padáky, které měly jeden „drobný“ nedostatek. Pokusit se s jejich pomocí přistát po skoku z výše několika kilometrů bylo životu nebezpečné. Slušný zisk firmám a podle všeho i armádním úředníkům, kteří o zakázkách rozhodovali, mohly vynést i na první pohled méně lukrativní dodávky. Ty se mohly týkat zásobování potravinami, nebo třeba nejrůznějších stavebních prací. Nemuselo zrovna jít o miliardy, ale o desítky nebo stovky milionů. 

S trochou zjednodušení by se dalo říci, že kamkoli v armádě zaměří policie svoji pozornost, tam by mohla odhalit něco nekalého. Alexandr Vondra v souvislosti s nejnovějším skandálem hovoří o tom, že jde o systém léta budovaných vztahů. Vzhledem k už zmiňovaným aférám by jeho slova mohla být blízko pravdě. Pak je ovšem těžko pochopitelné, proč nejrůznější pochybení musí odhalit většinou novináři a ne policisté, případně tajné služby. 

Obchod s vojenským materiálem je citlivou záležitostí, která by neměla probíhat bez zájmu těchto složek. Tím spíš, že se opakovaně objevovaly podivné okolnosti provázející jednotlivé případy. Na veřejnost to může působit tak, že většinou politici hrají mrtvého brouka a čekají, co vyplave na veřejnost. Po vzniku skandálu pak pronesou obecné fráze o tom, že se musí změnit celý systém. Až na výjimky nic zásadního neudělají a policejní vyšetřování vyzní často do ztracena. 

Nelze se proto divit tomu, že když si dnes už bývalý náměstek ministra obrany Jaroslav Kopřiva pustil pusu na špacír a naznačil, že i kdyby odešel, bude systém manipulující zbrojní zakázky i nadále fungovat, odbývají jeho tvrzení někteří politici mávnutím ruky. Kopřivou zmiňovaný případný garant dokončení podivného obchodu Pavel Severa podle očekávání považuje Kopřivovy výroky za absurdní a o podobných praktikách nemá ani tušení. 

Místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek hájí budoucího generálního sekretáře této strany Severu tím, že prý nemůže za to, co o něm vypráví nějaký Kopřiva. Jenomže nejde o nějakého Kopřivu, ale o dlouholetého náměstka ministra obrany s kontroverzní pověstí. Například bývalý premiér Mirek Topolánek se o něm pro Mladou frontu Dnes vyjádřil, jako o člověku, kterého by vyhodil v případě, že by nebyl premiérem, ale ministrem obrany. Zároveň před řadou měsíců zněla v nedělní televizní diskusi z úst Mirka Topolánka tato slova, cituji: "Zbrojní zakázky nikdy nepodléhaly standardním výběrovým řízením a zákonu o veřejných zakázkách, a to je první problém. Druhý problém - ten systém řešení zakázek, který já jsem se snažil řešit během mé vlády, to znamená takzvaná sekce vyzbrojování, je stát ve státě, který si v podstatě dělá co chce, proto jsem navrhoval, aby byl systém zrušen a zavedena daleko větší kontrola a vnitřní audit", konec citátu Mirka Topolánka. 

Z pozice tehdejšího premiéra nic neprosadil. Mimo jiné musel brát ohledy na koaliční partnery. Za jeho vlády byl Kopřiva v pozici náměstka za KDU-ČSL a ministryní byla Vlasta Parkanová ze stejné strany. Kopřiva, podobně jako někteří jeho předchůdci, většinou různá podezření odrážel tvrzením, že to jsou pouhé pomluvy nebo že jde o součást politického boje. 

Tentokrát se nechal chytit tak říkajíc přímo při činu. Přesto může nakonec z celé akce vyjít jako oběť novinářské práce. Byť média sebelépe zdokumentují nějaký případ, pouze orgány činné v trestním řízení mohou rozhodnout o tom, zda byl spáchán trestný čin. A ve většině podobných případů se z pohledu veřejnosti poněkud nečekaně doberou k závěru, že ke konfliktu se zákonem nedošlo. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.