Petr Holub: Jak volit novou radnici

volbyFoto: Tomáš Adamec

Pod svícnem bývá tma, říká staré přísloví. Obvykle se tato metafora využívá ke kritice nějakého úřadu, který nedokáže kontrolovat nešvary ani pod svou střechou. Daňové úniky úředníka finančního úřadu nebo předražená zakázka na opravu silnice před ministerstvem dopravy mohou posloužit jako příklad.

Přísloví však platí i pro obyčejné občany, i když není důvod je za to kritizovat. Že jsou manžel či manželka nevěrní se naposled dozvídají až jejich partneři. 

Ovšem dalekozrakost se nemusí vyplatit ani běžným občanům v každodenním životě, i když zrovna nejde o partnerskou věrnost. Češi jsou obvykle dobře informováni o tom, co se děje na vládě, v parlamentu, zkrátka na té republikové úrovni. Proto v restauracích hojně kritizují Topolánka, Paroubka, případně budou kritizovat toho, kdo přijde na jejich místo. Ovšem nevidí, co se děje za jejich humny, tedy v komunální politice. 

Platí to dokonce i pro Prahu, kde se dokonce na komunální úrovni dějí velké věci, které se dostanou také do celostátního zpravodajství. Za připomínku stojí případ stavby Kaplického knihovny, známé Chobotnice. Veřejnost dramaticky diskutovala o tom, jak se bude mohutná stavba vyjímat na Letenské pláni poblíž Pražského hradu, a úplně přehlížela, že magistrát plánuje stavbu tunelu Blanka, nejdražší silniční stavby všech dob, která povede k Pražskému hradu ještě blíž, než měla stát Chobotnice. Vlastně si toho všimli až ve chvíli, kdy se za hradními zahradami začala propadat země. 

Těžko tedy říct, podle čeho budou voliči rozhodovat v říjnových volbách do městských a obecních zastupitelstev. Ví snad někdo, podle jakých kritériích rozhodovat, jestli podpořit dosavadního starostu, případně ho nahradit někým jiným? V malých obcích se člověk ještě orientuje, v městečku o třech tisících obyvatelích už to nejde tak snadno. 

Volit podle stranického principu se nevyplácí, jak svědčí opět pražský příklad. Před čtyřmi lety se volilo přesně tak a většinu v zastupitelstvu získala ODS, konkrétně stejní lidé, kteří vládli doposud a kteří se posléze proslavili řadou neprůhledných zakázek. 

Nějaká kritéria ovšem existují a zcela klíčovým východiskem je obecní rozpočet. Jeho obsah není žádným tajemstvím. Komunální rozpočty z posledních deseti let je možné najít na stránkách ministerstva financí a tam si tedy občan může v klidu přečíst, na co jdou jeho peníze. 

Předně se každý může podívat, kolik jeho radnice investovala a co za to město získalo. Důležitější jsou však běžné výdaje, které prozradí všechno o tom, jak je úřad kvalitně řízen. Z databáze ministerstva financí se dá vyčíst, kolik peněz jde na samotný provoz radnice. Kde na to potřebují víc než čtvrtinu běžných výdajů, tam zasluhují řadu nepříjemných otázek. 

Radnice neovlivní sociální výdaje, které beztak skrze ní jen proudí ze státního rozpočtu k potřebným občanům. Ovšem podstatná je informace, kolik obce a města vydají v položce služby obyvatelstvu. Zjednodušeně řečeno, kde jde na školství, zdravotnictví, kulturu a bydlení víc než polovina běžných výdajů po odečtení vyplacených sociálních dávek, tam splňuje radnice základní předpoklad k tomu, že funguje správně. 

Pak už jde jen o to, zkontrolovat dvě věci. Předně je třeba rozvážit, jakým službám dává radnice prioritu. Například je známo, že nejvíc peněz na kulturu dávají v průměru jihočeská města. Mohou si to ovšem dovolit, protože nebojují s velkými sociálními ani ekonomickými problémy. Na severní Moravě zase některé radnice s oblibou investují do bydlení. Někomu se to může líbit, pro někoho to jsou vyhozené peníze, protože zastává názor, že veřejný sektor neumí investovat. 

Proto je správné zkontrolovat, do jaké míry se vydané peníze podepsaly na dobré kvalitě služeb. To už zná každý ze svého běžného života. Obyvatelé velkých měst mohou mezi běžné výdaje na služby obyvatelstvu zařadit také dotace pro veřejnou dopravu. Pokud město vydává stále víc peněz a přitom omezuje autobusové či tramvajové linky, pak něco nebude v pořádku. 

Z výčtu služeb, které zajišťuje město, zřetelně vyplývá, že jde z pohledu občanů o nejdůležitější aktivity veřejného sektoru. Komunální volby tedy ovlivní život každého Čecha víc, než volby do sněmovny nebo do krajů. Proto také stojí za to rozhodovat tentokrát s větším rozmyslem, než lidé obvykle při volbách dělají a věnovat čas třeba i studiu městských rozpočtů. 

Jak budeme dnes volit, tak budeme zítra žít, zní poměrně nesnesitelné klišé. Ovšem při volbách na radnice to platí doslova. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.