Jan Jůn: Gillardová zatím dál zůstává premiérkou Austrálie...

Australská premiérka Julia GillardováFoto:  ČTK

Pracně a téměř bizarně získaná podpora dvou nezávislých poslanců je vše, o co se nyní konečně může opírat staronová labouristická australská premiérka Julia Gillardová. Zůstává v křesle australské premiérky, které před třemi měsíci získala stranickým pučem, tedy vystrnaděním příjemného, leč prý nerozhodného Kevina Rudda, jen díky podpoře dvou venkovských poslanců.

Třetí z oné trojky, jejíž rozhodování sledovala země protinožců po 17 dnů, se přidal k opozičním liberálům Tonyho Abbotta, kteří tak budou v opozici o jeden jediný hlas. Tedy, sluší se připomenout, opozičním po těsně vyhraných volbách, což jim však nedalo potřebnou parlamentní většinu a tak muselo dojít na ono už zmíněné handrkování o trojici nezávislých poslanců. Téměř srdceryvně pak znělo tvrzení onoho třetího nezávislého Boba Kattera ze severního Queenslandu, který byl občas v médiích nazýván poslancem za krokodýly, kterých je prý v jeho volebním obvodu více než voličů. 

Jinak předtím nesmírně sebevědomá, v Británii narozená premiérka Gillardová, díky jejímuž stranickému puči došlo 21.srpna k volbám a ke ztrátě většiny, které se těšil Kevin Rudd -- neb Australané zjevně nemají rádi tento způsob výměny ve vedení země -- musela tedy nasadit masku skromnosti. Musela totiž přiznat, že sice, jak předeslala, australská demokracie je velmi silná – rozumějme, že ledacos vydrží – ale, že její vláda bude mít jediný cíl, tedy sloužit australskému lidu. Přesně tuto jinak nic neříkající frázi používají vůdcové slabých koaličních vlád v mnoha demokratických zemích světa po dosažení jen tak, tak sesmolených vlády- schopných slepenců, jejichž trvání není nijak zaručeno. Abbott zas podotknul, že přes více odevzdaných hlasů a více parlamentních křesel než oponenti, jeho strana nebude sestavovat vládu, takže je zklamána, ale tak už to zkrátka funguje… 

Co se pak týče těch dvou nezávislých leč konzervativně – s malým „k“ -- uvažujících poslanců, kteří se přidali ke Gillardové, jeden z nich, pan Windsor, se vyjádřil, že se nechal ulovit slibem labouristů zavést všude rychlý internet a jejich stanoviskem ohledně klimatických změn, tedy zavedení třicetiprocentní daně na výdělky uhelných a železných důlních podniků a na hlavní podniky znečišťující ovzduší a snížit tak emise CO2 o pět procent do roku 2020. Ovlivnilo jej však prý i to, že se bál, že Abbott by rychle znovu vypsal volby, aby zvýraznil své vítězství. 

Druhý poslanec, pan Oakshott, zas vypočítal všechny diskuse, které vedl se všemi politickými stranami před rozhodnutím přidat se ke Gillardové kvůli zjevným výhodám, které by měla přinést venkovu země i kvůli senátní většině, kde jsou jazýčkem na váhách Zelení. Dodal také, že příští tři roky by se měl vyvážený parlament proměnit v posilovnu, kde se všichni budou potit pro blaho země a žádná strana se nebude moci chlubit mandátem, který jí voliči dali k vládnutí tím či oním způsobem. 

Problémem pro Gillardovou ovšem nyní bude, že s většinou pouhého jednoho poslance bude její vládě hrozit nestabilita s každým úmrtím nějakého poslance a s následnými doplňovacími volbami. Může se také rozloučit s nějakým rázným uskutečňováním příliš stranického programu, neb oni nezávislí mají vždy, jak známo, svou vlastní hlavu a mohou snadno změnit vlastní volební loajalitu… Jako bychom to sami neznali z ne tak dávných paralyzujících, těsných výsledků našich voleb. Kam se tedy bude v nejbližších měsících a letech Austrálie ubírat, je opravdu stále ve hvězdách, které má ostatně na státní vlajce… 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.