Adam Drda: Povolební poznámka aneb „Strany bez kořenů“

Zamčená volební urna.Foto: Tomáš Adamec

Od soboty se pořád někdo vyjadřuje k otázce, jaké postoje a politické názory čeští občané deklarovali, když v komunálních a senátních volbách volili právě to, co volili. Zastupující předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka (ve vzácné schodě se expřítelem-expředsedou Paroubkem, plus různými dalšími politiky a politology) třeba tvrdí, že se jasně ukázala nespokojenost s vládní koalicí, že Češi a Moravané dali najevo, jak moc se jim nelíbí vládní reformy.

Zvláštní: senátní volby ještě neskončily, nikdo neví, jak dopadnou, v těch komunálních mívají zas lidé na zřeteli hlavně místní problémy, ale to je zřejmě jedno, stejně se vesele zobecňuje do aleluja… 

Nejdřív tedy k volbám do třetiny Senátu: ČSSD zatím postoupila ve 22 obvodech, kandidáti ODS se dostali do druhého kola jen v devatenácti. Dá se z toho něco vyvodit pro politiku jako celek? Zatím těžko, protože percentuelní podpora soc. dem. politikům nebyla nijak oslnivá. Ve druhém kole se může všechno obrátit, navíc u voleb do Senátu hrají značnou roli i takové věci, jako osobní sympatie nebo nesympatie ke konkrétnímu člověku, které vůbec nemusí souviset s tím, co zrovna dělá vláda. 

Pro ilustraci: já jsem jednoho adepta na senátní křeslo, kterého nebudu jmenovat, nedávno potkal na chodbě jisté instituce - a protože jsme spolu čekali před stejnými dveřmi, řekl jsem slušně „Dobrý den“. Ten muž se na mně kouknul, a jelikož mne zřejmě neshledal známým ani patřičně vlivným, hlavu zase odvrátil, aniž by se namáhal na pozdrav odpovědět. Byla to arogantní papalášská nevychovanost a já bych ho nikdy nevolil, i kdyby kandidoval za nejlepší stranu s nejgeniálnějším programem. 

Na senátních volbách se dnes dají hodnotit vlastně jen neúspěchy: překvapivý je úpadek Věcí Veřejných, ale snad ještě víc debakl TOP 09, které postoupilo jenom 5 kandidátů. U strany, která se tolik snaží získávat nezkompromitované nepolitiky nebo úspěšné komunální politiky, co mají ve společnosti renomé díky svým ctnostem a profesním schopnostem, je to až nepochopitelné. Promarnit takovou příležitost, jako byly pro TOP 09 senátní volby, to je téměř umění. 

Dál k volbám komunálním. Úspěch TOP 09 v Praze se dal čekat, stejně jako tristní výsledek ODS - je spíš překvapující, že pád občanských demokratů nebyl ještě tvrdší: po éře Pavla Béma, po finančních aférách a po zoufalém a trapném hledání někoho, kdo by se vůbec byl ochoten nabízet jako příští občansko-demokratický primátor… 

ODS ztratila převahu i v několika velkých městech, ČSSD ji naopak získala, ale to samo o sobě není nijak pozoruhodný jev. Spíš jsou tu dílčí dobré zprávy: třeba ta, že v Chomutově přivedla občanské demokraty „ na buben“ m.j. asociální politika Ivany Řápkové. Anebo ta, že v Teplicích zcela propadla ČSSD s kmotrem Bendou a podporovateli Jiřím Paroubkem a Michalem Davidem… 

Věci veřejné utrpěly fiasko všude, dokonce i v Praze, kde se strana nedostala ani na magistrát. Jak je vidět, masivní a drahá kampaň sama o sobě nefunguje, sázka na populární televizní figury a na populismus, projevený třeba v internetových referendech, taky ne. TOP 09 sice získala obrovskou podporu v Praze, ale v jiných městech je to spíš bída. 

Oběma stranám hrozí, i když „véčkařům“ jistě o dost víc, že se během několika let zcela zhroutí, protože de facto vznikly „shora“, od střechy, nemají zázemí v regionech, ve městech, ve vesnicích. Slovy politologa Bohumila Doležala: jsou to strany, které „nejdřív vykvetly, a teprve pak se pokoušejí zapustit kořeny“. Tudíž jejich pád může být stejně rychlý jako jejich vzestup. 

Autor je redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století