Petr Hartman: Pokračuje spor o ekologickou zakázku

Ekologické škody. (Ilustrační foto)Foto:  Evropská komise

Kabinet pod vedením Petra Nečase se snaží přesvědčit veřejnost o tom, že musí šetřit peníze vydávané ze státního rozpočtu. I dnešní stávka odborářů dokazuje, že slova o úsporách z úst politiků neberou zdaleka všichni vážně.

A ne vždy se tak děje kvůli tomu, že by občané ignorovali dopady světové ekonomické krize na tuzemské hospodářství nebo zadlužené veřejné finance. Problém je v tom, že lidé hůře přijímají výzvy k úsporám v situaci, kdy se dozvídají informace o tom, jak nešetrně politici zacházejí s penězi vydávanými ze státního rozpočtu. 

Jedním z názorných příkladů mohou být podivné okolnosti kolem likvidace starých ekologických škod. Ještě nedávno se hovořilo o tom, že by na ně mohlo ze státní pokladny v rámci tzv. super zakázky putovat až 115 miliard korun. Alespoň takovéto číslo se objevovalo v médiích na základě podkladů ministerstva financí. Naopak z resortu životního prostředí přicházela jiná data. Ta se pohybovala na zhruba čtvrtinové úrovni. Rozdíl mezi těmito odhady tak činil až kolem osmdesáti miliard korun. Což je v době, kdy vláda hodlá razantně šetřit, závratná částka. 

Není proto divu, že tato zakázka nepůsobí důvěryhodně a vyvolává podezření, že by státní rozpočet mohl zbytečně přijít o zmiňované desítky miliard. Přitom nejde o to, že by vláda neměla na svá bedra přijmout závazek za odstranění starých ekologických škod. K tomu se zavázala už na začátku devadesátých let, kdy stát privatizoval svůj majetek. Bez určité záruky by byl prakticky neprodejný. Problém je v tom, že o výši částky, kterou by měl státní rozpočet hradit, měla rozhodovat inspekce životního prostředí a cena neměla překročit hodnotu majetku, který stát prodával. A právě suma, se kterou ještě nedávno operovalo ministerstvo financí, z výpočtů ministerstva životního prostředí příliš nevycházela. 

Navíc Nejvyšší kontrolní úřad zjistil, že nebyl přesně vymezen rozsah sanačních prací. Čímž se otevírá cesta k růstu konečné sumy kvůli tzv. dodatečným nákladům. Varováním může být, že se podobně chovají firmy, které likvidují některé menší ekologické škody. Původně stanovená cena se postupně vyšplhá až na několikanásobek. Například způsob odstraňování ekologické zátěže v plzeňské Škodě Holding používá ministr financí Miroslav Kalousek jako odstrašující případ. 

Těžko však může sloužit jako podpůrný argument k tomu, aby vláda raději všechny zakázky spojila do jedné obří. Rozpětí desítek miliard korun v její odhadované ceně dokazuje, že na velikosti až tak nezáleží. Podstatné je, aby zadávání zakázek bylo dostatečně průhledné a aby uchazeči o ně měli téměř nulový prostor pro nejrůznější manipulace a dodatečné navyšování nákladů a tím i šroubování původně stanovené sumy na několikanásobek. 

Pokud má ministerstvo financí poznatky, že při likvidaci menších ekologických škod dochází k už zmiňovaným negativním jevům, mělo by proti nim ve spolupráci s dalšími ministerstvy a úřady bojovat. Pak by se patrně lépe v rozpočtu hledaly úspory i v řádu miliard korun, pak by se lépe přesvědčovala veřejnost o tom, že šetřit státní peníze je nutné. Vrátím-li se k tzv. super zakázce, její kritici argumentují také tím, že při rozdělení na menší tendry, by stát mohl vydělat na vzájemné konkurenci uchazečů o ně. Ti, kdo dosud zvolený postup podporují, tvrdí pravý opak.
Zkušenosti s nejrůznějšími státními zakázkami pak nabízejí i tento scénář. Ten, kdo uspěje, ještě nemusí zakázku v celém rozsahu provádět. Naopak se může podělit s jinými firmami. V některých případech se dokonce vítězi soutěží chovají jako „překupníci“. Ze získané zakázky si odloupnou určitou sumu a za zbytek peněz ji přepustí jiným zájemcům. Ti na tom rovněž vydělají. Jediný, kdo prodělá, je státní pokladna. 

Takovýto postup přitom názorně ilustruje, že daná zakázka byla zbytečně předražená a že kdyby skutečně rozhodovala pouze cena a kvalita jejího provedení, pak by stát za zakázku zaplatil výrazně méně. 

Vzhledem k nejrůznějším pochybnostem, které se kolem ekologické super zakázky objevují, by bylo pro kapsy daňových poplatníků asi lepší, kdyby vláda soutěž ukončila a vypsala novou za jasně stanovených pravidel hry. Tím by koaliční kabinet vyslal veřejnosti zřetelný signál o tom, že myslí vážně slova o rozpočtové odpovědnosti. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.