Radko Kubičko: Zavázaní véčkaři
Radko KubičkoFoto: Vendula Kosíková
Možná by se mohlo zdát, že aférka kolem smlouvy o poslušnosti poslanců Věcí veřejných je jen taková malá lapálie. Sedmimiliónovou pokutu za hlasování odlišné od stranické politiky zatím nikdo nedostal, a i kdyby se tak stalo, asi stěží by ji platil, nakolik by to bylo v jasném rozporu s ústavou.
Ale jak dalece je vlastně český zákonodárce závislý na své straně a co se dá ještě v demokracii snést? Přitom záměr Věcí veřejných byl původně bohulibý – zabránit přeběhlictví. To v minulém období kvetlo, maje půdu nanejvýš úrodnou, stačil jeden poslanec, aby se misky vah přiklonily na jednu či druhou stranu. A také se tak dělo – díky přeběhlíkům vznikla vláda a díky jiným zase padla. Bylo to odpudivé a jedno podezření z korupce střídalo druhé.
Současné období takový rozkvět neslibuje – vláda disponuje dostatečnou většinou, což je nejlepší lék na přeběhlictví, nedá se ale vždy zajistit. Pak může na mysl přijít smlouva, která v českém prostředí není bez tradice, v první Československé republice podepisovali zákonodárci dopředu rezignaci, která se dala stranou kdykoliv použít či zneužít. Proti něčemu takovému nebylo obrany.
Proti véčkařské smlouvě to možné je, i když to asi už nepomůže jisté středočeské kandidátce, která nepodepsala a rázem z voleb vypadla. To poslanec Huml se zachoval jako větší filuta, smlouvu podepsal a pak se ji pokusil vypovědět, na což vedení reagovalo dodatkem, který nyní prý mají podepsat všichni poslanci a kde prý je závazek označen za pouhou deklaraci, jíž je samozřejmě ústava nadřazena. Ale to je snad jasné.
Ta nejenže ve slibu předepisuje zákonodárcům, že mají hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale v článku 26 výslovně předepisuje, že poslanci a senátoři nejsou při výkonu svého mandátu vázáni žádnými příkazy.
Všechny parlamentní strany, nejen smluvní véčkaři, se asi budou muset smířit s tím, že sankcemi své lidi k poslušnosti nepřinutí a budou muset volit metody demokracii bližší, i když méně účinné a někdy možná v politické džungli trochu naivní. Jako je například dobrá vnitrostranická atmosféra, hledání konsensu, přesvědčování argumenty a hledání kvalitních a názorově konzistentních lidí na kandidátky.
