Kostel sv. Michaela v Otaslavicích byl s farou kdysi propojen dokonce podzemní chodbou

Počátky Otaslavic podle legendy sahají prý až do 11. století, ve skutečnosti je obec poprvé zmíněna k roku 1278. Nedlouho poté se začal budovat tzv. Horní hrad. To bylo panské sídlo držitele tehdejších Horních Otaslavic. Zároveň s hradem započala i výstavba prvního kostela v této části obce. Pro kostel bylo vybráno místo naproti hradu na druhém z ostrohů nad zákrutem říčky Brodečky.

První zmínka o kostele je spojena s osobou prvního známého duchovního pastýře, kterým byl v roce 1330 jakýsi kněz Jan. Dochovala se jména i dalších kněží v tomto kostele, kterými byl

Vavřinec, v roce 1350 Václav a následně i Mikuláš z Otaslavic. Na něj se v olomoucké vědecké knihovně dochovala nádherná památka v podobě rukopisu původně sepsaného papežem Řehořem I. Velkým.

Katoličtí faráři ve zdejším kostele působili do roku 1580. O prvním luteránském knězi je zmínka roku 1560, další sem docházeli nebo bydleli s rodinami na faře. Ta je součástí širšího kostelního areálu, ke kterému patří ještě hřbitov, a také škola. Fara byla patrně zbudována současně s kostelem. Podle starších zápisů byla dokonce s kostelem propojena podzemní tajnou chodbou.

Kolem roku 1600 byl kostel přestavěn tehdejším držitelem panství Janem Žalkovským. Odkazuje na to i klenební závěr s erbem Žalovských. V kostele však najdeme i další erbovní znamení, například pánů ze Sovince už ze 14. století, Elišky z Kumburku a Machny z Valdštejna z 15. století.

Při tehdejší přestavbě kostela byla postavena věž zvonice a na ní byly pověšeny zvony. Věž byla postavena mimo kostel, prý 9 sáhů od dnešní sakristie směrem na jihovýchod. Prý tak stavitel rozhodl, aby ochránil samotnou kostelní loď proti případnému požáru při úderu blesku. Na zdech věže byly čtyři reliéfy, dva se jménem Jana Žalkovského a další patří jeho dvěma manželkám). Pod věží byla kostnice a kolem kostela hřbitov.

Zajímavostí zdejšího kostelního areálu je kryté schodiště zvané Pavláčka. Na něj navazuje i most, který vede přes polní cestu a úvoz z farní zahrady právě ke krytému schodišti. Z vesnice ke kostelu vede Pavláčkou celkem čtyřicet schodů. Kdy bylo toto schodiště přesně vybudováno, netušíme, ale zprávy o jeho opravách máme už z roku 1749.

Kostel je i přírodní pamatákou

Po Bílé hoře byla fara načas opuštěná a v roce 1653 se vrací do obce katolický kněz. Kostel byl opět přestavěn v roce 1847 a dále pak 1890, kdy kostel dostal podobu tudorovské novogotiky. Při první přestavbě byla také zbořena zvonice a postaveno současné dvojvěží nad vchodem do hlavní lodi. Původní reliéfy pak byly ze zvonice přeneseny do současné stavby. Při přestavbách byly také zrušeny původní krypty a kostnice.

Kostel je dnes dominantou Otaslavic. Zajímavé je, že je i přírodní památkou, neboť v něm sídlí letní kolonie netopýra velkého čítající přibližně 300 jedinců. Na faře dnes naopak najdeme muzeum řemesel obyvatel dávného Prostějovska.