Články20. září  2014 v 08:00  

Petr Skořepa k češtině v Banátu: Tak nějak sedíte, posloucháte... pak teprve přijdete na to, o čem je řeč

Petr Skořepa - Foto:  Česká televize

Petr SkořepaFoto:  Česká televize

Nedávná krajanská konference se věnovala především češtině. Jedním z těch, kdo na ní s úspěchem vystoupili, byl učitel Petr Skořepa, který dlouhodobě působí mezi krajany v Rumunsku.

Narazil jste na něco, na co jste nebyl připravený? Čekal jste, že výuka žáků, kteří jsou Češi, ale žijí v Rumunsku, bude bližší výuce českých žáků? 

"Nečekal jsem to, dokonce jsem si myslel, že to bude horší. S nimi se opravdu pracuje velmi dobře. Nechci říct, že by to šlo zcela bez problémů, určitě jsem narazil na spoustu problémů hlavně v tom, že nesmíte nic lámat přes koleno. Tím, že tam působím dlouhodoběji než jiní, mám prostor nechat těm věcem klidný průběh. Uvedu příklad: Když jednoho strejčka ve Svaté Heleně, bývalého varhaníka, napadlo, že by bylo dobré s těmi lidmi začít zpívat. Protože je potřeba, aby jim varhaník ukazoval, tak by bylo dobré přesunout ten sbor na kúr. Ukázalo se ale, že je to naprosto neprůstřelné. Trvalo to rok a půl, než to ti lidé pochopili a my jsme k tomu společně došli. Dlouho nebyli schopni změnit zavedený pořádek. V tomto jde spousta věcí ztuha, ale pokud na to máte ten čas, tak nakonec k tomu dospějete. Musíte hledat cestičky, ale pokud za tím jdete, tak se to povede." 

Konference, na které spolu mluvíme, se zabývá češtinou. Při tom vašem vystoupení přišla řeč i na rozdíly mezi "rumunskou" a "srbskou" češtinou... 

O těch Češích v rumunském Banátu se traduje, že jim opravdu velmi dobře porozumíte. Tu zkušenost má ostatně spousta turistů, proto tam také jezdí. Je to krásný kraj a přitom se s těmi lidmi dobře domluví. Je to ale trochu mýtus. Ve skutečnosti má ta čeština spoustu odlišností, ale na to tam musíte být déle, abyste zjistili, co tam je jinak. Já jsem měl připravenou jednu část své přednášky tak, že jsem chtěl mluvit i o tom, že Češi přicházeli v tom devatenáctém století z různých míst a tím pádem tam byla různá nářečí, která se pak v té izolované komunitě musela propojit. Byli to lidé od Klatov po Beroun a Čáslav, takže to jsou opravdu různá nářečí. Dále tam pak byl velký vliv němčiny, po dlouhou dobu maďarštiny, vliv srbštiny, protože Srbsko je blízko, a samozřejmě vliv té většinové rumunštiny. Těch vlivů je tam opravdu spousta a mně se dodnes mnohokrát stane, že oni o něčem mluví a já vlastně nevím o čem. Je to čeština a není to čeština. Tak nějak sedíte, posloucháte a postupně pak teprve přijdete na to, o čem je řeč." 

V čem je ten rozdíl patrný nejvíce? V přízvuku? 

"V přízvuku ne. Spíš v občasném zařazení těch rumunských slov. Spousta těch jejich slov je trochu jiná. Do toho pak přichází další věc. Já teď působím ve Svaté Heleně a Gerniku, dojíždím i do města, do Nové Moldavy a oni mluví opravdu jinak. Je na první poslech slyšet, že ta gernická čeština je opravdu jiná, než ta helenská." 

Jste schopen srovnat i tu "srbskou" češtinu? Mluví lépe Češi v Rumunsku nebo ti v Srbsku? 

"Oni mají tu svou, dá se říct, předjungmannovskou češtinu. Mají tu jazykovou výbavu prostě jinou. A u těch srbských Čechů je to o to složitější, že ta srbština je jako slovanský jazyk blízká a je snadnější k tomu sklouznout. Doufám, že se srbští Češi neurazí. Ale mám tříletou zkušenost odtamtud a je jim skutečně hůře rozumět a musíte u té komunity být déle, abyste rozuměl, o čem je řeč. U těch rumunských Čechů přichází to porozumění dříve." 

Jaký je vůbec mezi krajany zájem o to, učit se češtinu? Přicházejí za vámi i dospělí? 

"Nepřicházejí." (smích) 

A byl byste rád, kdyby přišli? 

"Proč ne. Já bych to vyjádřil tak, že tak trošku nevědí, co mají. Ale češtinu mají rádi, oni ji preferují před rumunštinou, mají k tomu jazyku vztah. Pokud si mají poslechnout rumunskou nebo českou televizi, tak si vyberou českou, protože je to pro ně blízké. Je tam ale problém...Nebo problém, je to samozřejmě dobře, je v nich už dlouho zakotveno, že to existuje ve školách. Kdyby se čeština takto nevyučovala, tak by u dospělých ten hlad po zlepšení jazyka byl daleko větší. I ta starší generace českou školou prošla, takže mají pocit: ´My česky umíme, tak proč se to učit.´ Málokdo to potřebuje na vyplňování dokumentů, pouze když byl takový ten boom zařizování těch trvalých pobytů, tehdy se museli prokousat i tou administrativní češtinou, tak tehdy o to zájem měli. Nicméně přesto i tak ten zájem je. V Nové Moldavě je velice šikovná a aktivní žena, která se jmenuje Alena Geče a tahle paní učitelka se tam už snaží udržovat češtinu. V současné době požádala i mě, jestli bych tam nedojížděl taky, na což jsem kývnul. A tamní rodiče či prarodiče tam toho svého potomka posílají, aby se češtině učil, protože nechtějí, aby ten jazyk ztratil. A myslím si, že to je celkem výraz toho, že o češtinu přece jen zájem stále je." 

Co třeba tamní čeština a internet? V Česku se často mluví o tom, že internet češtinu kazí...Má na tamní češtinu vliv internet? Sledují tam české stránky? 

"Určitě. Internet je dnes dostupný, kromě Eibenthalu, kde je jen pomalé telefonní připojení, tak není žádný problém. Děti velmi často využívají sociální sítě. A to pak neovlivníte. Tam je ta čeština, jaká je, nedá se nic dělat. Ani tady bych za internetovou komunikaci mé třináctileté dcery ruku do ohně nedal." 

Vy jste hovořil při tom svém vystoupení i o tom, že někteří našli díky češtině i své pracovní uplatnění. To je určitě pro učitele úspěch... 

"Ano, učitelé pořád skuhrají, jak nejsou vidět žádné výsledky, ale já už tohle vidím a těch lidí si vážím. Pokud jsem jim alespoň trochu pomohl, tak to cítím tak, že se něco povedlo." 

Máte pocit, že se oproti době, kdy jste do Rumunska přišel, čeština tamních krajanů nějak změnila? 

"To tak říct nemůžu. Občas se trochu mění tím používáním internetu, občas v těch písemných pracích něco zaznamenáte. Žáci si někdy myslí, jak jsou hrozně moderní a použijí tam něco, co třeba zaslechli od bratra, který žije v Čechách a ono je to třeba úplně špatně." 

Plošně ale ten pocit nemáte? 

"Určitě ne. Můžu to srovnat s tím kostelem, kde nejde o žádné vyučování. Tam se prostě říkají kázání a čte Písmo a já mám pocit, že je to pořád stejné, že tam žádný posun někam není." 

Vy jste tam už dlouho, oproti jiným učitelům, co přijedou třeba jen na rok. Vyhovuje místním více, když je tam lidé střídají nebo je tam někdo dlouhodobě? 

"Oni s tím nic nenadělají. Na nás jako učitele je uplatňováno podobné pravidlo, jako třeba na lidi na ambasádách. My v těch komunitách můžeme být maximálně tři roky, někdy povolí i čtvrtý rok. Pak vás ale stejně vrátí do České republiky. Je to ale i užitečné, protože se zase dostanete do kontaktu s tím českým školstvím a neodkláníte se někam úplně jinam." 

Autor:  Martina Bílá
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace