Články28. září  2014 v 08:00  

Jindra Dimitrova: Když šel syn do školy, říkali, že nerozumí bulharsky

Jindra Dimitrova na konferenci Krajané a čeština - Foto: Miloš Turek

Jindra Dimitrova na konferenci Krajané a češtinaFoto: Miloš Turek

Krajanské konference, která se zabývala češtinou, se zúčastnila i Jindra Dimitrova z Bulharska, která češtinu učí. V rozhovoru pro Radio Praha jsem si povídali o krajanském životě v Bulharsku i dvojjazyčné výchově dětí. Paní Jindra také prozradila, že její seznámení s budoucím manželem bylo romantické.

"Moje cesta do Bulharska by mohla být námětem k filmu. Studovala jsem na gymnáziu, kde jsme měli vedlejší jazyk němčinu. Psali jsme si s jedním gymnáziem v Německu, ale do toho přišly události roku 1956 a bylo nám řečeno, že bychom s tím měli přestat. Předsedkyně naší třídy pak navrhla, abychom si psali rusky a vybrali jsme si Bulharsko. Hoši si vybírali děvčata a holky si vybíraly kluky. Já jsem dostala celkem zajímavý dopis a fotku. Spolužačce Věrce jsem říkala: 'Co to je za Bulhara? Blonďák a modrooký, takových tu máme plno.' Ona se o tom zmínila a po čase mi přišel dopis a fotka, přesně takový Bulhar, jak jsem si přála. Měli jsme hodně společných zájmů. Já jsem hrála na klavír, na housle, zpívala jsem, přednášela. On taky a psal básně. Po škole jsem měla možnost jet do Bulharska na dovolenou. Poslala jsem mu telegram a on na mě čekal na nádraží s velkou kyticí a tak jsme se seznámili. Příští rok přijel s Balkanturistem do Česka, přijel za mnou do Kolína a jak jsem později zjistila, požádal maminku o mou ruku." 

A jste spolu dodnes. 

"Byli bychom spolu dodnes, bohužel před deseti lety zemřel, ale byli jsme spolu hodně dlouho." 

Cítili jste nějaké kulturní rozdíly? 

Jindra Dimitrova na konferenci Krajané a čeština - Foto: Miloš Turek

Jindra Dimitrova na konferenci Krajané a češtinaFoto: Miloš Turek

"My jsme si je dost sblížili. Měli jsme hodně společného. Vozila jsem odsud gramofonové desky, večer jsme si sedli, pouštěli různé symfonie a k tomu skleničku vína. Chodili jsme na koncerty, do divadla. Kromě toho jsem pracovala 25 let v radiu ve Varně jako vedoucí vysílání československé redakce pro zahraniční turisty." 

Mluví vaše děti česky? 

"Mám dva syny a vnoučata. Synové mluví česky, protože jsme česky mluvili doma. Ten mladší s tím měl trochu problémy. Když šel do školy, tak říkali: on nerozumí bulharsky, ale všechno se naučil a žádný problém nebyl. Manžel se taky naučil výborně česky." 

Jak vypadal krajanský život, když jste přišla do Bulharska? 

"Velmi dobře. Jsme organizovaní ve spolku Československý klub T. G. Masaryka. V Sofii je asi 320 členů. To jsou ti skutečně organizovaní, kromě toho je spousta lidí, kteří nejsou členy. U nás je asi 38 a v Plovdivu kolem 40 členů. Většinou jsou to Češky, které si vzaly Bulhary. Buď se do nich zamilovaly na dovolené nebo se s nimi seznámily v Česku v práci nebo ve škole. Hlavně to byli lékaři a inženýři. Někteří žijí mimo Varnu a tak je zveme na naše akce, ale nejsou členy klubu." 

Učíte v Bulharsku češtinu? 

"Já jsem učila češtinu na 10. gymnáziu, to je zaměřené na cestovní ruch. Tam jsem učila do důchodu a teď učím v jazykovém ústavu češtinu pro Bulhary, kteří sem jdou do práce nebo studovat. Například u Varny je elektrárna ČEZu, tam jsou zaměstnanci, kteří se učí česky." 

Vy jste zmínila, že by bylo dobré zapojit do kurzů češtiny i maminky Bulharky. 

"Ano, je důležité, aby věděly, co se jejich děti učí. To už jsou naše vnoučata. Je dobré, aby si maminky nemyslely, že se tam učí nějaké blbosti a že jim to bude vadit ve škole. Máme tam několik Bulharek maminek, se kterými děláme třeba na Vánoce divadelní pořady v češtině. Zpívají s námi, máme pěvecký soubor Kopretinky." 

Jezdí k vám hodně hudebních souborů? 

"Do Varny jezdí spousta. Teď bude festival loutkového filmu, konají se přednášky, většinou to organizuje České centrum v Sofii." 

Jak vypadá Bulharsko před 25 lety a teď? Mnozí Češi tam jezdili a třeba se opět chystají. 

"Rekreační střediska jako jsou Zlaté písky, Albena, Slunečné pobřeží, ty jsou na světové úrovni. Je to něco jiného, než co bylo kdysi dávno." 

A vztah Bulharů k Čechům? 

"Ten je velmi dobrý." 

U mikrofonu Radia Praha byla Jindra Dimitrova 

Autor:  Zdeňka Kuchyňová
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace