Články14. října  2016 v 11:50  

Ohlédnutí za krajanskou konferencí

Na konferenci se setkali čeští krajané ze 17 zemí - Foto: Miroslav Krupička

Na konferenci se setkali čeští krajané ze 17 zemíFoto: Miroslav Krupička

V pátek 30. září skončila v Praze třídenní konference Krajané a otázka identity. Zahraniční Češi ze 17 zemí na ní diskutovali o tom, jak prožívají svou českou identitu a jak ji uchovat do budoucna. Vesměs se shodovali na tom, že je to možné, ale je k tomu třeba silné vůle a úsilí.

Konference byla již devátým setkáním zahraničních Čechů od roku 1998, kdy tato tradice začala. Tentokrát přijelo do Prahy na 130 účastníků z většiny evropských zemí, USA, Kanady a Austrálie. V kuloárech Národního muzea bylo vidět, že téma konference zaujalo – vždyť udržení české identity je vlastně otázkou přežití zahraničních komunit. Živě se debatovalo o přestávkách i po skončení jednání. Mnozí účastníci se znají z předchozích akcí a tak je pro ně setkání příležitostí vidět po dvou letech přátele odjinud a popovídat si o tom, co je kde nového. Při zahájení všichni zúčastnění vzpomněli na Áju Vrzáňovou, exulantku a někdejší československou krasobruslařskou legendu, která stála v čele Koordinačního výboru zahraničních Čechů posledních devět let do léta 2015, kdy náhle zemřela. 

Eliška Hašková Coolidge - Foto: Jan Vondryska

Eliška Hašková CoolidgeFoto: Jan Vondryska

Novou čestnou předsedkyní výboru se stala Eliška Hašková Coolidge, taktéž exulantka a nositelka titulu Významná česká žena ve světě. V úvodním slovu připomněla důležitost udržování odkazu exilu 20. století, jakož i češství, uchovávaného v krajanských komunitách. „Češi ne vždycky drželi při sobě,“ řekla Hašková, „ale ti, kdo se snaží udržovat českou kulturu a jazyk, si zasluhují naši morální i materiální podporu.“ V úvodu konference s pozdravným projevem vystoupil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, politik, který zahraniční Čechy navštěvuje a podporuje trvale. Účastníky dále pozdravili náměstek ministra zahraničí Václav Kolaja, předseda senátní komise pro krajany Tomáš Grulich a zmocněnec ministerstva zahraniční pro krajany Jaroslav Kantůrek. 

Osobnosti oceněné na krajanské konferenci - Foto: Miroslav Krupička

Osobnosti oceněné na krajanské konferenciFoto: Miroslav Krupička

V průběhu zahajovací ceremonie obdrželo pět krajanských osobností Ocenění za dlouholetou činnost pro krajanské komunity a za péči o české kulturní dědictví v zahraničí. Byli to Michael Klimesh z amerického Spillville – za udržování odkazu A. Dvořáka v USA a organizaci akcí, připomínající české osídlení v Iowě, Jarmila Kozáková Marinkovičová z Chorvatska – za aktivní organizační a redaktorskou činnost v České besedě Záhřeb, Ivan Latko – zakladatel Klubu T. G. M. v Užhorodě, který úspěšně obnovuje památníky T. G. Masaryka a dalších československých osobností na Ukrajině, Blanka Maňkovská – badatelka v oblasti českého osídlení na Slovensku a také zakládající členka a hlavní duše Českého spolku ve Zvolenu, a Barbara Semenov – pořadatelka hudebních akcí v australském Melbourne a zakladatelka časopisu Čechoaustralan. 

Na začátku pracovní části konference vystoupil Ján Varšo, předseda Úřadu pro Slováky žijící v zahraničí. Pohovořil o tom, jak k udržování slovenské identity v zahraničí přispívá jeho úřad a zmínil se o podobné konferenci, kterou jeho instituce pořádá letos na podzim. Vzhledem k tomu, že ÚSŽZ je institucí financovanou státem, mají účastníci slovenského setkání cestu i pobyt zdarma, což v ČR není možné. A pak se rozběhla pracovní část programu. Zaznělo celkem 23 diskusních příspěvků a do debaty se zapojila řada dalších. 

Tomáš Grulich při zahájení konference - Foto: Kristýna Maková

Tomáš Grulich při zahájení konferenceFoto: Kristýna Maková

Senátor Tomáš Grulich vstoupil do diskuse s tím, že udržování české identity v zahraničí má mnoho různých podob podle aktuálních potřeb jednotlivých komunit. Důležitá je podle něj výuka češtiny, např. v Českých školách bez hranic, jež si zaslouží zvláštní podporu. Grulich dále informoval o nedávno skončené senátní konferenci Diaspora – partner mateřského státu. Dlouhodobým cílem senátní komise pro krajany je koordinace všech českých ministerstev a institucí, jejichž činnost se dotýká zahraničních Čechů. Zaznělo doporučení, aby vznikly webové stránky, na nichž by se soustředily veškeré kontakty/ informace o agendách, které zahraniční Češi potřebují řešit – jako např. volby, výuky češtiny, vyřizování cestovních dokladů, sociální a zdravotní pojištění, otázky spojené s reemigrací apod. Senátní komise dále navrhuje posílit pracoviště zmocněnce pro krajany na MZV, které by tyto záležitosti mohlo koordinovat, a při Úřadu vlády zřídit poradní orgán, který by této činnosti napomáhal. 

Jiří Bahník - Foto: Miroslav Krupička

Jiří BahníkFoto: Miroslav Krupička

Historik Jan Cholínský z ÚSTR promluvil o identitě českého politického exilu v letech 1948-1989. Na faktech dokladoval rozdíl mezi exilovou vlnou po roce 1948 a 1968. Poúnoroví exulanti byli daleko víc politicky organizovaní a motivovaní a víc lpěli na svém češství, než tomu bylo u pozdější posrpnové emigrace. Cholínský ukázal i odlišnost poválečné slovenské emigrace, která se – na rozdíl od české – začátkem 70. let spojila do Světového kongresu Slováků. Jiří Bahník, předseda Rady české národní menšiny v Záhřebu, se pokusil vykreslit aktuální stav Čechů a jejich identity v hlavním chorvatském městě. Aktivních Čechů, kteří jsou zapojeni v České besedě Záhřeb, jsou jen čtyři stovky. Navzdory tomu, že mají svůj spolkový dům, českou doplňovací školu, školku a knihovnu, je stále těžší jejich zájem udržet. „Velkoměsto jako je Záhřeb poskytuje příliš mnoho nejrůznějších svodů a nástrah, které naši práci ztěžuje,“ uzavřel Jiří Bahník. 

Barbara Semenov - Foto: Kristýna Maková

Barbara SemenovFoto: Kristýna Maková

Zajímavé bylo vystoupení Karla Rašky, někdejšího předsedy americké Společnosti pro vědy a umění, který dnes stojí v čele Akademického spolku Komenský. Raška ilustroval vývoj vztahu k české identitě na příkladu vlastní rodiny, kde se mluvilo česky. V 80. letech, kdy se v socialistickém Československu projevoval silný antiamerikanismus, se jeho děti cítily Američany, ale po roce 1989 se otevřením hranic situace změnila. K obnovení české identity podle něj přispěly časté návštěvy Čech a dětské tábory. „V akademické nebo vědecké oblasti, kde jsem pracoval, nezbývalo než přijmout americkou identitu, jinak bychom se neprosadili,“ řekl Raška a podtrhl roli SVU, která se stala platformou pro setkávání českých a slovenských vědců v USA. Barbara Semenov, vydavatelka časopisu Čechoaustralan, ve své řeči jako klíč k české identitě označila český jazyk, literaturu a poezii a zdůraznila, že je třeba hledat spojnice mezi novou a starou vlastí. O to usiluje ve svém časopise. 

Dagmar Takácsová z Českého spolku v Košicích podala obraz současné české menšiny na Slovensku, která čítá cca 30.000 lidí. Češi na Slovensku se po rozdělení republiky ocitli ve specifické situaci a museli se přizpůsobit. „Doma jsme Češi a venku Slováci a to je špatně,“ řekla Takácsová. Jedinou záchranou je podle ní výchova v rodinách a aktivita Českých spolků. „Bez spolků bude asimilace rychlejší,“ uzavřela Dagmar Takácsová. Na závěr prvního dne navštívili účastníci konference Knihovnu Václava Havla, jejíž činnost představila vedoucí kanceláře knihovny Karolína Stránská. Součástí návštěvy byl i dokumentární film o prvních letech Václava Havla na Pražském hradě. 

Petr Pithart - Foto: Miroslav Krupička

Petr PithartFoto: Miroslav Krupička

Druhý konferenční den – 29. září – vystupovali krajané ze Švýcarska, Belgie, Ukrajiny a Švédska. Blanka Karlsson dokumentovala péči o českou identitu ve své česko-švédské rodině. Jazyková a vlastenecká výchova dětí a vnuků je podle ní důležitější, než všechno ostatní. Řečníkem, který přitáhl asi nejvíc pozornosti, byl bývalý český premiér a předseda Senátu Petr Pithart. Prozradil, že to byl on, kdo před lety prosadil zřízení krajanské komise v Senátu. Dále se věnoval nevyváženému vztahu krajanů/exulantů a domova. Vyslovil politování nad tím, že v polistopadových letech čeští politici ani veřejnost neprojevili dostatečnou vstřícnost a zájem o zkušenosti, které zahraniční Češi nabízeli. „Tato země neudělala pro své krajany dost,“ dodal. „Přitom to byli zahraniční Češi, kteří českému státu mnohdy svými kontakty pomohli, například při prodeji automobilky Škoda.“ Petr Pithart zakončil svůj projev aktuálním apelem na lidskost v době migrační krize: „Jako Češi bychom si měli uvědomit, že i naše imigranty v zahraničí přijímali a umožnili jim se realizovat.“ 

Ženský sbor Českého spolku v Košicích - Foto: Miroslav Krupička

Ženský sbor Českého spolku v KošicíchFoto: Miroslav Krupička

Miloš Šuchma, někdejší předseda Česko-slovenského sdružení v Kanadě se ve svém diskusním příspěvku zaměřil na otázku multikulturalismu a jejího zvládnutí v Kanadě a v Evropě. V Kanadě byla podle něj zvládnuta daleko lépe, protože docházelo k přísnějšímu prověřování nově příchozích a nevznikala ghetta. Pokud jde o českou identitu, není překonána ani v době globalizace. „Když někdo někde vyroste, nemůže se toho zbavit,“ řekl Šuchma. Podle něj záleží na tom, aby se u dětí uchovala čeština a aby komunity byly kontinuálně zásobovány další „českou“ krví. Tečku za konferencí udělalo vystoupení Ženského sboru Českého spolku v Košicích pod vedením Jána Drietomského a následné společenské setkání, které se protáhlo do pozdějších večerních hodin. 

Vernisáž výstavy Československý exil 20. století - Foto: Bronislava Vacková

Vernisáž výstavy Československý exil 20. stoletíFoto: Bronislava Vacková

V pátek 30. září byl pro krajany připraven kulturní program. Začal vernisáží výstavy Československý exil 20. století na Jungmannově náměstí v Praze. Expozice představuje hlavní exilové vlny z českého a slovenského území v období 1914 – 1989, při nichž opustilo vlast přes 300.000 lidí. Venkovní panelová výstava vznikla z iniciativy spolku Československý exil v těsné spolupráci s Ministerstvem kultury, Národním muzeem, ÚSTR, Moravským zemským muzeem, Městskou částí Praha 1 a dalšími institucemi. Ministr kultury Daniel Herman i další řečníci výstavu označili za důležitý příspěvek k udržování povědomí o naší nedávné historii, na kterou se začíná zapomínat. Výstava v říjnu putuje z Prahy do Plzně a později do Brna a dalších měst. 

Karel Ksandr provádí účastníky krajanské konference Národním technickým muzeem - Foto: Miroslav Krupička

Karel Ksandr provádí účastníky krajanské konference Národním technickým muzeemFoto: Miroslav Krupička

Zastávkou číslo dvě bylo Národní technické muzeum, v roce 2013 znovuotevřené po rozsáhlé rekonstrukci. Role průvodce se ujal ředitel muzea Karel Ksandr. Krajané obdivovali staré i nové expozice včetně umělého dolu na uhlí. Největší zájem budila dopravní hala, kterou někteří krajané pamatovali ze svých návštěv před víc než půlstoletím. Odpoledne patřilo návštěvě Národního archivu, kde byla speciálně pro účastníky konference připravena výstava nejdůležitějších dokumentů z doby Karla IV. Krajané si mohli zblízka prohlédnout Zlatou bulu Karla IV. a jiné pergameny, dotýkané slavným císařem. Dotazy na historika Denka Čumlivského, který o všech dokumentech zasvěceně referoval, nebraly konce. 

Účastníci letošní konference se rozjížděli trochu unaveni ale spokojeni s tím, že se těší na další podobnou akci. Diskusní příspěvky a fotogalerie z konference budou postupně zveřejňovány na www.zahranicnicesi.com

Autor:  Miroslav Krupička
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace