Články15. února  2014 v 08:00  

Česká škola bez hranic je i v americké Atlantě

Česká škola bez hranic v New Yorku - Foto: Milena Štráfeldová

Česká škola bez hranic v New YorkuFoto: Milena Štráfeldová

České školy v zahraničí dnes už tvoří síť, která pokrývá prakticky všechny kontinenty. Vedle Českých škol bez hranic, které tvoří jakýsi základ školských zařízení s výukou češtiny ve světě, tu jsou desítky dalších škol, přidružených nebo zcela samostatných, ve kterých se děti českých rodičů nebo ze smíšených manželství učí český jazyk i české reálie. Jednou z nejnovějších českých škol je ta v Atlantě ve Spojených státech. U jejího vzniku v loňském roce stála Iva Valkusová. V rozhovoru pro Radio Praha prozradila, co ji k založení školy přivedlo:

"Byl to v podstatě můj přítel, který měl v Atlantě pracovní nabídku, takže jsme odjeli na šest měsíců do Atlanty. Předtím jsme žili šest měsíců v Paříži, kde jsem se seznámila s Českou školou bez hranic a hlavně s Lucií Slavíkovou - Boucher, která mne velmi inspirovala. A když jsem odjížděla z Paříže do Atlanty, řekla mi, abych tam založila českou školu. Původně jsem to vzala jako vtip, pak se ale ukázalo, že je to dobrý nápad, protože česká komunita je tam poměrně dost velká. Odhaduji ji na pět set až sedm set lidí, včetně dětí." 

A jsou to takzvaní noví Češi, kteří tam přišli v posledních letech, nebo to jsou potomci nějakých starších přistěhovalců? 

"Podle mých zkušeností tam je menší skupina starousedlíků, kteří tam přišli na konci 60. let, kdy po roce 1968 odešla část lidí do Ameriky. V Atlantě je jich ale jen velmi malá skupinka, do dvaceti lidí, kteří tam žijí a dnes už mají i vnuky. K této skupině patří například pan honorární konzul Novák, který se v České škole bez hranic velmi angažoval." 

To znamená, že většina rodičů dnešních dětí jsou ti noví Češi. Jaké jsou jejich profese? Co je tam přivedlo? 

"Myslím, že Češi, kteří v Atlantě žijí, jsou velmi dobře etablovaní lidé. Zhruba z padesáti procent mají za partnera Američana a z poloviny to jsou česká manželství. Povolání mají různá, od úřednických pozic v neziskových organizacích, což jsou lidé, kteří se angažují v České škole, až po vedoucí týmu Bank of America. Jsou tam ale i lidé, kteří třeba uklízejí domy. Vydělají si přitom dobré peníze a preferují tento typ zaměstnání." 

Byla tam před vaším příchodem česká škola nebo nějaký krajanský spolek? 

"Pokud vím, tak ne. Byla tam jedna skupina, ta ale není nijak oficiálně organizovaná. Jmenuje se Zábava v Atlantě. Nejvíc mi pomohl honorární konzul pan Novák. To byl jediný člověk, kterého jsem tam mohla oslovit. Žádná jiná oficiální skupina tam nefunguje." 

Jaké vůbec byly první reakce rodičů na váš návrh? Jak jste na to šla? Sezvala jste je nebo obtelefonovala? Jak se vůbec dozvěděli o vašem projektu? 

"To je na dlouhé povídání. Já jsem s tím projektem začala v podstatě už ve Francii. Oslovila jsem české velvyslanectví ve Washingtonu, pak jsem obeslala ambasády v Los Angeles a v Chicagu. Snažila jsem se najít různé webové stránky, Czech Diary a podobně, kde spolu komunikují Češi a sdělují si informace i zkušenosti. Založila jsem Facebook a přes sociální sítě jsem se snažila oslovit rodiče. Takže jsem začínala naprosto na zelené louce." 

A jaké tedy byly jejich reakce? 

"Reakce byly od začátku velmi pozitivní. Během šesti týdnů, které jsem dala jako určitou lhůtu, aby se rodiče přihlásili, pokud mají zájem, jsem nakonec měla sedmdesát dětí! To je poměrně dost. Nečekala jsem, že bude takový zájem. Závazně se nám pak ale přihlásilo jen asi 35 dětí. I tak jsme ale začali s poměrně velkým počtem dětí, ve srovnání s jinými školami." 

V jakých věkových kategoriích se děti hlásí? 

"Máme tři věkové kategorie. Jak jste říkala, jsou to většinou ti noví příchozí, takže mají ještě malé děti, předškolního nebo mladšího školního věku. V první skupině jsou mladší předškoláci, řekněme od dvou do tří a půl let. Pak je skupina do šesti let a poslední skupina jsou školáci. Nejstaršímu žáku v naší škole je dvanáct let." 

Jak je to s jejich češtinou? Zřejmě pocházejí ze smíšených manželství, tak jak umí česky? 

"V předškolní a školní skupině jsou děti, které česky velmi dobře rozumí, jejich čeština je ale o rok nebo dva pozadu za jejich věkem. Je to tím, že žijí ve smíšených manželstvích, hlavním jazykem v rodině je angličtina a ty děti se neustále pohybují v americké komunitě. Zapomněla jsem ale říct, že tam máme ještě jednu skupinu. Jsou to děti, které se češtinu učí jako cizí jazyk. Tato skupina je pro děti, jejichž čeština je na úrovni, která nedovoluje, abychom postupovali podle nějakého programu nebo učebnice, slabikáře atd." 

Co si vlastně rodiče, a zejména ti američtí partneři slibují od toho, že jejich děti budou chodit do vaší České školy? Jakou to pro ně může mít váhu nebo smysl? Musí tomu přeci obětovat každou sobotu... 

"Ano, je to velmi náročné, a nejenom pro rodiče, ale i pro děti. Dnešní trend je takový, že děti jsou přetížené různými zájmovými aktivitami a kroužky. A Česká škola je vlastně sobotní zájmový kroužek. Musím ale říct, že pro většinu Čechů, se kterými jsem se tam seznámila, je Česká republika stále jejich domovem, mají ji v srdci a chtějí to předat svým dětem. Chtějí, aby uměly český jazyk, aby věděly o své zemi a aby k ní měly nějaký vztah. A rodiče vědí, že sami to nezvládnou. Je těžké udržovat jazyk a kulturu, předávat dětem zkušenost a historii bez pomoci organizace, jako je Česká škola." 

Pokud tomu dobře rozumím, tak to jsou rodiny, které se etablovaly v Americe a s největší pravděpodobností tam zůstanou. Nejsou to rodiny, které by uvažovaly o tom, že se po dvou nebo třech letech zase vrátí zpátky do Česka. V tom případě by znalost češtiny byla pro jejich děti důležitá, aby tu mohly pokračovat ve škole. Není to spíš tak, že to budou americké děti, které budou mít jako druhý jazyk češtinu? 

"Ano, je to přesně tak. To je většina z nich, až na výjimky samozřejmě. Některým se ale stýská tak, že uvažují o tom, že se vrátí. Většina lidí tam je ale usazená, má práci, děti, přátelskou základnu a neuvažuje o tom, že by se vrátili." 

Kolik tam na těch 35 dětí máte učitelů a s jakou aprobací? 

"Teď máme tři učitele, každý z nich má pedagogické vzdělání. Ne vždy je ale z České republiky. Učitelé, kteří učí předškolní děti, mají aprobaci na Elementary School v Americe." 

Škola teprve vznikla, jaké jsou ale její první výsledky? Kam děti pokročily a co je baví? 

"Takové výsledky ještě nemáme. Tato škola je ale zvláštní tím, že nevznikla živelně, jako jiné školy, kdy si jedna maminka řekla, že by chtěla, aby její dítě mluvilo česky. Pak se spojila s jinou maminkou a začaly se scházet v obýváku, jak to vlastně vzniklo i ve Francii. Tato škola jako jediná vznikla organizovaně. Já jsem tam přijela a postavila celý tým. Ten pak už pokračoval sám." 

Taková škola potřebuje i prostory. Kde učíte? 

"I v tom nám pomohl pan honorární konzul George Novák. My jsme se sešli se zastupiteli města a dohodli jsme se s jednou základní školou, která nám poskytla jednou za týden tři až čtyři místnosti, abychom tam mohli mít výuku." 

V České škole v Atlantě letos probíhá teprve první školní ročník. Děti už ale loni v říjnu oslavily státní svátek ČR, měly mikulášskou besídku i vánoční program a zapojily se i do celosvětové akce Českých škol bez hranic nazvané Český Honza. Jejich aktivity je možné sledovat na web 

Autor:  Milena Štráfeldová
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace