Články19. září  2015 v 08:00  

Čeština stojí za to! Přesvědčit se můžete v Českých školách bez hranic

Lucie Slavíková-Boucher, zakladatelka České školy bez hranic - Foto: Barbora Kmentová

Lucie Slavíková-Boucher, zakladatelka České školy bez hranicFoto: Barbora Kmentová

Léto bývá dobou, kdy lidé žijící v Česku odjíždějí na dovolenou do zahraničí. Do Česka naopak zase míří krajané z různých částí světa. Nejezdí jen za rodinou na prázdniny, často se účastní i různě zaměřených akcí a setkání. Jedním z nich byl i Týden češtiny ve světě, kdy v Praze proběhly konference, které se věnovaly otázkám češtiny, její výuky a využití v zahraničí. Jedním z pořadatelů byla i Česká škola bez hranic.

O tom, proč se vůbec učit a mluvit česky, a jaký význam podobná setkání mají, jsem hovořila se zakladatelkou ČŠBH Lucií Slavíkovou-Boucher. 

"Myslím, že to má obrovský význam pro všechny, kdo takto pracujeme v zahraničí, najednou vidíme, že nejsme sami. Najednou vidíme, že to, co nás trápí, trápí dalších 100 lidí úplně stejně. Zároveň nás to také inspiruje, protože se prostě navzájem podpoříme, vyměníme si zkušenosti a zase jsme schopní jet dál." 

Školy bez hranic už nějakou dobu fungují... Mění se třeba problémy, které musíte řešit? 

"Když zakládáte školu v zahraničí, tak se nejdřív potýkáte se základními existenčními otázkami - kde, jak, s kým a pro koho? Z těchto základních otázek se člověk pak posune trochu dál, ale v podstatě základní problematika zůstává. Zůstává otázka jak děti učit, jak motivovat rodiče, aby děti do českých škol vodili, protože je to pro všechny velice náročný proces. Děje se tak většinou o víkendu, ve volném čase, je to na úkor dalšího rodinného programu. Škola zkrátka musí být velmi zajímavá a zároveň velmi profesionální, aby rodiče cítili, že to skutečně má význam, když tomu obětují čas. To jsou prostě problémy, které zůstávají pořád a přidává se tam i čím dál větší profesionalita výuky. Ta pak s sebou nese další povinnosti. Ve chvíli, kdy jste Českou školou bez hranic, takovou školou, která odpovídá v daných předmětech českému vzdělávacímu systému, tak se na vás navážou další povinnosti v podobě dokumentace, hodnocení žáků, archivace všeho, takže to je ta další úroveň. Základní problém je ale pořád stejný. Musíte rodičům a dětem vysvětlit, že čeština za to stojí." 

Proč za to čeština vůbec stojí? Proč mají lidé, kteří žijí v zahraničí a hodlají tam třeba i zůstat, nechat své děti učit na profesionální úrovni česky? 

"Myslím si, že to má řadu výhod. Začněme u toho jedince, co se učí. Naučíte-li se výborně další jazyk, snadněji se vám budou učit jiné jazyky. Navíc, máte-li hlubokou znalost jazyka, jste pak schopna skutečně pochopit kulturu dané země, jste schopna číst literaturu, a tak pochopit duši národa, což si myslím, že není malý výsledek. Může to mít samozřejmě i ekonomický přínos, protože teoreticky budou děti jazykově vybaveny v našem případě minoritním jazykem, který není ve světě běžný. Pokud jej budou výborně ovládat, mohou v českém prostředí pracovat, ať už přímo v České republice, nebo na dálku. 

Všechny tyto parametry jsou samozřejmě důležité i z druhé strany, pro český stát, aby tyto děti neztrácel. Pokud se naučí dobře česky, tak budou mít zájem do určité míry s Českou republikou spolupracovat. Nebudou-li umět, možná že se sem přijedou podívat na působiště svých předků, ale to bude všechno." 

Jaký je zájem učit se češtinu v zahraničí? 

"Zájem obecně roste z mnoha důvodů. Pokud máte české kořeny a neměli jste šanci se češtinu naučit v dětství, tak v jednom okamžiku, jako každý, začnete hledat své kořeny. Ty hledáme i prostřednictvím jazyka. Znám spoustu lidí, kteří se z tohoto důvodu začali učit česky. Může v tom být i onen už zmíněný ekonomický zájem, možnost pracovních příležitostí v České republice. Pokud mám české kořeny a vyrostl jsem v heritage language prostředí, mám k tomu všemu jiný vztah a jsem v budoucnu schopen to lépe uchopit." 

Jak se učí čeština v Ženevě 

Konference se zúčastnila i ředitelka České školy bez hranic v Ženevě Jana Tichá. Pokud vám následující rozhovor bude připomínat dialog dvou učitelek, nejste daleko od pravdy. 

Jak staré děti máte u vás ve škole? 

"U nás vyučujeme děti od 3, v tomto roce do 12 let." 

Jaký je o školu zájem? 

"Zájem stoupá. Začínali jsme s pěti dětmi, postupně počet narůstal, v letošním roce máme 50 dětí. Evidujeme i další, vyučujeme ale ve středu odpoledne, což si vybrali rodiče. Některé děti mají v té době výuku v mezinárodních školách nebo různé kroužky, takže naši školu ještě nenavštěvují, ale zvažují to. Víme tedy o více dětech, než skutečně vyučujeme ve škole." 

Říkala jste, že jste povoláním učitelka, teď učíte ve Švýcarsku...Jaký je rozdíl mezi učením v Česku a ve Švýcarsku? 

"Myslím si, že v České škole bez hranic v tom žádný rozdíl není. Vidím ale samozřejmě rozdíl v tom, jak se vyučuje v Česku a jak v zahraničí. V zahraničí mají především ve třídách učitelé menší počet dětí. V zásadě bych v tom ale větší rozdíl neviděla. My máme výhodu v tom, že máme více tříd a v nich méně dětí, takže se dětem můžeme individuálně věnovat. Chtěla bych tuto výhodu využít a ponechat menší počty dětí ve třídách. 

Na druhou stranu ale máme děti, které nemají všechny stejnou úroveň češtiny. U mnohých dětí, zvláště ze smíšených manželství, je úroveň češtiny různá. My je potom potřebujeme dostat na nějakou společnou úroveň, abychom je mohli učit i podle učebnic. Začínáme tedy opravdu od tří let, kdy se u dětí pomocí her, básniček a písniček snažíme český jazyk rozvinout na takovou úroveň, aby se pak od první třídy mohly učit jako děti v české škole v Česku." 

S jakou věkovou kategorií dětí se nejlépe pracuje? 

"Je to velmi rozdílné, záleží i na paní učitelce, který věk preferuje. Je ale pravda, že děti předškolní až po řekněme třetí třídu, jsou opravdu nadšené, protože pokud pocházejí ze smíšeného manželství, tak se tolik češtině nevěnují a tady mají své kamarády a výuka jim přijde zábavná, protože, jak jsem zmínila, hrajeme i různé hry apod. Lámat se to začíná ve čtvrté třídě, děti začnou zjišťovat, že je to velká práce, musí se dělat domácí úkoly a chodit do školy v době, kdy jejich kamarádi jdou ven. Druhý stupeň je tedy z hlediska udržení dětí ve výuce extrémně náročný. Je to někdy skoro až nemožné, protože děti přicházejí do puberty a začínají si klást otázku: proč? Proč se mám učit vyjmenovaná slova, rody, pády? Je někdy těžké najít motivaci pro děti, aby se učily češtinu, aby věděly, že je to důležité i proto, že kdyby se někdy chtěly vrátit, tak návrat je se znalostí jazyka daleko jednodušší. 

Jakým způsobem se tedy s těmi staršími dětmi pracuje? Využíváte i postupy, o kterých jste hovořila u mladších dětí, nebo je ta metodika úplně jiná? 

"Řekla bych, že je to podobné. Osvědčilo se nám, zapojit aktivně děti do výuky. Zadat jim nějaké téma, aby si oni sami o tom vyhledali co nejvíce. Probírali jsme třeba Karla IV. Každý žák měl určitou oblast jeho života a pak o tom musel spolužákům vykládat. Učitel je najednou někdo, kdo poslouchá a ne někdo, kdo dětem pořád něco sděluje. To je asi naše nejlepší zkušenost." 

Jak vidíte budoucnost vaší školy? 

"Doufám, že budeme dál pokračovat, budeme mít více dětí a najdeme svoje vlastní prostory, protože si je pronajímáme. Je to sice v dobré soukromé škole, ale je to pro nás velmi drahé. A kromě vlastních prostor bych si přála, abychom měli co nejvíce motivovaných učitelů, kteří by u nás zůstali déle, než rok, protože fluktuace učitelů je velmi častá." 

Autor:  Martina Bílá

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace