Články5. srpna  2017 v 08:40  

Nový Zéland na Blátě – festival, který představil Nový Zéland očima českých cestovatelů a krajanů

Farma Bláto nedaleko Uhlířských Janovic hostila první ročník festivalu o Novém Zélandu - Foto: Kristýna Maková

Farma Bláto nedaleko Uhlířských Janovic hostila první ročník festivalu o Novém ZélanduFoto: Kristýna Maková

Poslední červencovou sobotu se na farmě Bláto nedaleko Uhlířských Janovic konal festival Nový Zéland na Blátě. Hlavní organizátorkou a autorkou myšlenky představit v Česku tuhle krásnou zemi z druhého konce světa trochu netradičním způsobem, je česká honorární konzulka na Novém Zélandu, Vlaďka Kennett.

Jste hlavní organizátorkou festivalu. Povězte mi, prosím, co se tady dnes děje? 

„Celý den se samozřejmě nese ve znamení Nového Zélandu. Jedná se o akci, kterou jsme plánovali už dlouhou dobu dopředu s vizí, že představíme některé typické věci, které se pojí s Novým Zélandem, ať už z kulinární oblasti, nebo i prostřednictvím kulturních záležitostí, jakými je maorský tanec haka nebo i jiné maorské tance. 

Program festivalu začal besedou s Jaroslavem Duškem a Vlaďkou Kennett - Foto: Kristýna Maková

Program festivalu začal besedou s Jaroslavem Duškem a Vlaďkou KennettFoto: Kristýna Maková

Všechno vygradovalo tento rok, kdy na Nový Zéland dorazil Jaroslav Dušek, který tam byl se svými Čtyřmi dohodami. Celou tu akci jsem organizovala, včetně průvodcování. V podstatě jsem ho na Nový Zéland pozvala, protože on původně měl jet jenom do Austrálie. Díky naší společné známé se pak upeklo, že Jarda dorazil se svým kamarádem Viktorem i na Nový Zéland. 

Nakonec jsme měli dvě představení Čtyř dohod a Páté dohody, respektive ono to bylo spíš takové neformální povídání než klasické představení. A během těch 14 dnů se mnou Jarda s Viktorem procestovali Nový Zéland, tedy v rámci svých časových možností.“ 

Jedním z míst, které navštívili při cestách po Novém Zélandu, byla i maorská Rotorua. Jaroslav Dušek během úvodní besedy, která symbolicky otevřela celý festival, vyprávěl o tom, jak překvapivé pro něj bylo setkání s českými stopami právě na tom místě. 

Jaroslav Dušek se během pobytu na Novém Zélandu setkal s maorskou rodinou, Čecho-Maorem Frankem a jeho maminkou Tuhi. Na fotce je také Vlaďka Kennett, která byla průvodkyní Jaroslava Duška po Novém Zélandu během jeho dvoutýdenního pobytu. - Foto: Archiv Whakaari Rotorua

Jaroslav Dušek se během pobytu na Novém Zélandu setkal s maorskou rodinou, Čecho-Maorem Frankem a jeho maminkou Tuhi. Na fotce je také Vlaďka Kennett, která byla průvodkyní Jaroslava Duška po Novém Zélandu během jeho dvoutýdenního pobytu.Foto: Archiv Whakaari Rotorua

„A teď si představte, že Maor, Čecho-Maor a jeho maminka nás uvítali zpěvem české státní hymny. Spustili Kde domov můj. My jsme se s nimi drželi v kruhu za ruce a zpívali jsme hymnu. Tím jsme začali. Potom ta jeho maminka, taková usedle vypadající dáma, uchopila kytaru a začala hrát písně. Zpívala maorské písně. Kytaru pak podala mně a řekla: Teď vy. Já jsem si vzpomněl na nějaké písně, takže jsem na tu kytaru zahrál asi dvě. Ona byla spokojená. Vlaďka taky hrála. Kytara kolovala. Strávili jsme u nich velmi hezký večer. 

Druhý den, když jsme se loučili, zpívali nám píseň na šťastnou cestu. Notovali maorskou písničku pro dobrou cestu. To celé bylo pro mě tak zvláštní, že jsem poprosil rodinu, aby mi k narozeninám koupila kytaru, protože jsem léta letoucí na kytaru nehrál. A tak mě tohle setkání v rodině Franka oslovilo, že jsem si nechal darovat kytaru od syna. Mám teď kytaru a znovu si na ni pozvolna začínám hrát, protože ta atmosféra v domě, kde se pořád zpívalo a notovalo, byla velmi krásná. Velmi nás zaujalo, když jsme šli do hloubky rozhovoru s maorskou rodinou, byli jsme šťastní, že mluvíme s živou Maorkou, že milují Českou republiku a rádi sem jezdí.“ 

Zpátky k festivalu. Jeho první ročník se uskutečnil na farmě Bláto právě s přispěním Jaroslava Duška. Vlaďka Kennett vystvělila, jak k tomu došlo: 

Program festivalu začal besedou s Jaroslavem Duškem a Vlaďkou Kennett - Foto: Kristýna Maková

Program festivalu začal besedou s Jaroslavem Duškem a Vlaďkou KennettFoto: Kristýna Maková

„Festival je výsledkem toho, že Jardovi sedl Nový Zéland. Společně jsme si všichni dobře rozuměli. Bylo to velmi příjemné cestování. Když jsem pak zmínila, že máme tuhle vizi a že bychom rádi udělali festival o Novém Zélandu v České republice, Jarda se do toho zapojil. Nabídl nám, že by se té akce zúčastnil. Zároveň nám i dohodil farmu Bláto, na které se to všechno teď koná. A tak to všechno začalo nabírat obrátky a konkrétní tvar. A dnes tu jsme i s Jardou a se zhruba třemi stovkami návštěvníků, což nám udělalo velikou radost. A také s krásným počasím a se všemi těmi, jak jsem už říkala, typickými záležitostmi, které patří k Novému Zélandu a které ho reprezentují.“ 

Co všechno se tu dnes děje? Vy už jste okrajově zmínila tanec haka a maorskou kulturu. Kdybyste vše ale měla představit po jednotlivých krocích, jak to tu dnes vypadalo? 

„Ráno jsme začali představením celé akce. Následovala zhruba dvouhodinová přednáška nebo spíš neformální povídání s Jardou s promítáním fotek, nejen z jeho cesty, ale všeobecně z Nového Zélandu. A jak už to s Jardou Duškem bývá, nesla se celá akce v improvizačním duchu. Nebylo to zdaleka jenom o cestovatelských zážitcích, ale o jeho pohledu na tu zemi, o jeho filozofii, o tom, jak on sám vše vnímal. Fotky k tomu všemu přispěly tím, že podkreslily atmosféru, která panovala během jeho cesty. 

Vlaďka Kennett malovala dětem na obličej motivy inspirované tradičním maorským tetováním moko - Foto: Kristýna Maková

Vlaďka Kennett malovala dětem na obličej motivy inspirované tradičním maorským tetováním mokoFoto: Kristýna Maková

Po besedě jsme se věnovali tetování moko, tradičnímu maorskému tetování, jak obrazem v prezentaci, tak venku, kde se mohli všichni, kteří měli zájem, nechat abstraktně potetovat. Jednalo se samozřejmě jenom o malování, malbu na obličej. Velký zájem to vzbudilo hlavně u dětí. 

Pak následovala přehlídka maorských tanců v podání našeho kamaráda Jonáše, který také žije na Novém Zélandu a věnuje se výuce různých tanců, nejen maorských nebo novozélandských. Poté následovala ukázka stříhání ovcí.“ 

Ukázky stříhání ovcí měl na starosti John, Novozélanďan, který ovšem žije pro změnu v České republice. I když měl velmi nabitý program, udělal si chvilku na to, aby vás pozdravil: 

„Dobrý den. Jmenuju se John. Bydlím tady v Česku. Mojí prací je stříhat ovce. Mám desetiletou dceru a bydlím na krásném místě poblíž Dobříše.“ 

Jak festival pokračoval? 

Ukázka stříhání ovcí v podání Novozélanďana Johna - Foto: Kristýna Maková

Ukázka stříhání ovcí v podání Novozélanďana JohnaFoto: Kristýna Maková

„V tuhle chvíli čekáme na to, až odkryjeme hangi, což je tradiční maorská večere, nebo maorský styl přípravy jídla v podzemí, takový náš Setonův hrnec. Do díry, která se vyloží horkými kameny, se naskládají koše s jídlem. Pára, která se uvolňuje díky tomu, že jídlo je zabalené ve vlhké látce, napomáhá zpracování masa i dalších potravin, které jsou v koších uloženy. Jsme zvědaví, jak to teď dopadne.“ 

Jedním z velmi zajímavých momentů festivalu byl fakt, že českému publiku představili Nový Zéland Češi, kteří Nový Zéland procestovali, kteří na něm žili nebo dosud žijí. Jedním z těchto lidí byl i Vladimír Čížek. 

Jsme spolu právě na akci Nový Zéland na Blátě. Jak jste se na téhle akci ocitl vy? 

„Pozvala mě sem Vlaďka Kennett. Známe se spolu už dlouho, zhruba od doby, kdy se přestěhovala na Nový Zéland, což bylo před nějakými 15 lety. Vzpomněla si na mě v té souvislosti, že jsem na Novém Zélandu pobýval. Bylo to v 80. letech. Byl jsem tam tehdy vyslán jako pracovník zahraničního obchodu. Pracoval jsem na našem velvyslanectví. 

Besedu doprovázel na nejrůznější hudební nástroje Jonáš Koukl - Foto: Kristýna Maková

Besedu doprovázel na nejrůznější hudební nástroje Jonáš KouklFoto: Kristýna Maková

Měl jsem možnost zemi velmi dobře poznat, nejen její výtvarné krásy, ale i lidi. Protože jsem výtvarný kutil, zajímalo mě maorské umění. Seznámil jsem se tam s místními řezbáři. Se dřevem jsem už zkušenosti měl. Co mě tam ale hodně zaujalo, byla řezba z kosti. Seznámil jsem se s Owenem Mappem, což je význačný novozélandský řezbář. A ten mi pomohl a naučil mě, jak se s kostí pracuje. Potom jsem se seznámil ještě s dalšími, Normanem Clarkem a Bryanem Flintoffem. 

Od té doby se tomu jako koníčku věnuju. Vyřezávám z kosti, především z kravské kosti, šperky typu amuletů, ale i jiné. Jsem hodně inspirován právě maorským uměním. A v této souvislosti mě Vlaďka požádala, jestli bych některé své výrobky nepřivezl ukázat. Tak jsem se sem tedy dostal.“ 

Řekněte mi, co pro vás bylo při prvním setkání s maorskou kulturou tak elektrizující, že jste u ní zůstal až doteď? 

„Vzpomínám si, že jsem byl na jedné výstavě v galerii ve Wellingtonu. A tam jsem poprvé viděl řezbu z kosti. Do té doby jsem měl zkušenosti jenom s řezbou ze dřeva. Natolik mě to zaujalo, že jsem vyhledal autora této výstavu, autora řezeb – Owena, který žil nedaleko Wellingtonu. Spřátelili jsme se. Poradil mi, jak na to, jaké nástroje používat. A stal se takovým mým učitelem.“ 

Tak takový byl Nový Zéland na Blátě, festival, díky kterému jste mohli poznat Nový Zéland prakticky všemi smysly. A jak prozradila Vlaďka Kennett, rozhodně to nebyl poslední ročník. 

Autor:  Kristýna Maková
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace