Články11. února  2018 v 08:00  

Ocenění za práci v exilu mne zbavilo vzteku vůči Česku

Viktor Kraus - Foto: Archiv Viktora Krause

Viktor KrausFoto: Archiv Viktora Krause

Od ministerstva obrany dostal ocenění za účast v protikomunistickém odboji. Angažoval se v různých protikomunistických krajanských spolcích, podporoval Chartu 77 – Viktor Kraus, muž, kterého formovalo k odboji svým způsobem už rodinné zázemí.

„Tatínek byl zaměstnaný na MZV pod tehdejším ministrem Vladem Clementisem, kterého popravili. Tatínkovi tehdy dali na vybranou – buď bude spolupracovat, nebo si půjde sednout. On si vybral to druhé. Tím pádem začala být naše rodina pronásledovaná. Rodiče se rozvedli, matka si našla dalšího partnera.“ 

Matka Viktora Krause pocházela z ruského šlechtického rodu, proto vychovávala své syny k lásce k Rusku, k ruským tradicím. 

„Po roce 1968, kdy jsem navštívil příbuzné v Rakousku, se mi otevřely oči. Dostal jsem se na opačnou stranu, byl jsem vysloveně protirusky zaměřený.“ 

V roce 1976 se Viktor Kraus rozhodl k emigraci. Co bylo tou příslovečnou poslední kapkou? 

„Když chtěli zavřít jednoho katolického kněze. Já byl tehdy ministrantem. A mně si pozvali do Bartolomějské na výslech. Tam mi vyhrožovali, že mne mohou zlikvidovat.“ 

Po studentech jsme posílali do Československa náboženskou literaturu 


V Rakousku se Viktor Kraus zapojil do krajanských spolků, angažoval se v podpoře českého disentu. 

Charta 77 - Foto: Česká televize

Charta 77Foto: Česká televize

„Dozvěděl jsem se o Chartě 77, přečetl jsem si ji, a viděl jsem, že Československo má šanci na zlepšení. Začal jsem burcovat krajany, Rakušany, aby se Charty 77 zastali. V roce 78 jsme vydali petici na podporu Charty 77. Kromě toho jsem měl kontakty s kardinálem Tomáškem. Prostřednictvím rakouské mládeže jsem mu posílal jak exilovou, tak náboženskou literaturu. Když studenti jezdili do Čech, tak jsme knihy zabudovávali do postranních dveří aut. A tak se dostala k panu kardinálovi Tomáškovi.“ 

STB pronikla i do krajanských spolků 


STB se snažila proniknout a mít pod kontrolou i činnost krajanských sdružení. Řada emigrantů se proto raději těmto sdružením vyhýbala. Pan Kraus se naopak prý snažil jít vždy jakýmkoli problémům čelem. 

„Já jsem se setkal v Linci s agentem STB Urválkem. Byl známý a nikdo se neodvážil proti němu vystoupit. Já se nebál. Upozornili jsme na něj rakouskou policii". 

V roce 2017 se Viktor Kraus dočkal ocenění za protikomunistický odboj. Bylo pro něho určitým zadostiučiněním. 

„Vnímám to jako určité vyznamenání za to, co jsem v exilu prožil a dělal. Za to, že mne ocenili, jsem se zbavil vzteku vůči České republice. Do té doby jsem měl vztek, tím mi vzali vítr z plachet". 

Ke krajanskému dění v Linci patří i společné mše Čechů a Slováků - Foto: Archiv Viktora Krause

Ke krajanskému dění v Linci patří i společné mše Čechů a SlovákůFoto: Archiv Viktora Krause

Po sametové revoluci se Viktor Kraus do Československa natrvalo nevrátil, zůstal žít v Rakousku. Dodnes se angažuje v krajanském křesťanském katolickém společenství v Linci. 

„Je nás kolem 40 lidí, především pečovatelky, které se starají o staré lidi. Vždy v sobotu v 16:30 máme pravidelnou bohoslužbu, kterou slouží ve slovenštině páter Procháč. Já tam hraji na kytaru. Funguje to nádherně. I když nás rozdělili, tak v našem spolku se naopak Češi i Slováci dali dohromady. Je to dáno i tím, že v katolickém společenství jsou jiné hodnoty. Ale mezi ostatními krajany jsou problémy, stále si mezi sebou nedůvěřují.“ 

Autor:  Klára Stejskalová  (kls)

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas