Články14. února  2015 v 08:00  

Od dřevorubce v pralese po krále sýrů

Milan Vyhnálek – král sýrů z Tasmánie - Foto:  Městské muzeum v Ústí nad Orlicí

Milan Vyhnálek – král sýrů z TasmánieFoto:  Městské muzeum v Ústí nad Orlicí

V Tasmánii byl vyhlášen "Mužem století". Mluví se o něm jako o "Králi sýrů". Milan Vyhnálek prožil neobyčejný život a ten přibližuje výstava v Městském muzeu v Ústí nad Orlicí. V Tasmánii vybudoval sýrařské impérium, vyráběl i české sýrové speciality. Vyvážel do Japonska, Evropy i Spojených států. Milan Vyhnálek zemřel v roce 2013 a v muzeu je teď vystavena i část jeho pozůstalosti. Je tu i jeho kniha s názvem Kde je tráva zelenější, k vidění je televizní dokument o jeho životě. A proč je výstava v Ústí nad Orlicí? Jak uvedla v rozhovoru pro Radio Praha Hana Skalická, Milan Vyhnálek se totiž narodil v nedaleké Hnátnici, na kterou nikdy nezapomněl a sponzoroval tu řadu akcí.

"Milan Vyhnálek se narodil se v říjnu 1925, takže v letošním roce by oslavil 90. let." 

Z Československa odešel v roce 1949. Zamířil rovnou do Tasmánie, nebo se tam dostal oklikou? 

"Jeho cestu předznamenalo to, že pocházel ze statkářské rodiny. Otec si myslel, že bude pokračovat v jeho šlépějích a převezme rodinný statek. Ale Milan se zhlédl ve výrobě sýrů. Studoval nejprve rolnickou zemědělskou školu v Ústí nad Orlicí a pak se přihlásil trošku přes odpor otce na mlékárenskou a sýrařskou školu do Kroměříže. Myslel si, že až absolvuje vojnu, tak prorazí tady v Čechách. Ovšem přišel rok 1948, a když viděl, jaké jsou poměry, tak se rozhodl pro emigraci. Nejprve překročil hranici do Německa. V té době mu bylo 23 let. Živil se jako automechanik, řidič osobních aut a čekal na lodní lístek do Melbourne do Austrálie. Tam se dostal v srpnu 1950. Měl svoji představu, že bude vyrábět sýry a zkusil to v Tasmánii."  

Podařilo se mu prorazit brzy, nebo měl zpočátku různá zaměstnání? 

"Cena za lodní lístek byla dva roky práce tam, kde určí australská vláda. Zpočátku se živil různými způsoby. Pracoval v tasmánských pralesích, živil se jako dřevorubec. Pracoval také na stavbách silnic, přehrady. Vedle toho měl tak zvaných devatero řemesel. Byl fotografem, krejčím, hrál s kapelou na tancovačkách a také prodával auta. Ale pořád měl před sebou vidinu sýrařství." 

Kdy v tomto oboru začal pracovat? 

"Zpočátku se nechal zaměstnat. Jenom balil máslo a rozvážel mléko. Až teprve v roce 1955 se rozhodl vrhnout do podnikání a na zelené louce na pozemku v Burnie vybudoval takřka vlastníma rukama první podnik, který nazval Lactos. Je to s písmenem C, protože Laktos s písmenem K existoval v tehdejším Československu. Jméno mu dal právě z úcty k tomuto podniku." 

Jaké sýry vyráběl, byly to i české speciality? 

"V 50. letech byli Tasmánci zvyklí konzumovat jen čedary a tavené sýry. Viděl, v čem by mohl prorazit, a to byly speciální sýry jako ementál, gouda, romadúr a plísňové síry. A na ně vsadil. Továrna v Burnie v roce 1964 poprvé vyhořela. To už Milan produkoval 500 tun sýrů. Za krátkou dobu továrnu se svými spolupracovníky obnovil a začal ještě ve větších intencích. Se svým spolupracovníkem Jugoslávcem Frankem Špegličem vytvořil automatický systém na výrobu sýrů. Jmenovalo se to Lacto-Matic. Na svoji dobu to byl převratný vynález, protože sýrařina pořád znamenala velkou dřinu. S Lacto Maticem de facto udělal díru do světa, začalo se o něho zajímat i Japonsko. V 70. letech vyráběl a prodával v Japonsku, prodával i do Ameriky. V 70. letech podnik vyhořel podruhé. Zase výrobu obnovil a pokračoval dál." 

Plakát k výstavě v Městském muzeu v Ústí nad Orlicí - Foto:  Městské muzeum v Ústí nad Orlicí

Plakát k výstavě v Městském muzeu v Ústí nad OrlicíFoto:  Městské muzeum v Ústí nad Orlicí

Jak to s firmou dopadlo? 

"V roce 1980, kdy mu bylo 55 let, tak bilancoval. Lactos byl tehdy na vrcholu. Měl pod sebou 300 lidí. Spolupracoval s 250 farmáři, kteří mu dodávali mléko. Současně působil jako poradce u australského ministra pro zahraniční obchod. Přemýšlel jak dál. Měl jediného syna Milana, který nechtěl pokračovat ve šlépějích svého otce. A on ho nenutil. Na jedné ze svých zahraničních cest se domluvil ve Francii s panem Bongrainem a v roce 1981 mu Lactos prodal. Byl ještě asi dva roky ve vedení, ale Lactos už byl v cizích rukou. Ještě si pak uskutečnil svůj sen a vytvořil mlékařskou farmu, která se jmenovala Lacrum a na ni navazující sýrárnu." 

Jsou na výstavě i nějaké osobní předměty pana Vyhnálka? 

"My jsme vycházeli z pozůstalosti, kterou nám zapůjčila jeho neteř paní Petra Škopová. Byla také první studentkou, kterou podporoval na zahraniční stáži v Tasmánii. Po roce 1989 totiž přemýšlel o tom, jak svých znalostí a schopností využít. Vsadil na mládí a umožňoval stáže vysokoškolským studentům v Tasmánii v mléčných a sýrařských farmách. Paní Škopová opatruje v Čechách jeho pozůstalost, protože Milan Vyhnálek žil od roku 2006 v Ústí nad Orlicí a v roce 2013 zde zemřel. Takže některé památky, písemnosti, fotografie, které zde měl, zůstaly u neteře. Jsou zde fotografie, jeho vyznamenání, památky na různé dary, které dostal od zaměstnanců. Jsou tu různá krájítka na sýry, díže, makety sýrů. Rodina za ním do Tasmánie jezdila. Byl tam jeho bratr Jiří Vyhnálek. Ten umožnil, že na výstavě můžeme promítat i krátké snímky z jejich letu nad Tasmánií, protože Milan Vyhnálek byl i vášnivý letec a rád létal v malých sportovních letadlech." 

"On se vracel do Česka opakovaně, protože zde zanechal maminku, měl dvě sestry a bratra. Poprvé se setkali v roce 1964 v Bratislavě a pak je
navštěvoval od 70. let v rodné Hnátnici a rodina zase na pozvání navštěvovala jeho. Byl vlastenec a srdcem v té Hnátnici zůstal, i když byl v daleké Tasmánii. Mecenášem rodné obce se stal už v 80. letech. Sponzoroval jednak opravu křížové cesty u gotického kostela v roce 1983-85. Zaplatil výrobu nových varhan pro kostel a vrcholem bylo, že nechal odlít a instalovat dva nové zvony s názvy Austrálie - Hnátnice a Svatý Petr a Pavel. Ty nechal instalovat v kostele v roce 1988. Vedle toho sponzoroval i stavbu tělocvičny pro tamní Sokol a potom v roce 1998 byl patronem i při svěcení obecního praporu. Občané z rodné Hnátnice na něho dodnes rádi vzpomínají." 

Milan Vyhnálek byl vyhlášen i Mužem století, jak je populární toto ocenění v Tasmánii? 

"Tasmánským Mužem století byl vyhlášen v roce 1985, což je veliká pocta. Byl vybrán z mnoha kandidátů. Byl touto cenou vyznamenán proto, že se Tasmánie stala sýrařskou velmocí. Takový nevelký ostrov vyráběl v té době více druhů sýrů než Francie a mohl se postavit po bok tradičním sýrařským zemím jako je Dánsko, Švýcarsko a Holandsko. Vedle toho získal od britské královny Řád britského impéria, získal řád Austrálie, byl vyznamenaný a oceněný i u nás v České republice. V roce 1994 byl jmenovaný doktorem honoris causa Vysoké školy zemědělské v Praze a v roce 1998 získal cenu Gratias agit od ministerstva zahraničí." 

Autor:  Zdeňka Kuchyňová

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas